Petr Hampl publikoval na svém fejsbůku zajímavou úvahu o našem státě. Dovolím si ji zde parafrázovat:
Máme armádu, která není schopná bránit naše hranice. Pokud se o něčem podobném začne mluvit, smějí se tomu i armádní představitelé. Naše generalita ani nepředstírá, že by něco takového bylo možné.
Znáte server Bugemos? Pokud ne, tak šupky dupky se tam mrkněte. Úžasný, dokonalý český humor v krátkých stripech. Autoři jsou trochu mladší než já a sledoval jsem jejich cestu ke kreslenému vtipu od jejich prvního vystoupení na ČVUT. Mluvím o nich, protože jejich jarní strip o koronaviru velmi trefně vystihl situaci a já dodnes koukám, jak dokonale vyjádřili několika slovy všechno co se od té doby stalo.
Snad se pánové nebudou zlobit, když onen strip přetisknu zde:
Začnu závěrem, tak jak to vidím já. Tento stát se zachoval obvyklým způsobem a z různých možností, jakou zvolit cestu v solární energetice, resp. z mixu možností, opět vybral ten nejnevýhodnější pro neprivilegované. Prostě každá skupinka z těch privilegovaných si tam protlačila to svoje a dohromady upekli nejedlý dort pro ostatní.
Aneb poučný příběh o tom, kterak ÚZIS falšuje data o hospitalizacích a proč to ničemu nevadí.
Chystal jsem se napsat článek o tom, že Babiš prodloužil nouzový stav na žádost hejtmanů, protože věděl, že počet nákaz nijak významně neroste a hrozilo mu reálné riziko, že i bez nouzového stavu a určitého rozvolnění čísla dál neporostou. Což by ho okamžitě odrovnalo a jeho kritikům by to dalo do ruky fakt velký klacek. Proto šel raději do dohody, byť měl možnost celou opozici uvařit ve vlastní šťávě.
Krátký úvodník tentokrát od Petra Hampla
Dostal jsem od něj odkaz na jeho vlastní text o tzv. Velkém resetu, který podle mě více než vysvětluje všechno to, co jsme prokydali předevčírem. Pokud tedy někdo nebyl dostatečně uspokojen čtyřmi sty komentáři, zde je Hamplův článek:
Vždycky mě facinovalo, jak ještě v dubnu 1945 bojovali němečtí vojáci statečně za svého fírera. Sovětské tanky byly všude a s nimi nekonečné množství munice, lidí, kaťuší, jídla, náklaďáků, letadel... Z druhé strany se valilo stejně někonečné množství materiálu označeného hvězdami a pruhy a němečtí vojclové neměli nic z toho. Jen nekonečný ústup, hlad, nedostatek všeho, bombardování... a stejně jich neuvěřitelné množství věřilo, že to dobře dopadne, že Vůdce to nějak vyřeší, že všechno to utíkání je jen grandiózní plán... To samé dělali němečtí civilisté.
Krátký úvodník tentokrát o Okamurovi osobně:
Na jeho fejsbůku jsem našel krásný, jasný, zřetelný a úderný text, který perfektně demonstruje, co je náš nějvětší problém... Posuďte sami:
Krátký symposijní úvodník:
Přátelé. Dneškem přichází chvíle, kdy se zcela vážně můžete hlásit na naše vidlácké symposium. V liště popd hlavičkou je ode dneška záložka, kde budu zveřejňovat přihlášené účastníky. Samozřejmě jen podle nicku a bez adresy. U každého jména bude uveden okres kde bydlí, abyste když tak mohli přemýšlet o tom, kdo s kým by se třeba svezl. Kontakty budu zatím navzájem zprostředkovávat já a to mailem.
Na úvod krátký popis, jak se nám koroňáček dostal do domácnosti... Minulý týden v sobotu na moji ženu přišla rýma. Taková echt kvalitní rýmička s důkladně ucpaným nosem, tlakem v dutinách a bolením hlavy. V dnešní době člověk nikdy neví, takže pro jistotu jsme odhlásili kluka ze školky a řekli rodičům, že se s nimi teď raději nebudeme vídat. Žena zalehla a nasadila klasickou lidovou léčbu. Potit se, pít hodně tekutin a večer před spaním strčit nohy do škopku s "vařící" vodou.
