Malá paralela o geopolitice a svícení...

Přátelé, můj pravidelný víkendový report o Vidlákovně přijde tentokrát o den dřív než obvykle. Jednak proto, že zítra budu komentovat druhé kolo senátních voleb a jednak proto, že v pátek konečně nastal ta slavná chvíle, kdy nám po sto šedesáti sedmi dnech od podání žádosti zapojili na sýpce proud. Dnes přijeli technici distributora, strčili čtyři dráty do svorek v pojistkové skříni, řádně je dotáhli, nasadili elektroměr a popřáli mi, abychom se viděli co nejméně často, protože to znamená, že všechno funguje.

Trvalo jim to i s obšírným přáním a všemi podpisy asi deset minut…

Všechno předtím byly žádosti, projekty, papíry, revize, spousta telefonních rozhovorů s umělou inteligencí a posléze i živými lidmi. Ale vlastně jsem rád, že to takhle dopadlo, protože distributor měl dle smlouvy ještě měsíc čas.

Abyste mi rozuměli, nikdo mi neházel klacky pod nohy. Naopak, pokud jsem se po mnoha přepojeních dostal k živému operátorovi nebo technikovi, každý mi velmi ochotně řekl, v jakém stavu se to nachází a proč to ještě není hotové. A vždycky zmínili ještě nějaký další papír, který musejí mít v příslušné složce, aby mohli udělat další úkon. Problém nebyl v lenosti lidí nebo v jejich neochotě. Stejně tak nebyl problém, že by někdo nesplnil termín nebo že by třeba chyběl materiál. Stejně tak nebyl problém ve vyšší moci, přílišném vedru, povodních či nedostatku elektrikářů. Problém je prostě v systému. Je tak složitý a tak přebyrokratizovaný, že na konečný desetiminutový úkon čekáte skoro šest měsíců.

My sami jsme měli výměnu přívodního kabelu zorganizovanou během tří týdnů a vlastní výměna nám trvala se všemi pracemi tři dny.

A tohle je přesně ten důvod, proč nedokážeme konkurovat čínským automobilkám, proč nedokážeme konkurovat americkým technologickým firmám a proč dřív, než u nás postavíme továrnu, je už zastaralá. Když mi včera technik gratuloval, že to v mém případě bylo ještě rychlé (aby nebylo, když jsem furt telefonoval na všechny strany, vole!), akorát jsem čerstvě shlédl video s novou Teslou od Elona Muska, která umí skákat i létat…

Dovolte mi takovou časovou osu..

Když jsem podával žádost o připojení, nikdo ještě nemluvil o ruských tryskových dronech a Ukrajina podle majnstrýmu jasně postupovala a vítězila. Když nás konečně připojili, nad Ukrajinou je tryskových dronů už plné nebe a není proti nim obrany. Spojené státy už Ukrajinu nepodporují, Trump říká, že Zelenský musí jít a Babiš se vyjádřil, že nás (myšleno EU) Trump podrazil.

Když jsem podával žádost o připojení, fůra lidí ještě věřila, že Trump už brzy dorazí Írán a to, co tam předvádí, je geniální taktika. Když jsem říkal, že ajatoláhové jsou silnější, než to vypadá a Izrael svou válku proti Hamásu také nevyhrává, byl jsem jasný machometán a nepřítel Ameriky. V době, kdy nás připojili se už jen čeká, jak moc Republikáni prohrají doplňovací volby a aby to pro Trumpa nebyla taková katastrofa, zachraňují ho ruské tankery s naftou… za které byly prodány všechny evropské hodnoty i se všemi evropskými hodno(s)táři.

A v době, kdy jsem žádost o připojení podával, měl Andrej Babiš ještě plnou důvěru národa, že je konec koncesionářským poplatkům, že se udělá pořádek na ministerstvu vnitra a že bude zrušena inkluze. V době, kdy nás připojili, už víme, že na vnitru zůstali všichni Rakušanovi lidi, náčelník generálního štábu, kterého navrhl sám Babiš, se postavil ministrovi obrany a pochválil generála Haratka za to, že z České republiky dělá juntu a na podstatě inkluze se nic nezmění, jen to bude stát víc peněz.

Když jsem podával žádost o připojení, Evropská unie akorát začala posílat Ukrajině těch devadesát miliard (za které Česká republika prý neručí) a Ukrajině ty prachy měly vydržet na dva roky válčení. Ve chvíli, kdy nás připojili, byly peníze už rozkradené, ukrajinské finance byly v deficitu a Vitalij Kličko, starosta Kyjeva právě Zelenského obvinil, že se peníze pro zimní přípravu někam záhadně ztratily… a pak si šel ulevit na zlatou mísu.

Toto všechno se stalo za dobu, která byla potřebná k zastrčení čtyř vodičů do svorek a jejich řádnému utažení… samozřejmě, se všemi povoleními, kontrolami, kontrololami kontrolorů, revizemi a předávacími protokoly.

Můžu už říct, že jsme v prdeli?

Já fakt nevím, co bych mohl ještě udělat. Udělal jsem z Vidlákových kydů polnici, aby byla slyšet na celou zemi. Ale když zatroubím varování, že vláda ztrácí podporu a řeším, proč ji ztrácí, je to vlastně moje vina, protože upozorňováním na vládní chyby nahrávám protistraně. Jak říkal Okamura, jsem jen zhrzelý…

Postavil jsem politické hnutí, které mělo být z podstaty platformou pro spojování. Ale když jsem s tím spojováním začal, ukázalo se, že se ve skutečnosti nikdo spojit nechce a každý jen vidí na tom druhém nějaké hnidy. Spojit se ano, ale jen když tam nebudou ani ti, ani tamti. Nejlépe nás spojoval nenáviděný Fiala. A jestli to takhle půjde dál, od roku 2029 nás bude spojovat Rakušan. Vlastně se nedá udělat nic než jen zatnout zuby a čekat, až to všem dojde.

Mimochodem… teď právě to dochází odborářům ve Škodovce. Dostali dopis od svých německých pánů, že by měli být solidární a odpustit si některé platové bonusy, bo jinak se v Německu jejich soudruzi kolegové nebudou mít dobře. Už v roce 2023 jsme na to z demonstračních pódií upozorňovali, ale tenkrát by si o nás žádný slušný odborář neopřel ani kolo, byli jsme ti zlí dezinformátoři a kolaboranti. Teď už je pozdě. Teď už se s tím fakt nedá nic dělat, protože i kdyby byla vůle, nezapomeňte, že zastrčit čtyři vodiče do svorek trvalo pět měsíců a ještě ta rychlost byla důvod k oslavě.

Ještě jednu věc mohu udělat a udělám ji. Mohu na Vidlákovně rozsvítit malé světlo, aby ti, co se ocitnou ve tmě, mohli vidět alespoň na jeden krok. Mohu udržovat alespoň jiskřičku naděje a doufat, že malé světlo je lepší než proklínání temnoty. Mohu postavit Elrondovu Roklinku jako útočiště v době, která nespěje k řešení, ale zatím jen k dalšímu úpadku. Mohu udržovat místo, kde si rozumní budou moci doplnit olej do svých lamp a kde unavení budou moci načerpat síly. Mohu udržovat oheň, dokud neskončí tahle geopolitická zima a nenavrátí se král. Mohu mu připravovat cestu.

Teď v neděli máme opět otevřeno od 14.00 do 18.00. Vaším hostitelem bude tentokrát Petra Rédová. Pokud budete chtít přijet na pravidelné programy, prosím, sledujte stránky www.vidlakovna.cz. Tam vždycky najdete aktuální informace.

Děkuji všem, kteří nás podporujete. Přežije-li náš národ a zůstane-li nám zachována naše Vlast, bude to vaše zásluha.

_________________________________________________________________________________________________________________

Přátelé, pokud nás chcete podpořit, prosím pošlete dar Institutu českého venkova. Vaše podpora bude do poslední koruny využita pro projekt „Vidlákovny“ . Každý, kdo pošle příslušnou částku, může si na oplátku vyžádat knihy z nabídky.  Číslo účtu: 1769955003/5500 IBAN: CZ8355000000001769955003. Kdo chce, může přímo na stránkách Institutu pro platbu použít QR kód.

Kdo preferuje jednoduché placení, nabízíme možnost přes tuto platební bránu: https://donate.stripe.com/28E4gzekn7mlgjS0g3g360