Vidlák

Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.  

Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila. 

Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.

Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.   

Články

Výcvik všech výcviků

Autor

Dnes si probereme jeden diskusní evergreen, který nás provází od samého začátku, kdykoliv narazíme na americké zahraniční intervence. Ať se bavíme o Sýrii, Iráku, Afghanistánu, Jižní americe, vždycky se v diskusi objeví názor, že americkým cílem není stabilizace či instalace spřáteleného režimu. Americkým cílem je primárně ta nestabilita. Vytvořit svým bombardováním bordel, chaos, vyzbrojit různé bojůvky a pak si jen mnout ruce a dodávat zbraně za ropu či jiné výdobytky. 

Trvalo to jen chvíli

Autor

Dnes navážu na své texty z předchozích dvou dní, protože právě tyto články jsou jakýmsi otvírákem pro mé dnešní přemýšlení o budoucnosti. Zároveň je na čase také napsat pár slov o sedmnáctém listopadu před třiceti roky a ono se to tak nějak protne dohromady. Základem dnešního textu budiž včerejší provolání Povidláka v diskusi, že nám vymírají voliči Miloše Zemana a těžko říci co bude dál. Targus mu velmi trefně odpověděl a já to jen maličko rozšířím. 

Poznaná nutnost

Autor
Štítky

Všímáte si, jak světové události staré několik let postupně jdou k té jediné, logické a v podstatě nevyhnutelné možnosti? Jak se světoví politici mohou vzteknout, ale stejně je vše v podstatě nalajnované a sleduje to realitu? 

Je vlastně úplně jedno, jak moc se v OSN kecá o lidských právech a jak moc se mluví o toleranci a vstřícnosti, ale stejně se všechno děje podle toho, kolik je kde zbraní. Když se do nějakého regionu navozí munice a kvéry, prostě se tam střílí, vraždí, popravuje a je úplně jedno, jak to novináři či hlavouni nazvou. 

Poučný příklad z Vidlákova

Autor
Štítky

Omlouvám se všem svým čtenářům. Museli jste přetrpět týden článkové mizérie. Důvod je jednoduchý - ve Vidlákově jaksi "padla vláda", já tam jsem za místní socany trochu angažovaný a protože jeden malý kamínek strhává lavinu, stal jsem se neočekávaně rychle tiskovým mluvčím "spíkrem" místního sdružení. Zakládal jsem straně fejsbůk - musel jsem se to naučit, pak jsem urychleně psal, reagoval, řešil vzniklé komunikační situace a vůbec se učil za pochodu. Místo jednoho článku denně jsem jich najednou psal pět, k tomu reagoval na komentáře, nastoloval jsem témata, psal jsem stanoviska...

Jediná jistota je budoucnost

Autor
Štítky

Následující tezi jsem si dovolil vymyslet sám, ale nijak nezpochybňuji, že někdo druhý si toho všimnul už dřív a také se o to podělil s veřejností. Nicméně já to nikde nezkopíroval, nepřevzal, prostě mě to napadlo, když jsem ochutnával letošní mladé víno a do toho řešil strasti místní komunální politiky. 

Živnost vs. práce

Autor
Štítky

Pod mým včerejším článkem se rozhořela diskuse Mezi Lacem G.  Targusem a dalšími ohledně situace dnešního živnostníka, jeho životních peripetiích a strastech, úředním šimlovi, roli našeho premiéra Velkého Andyho a tak vůbec. Téma se mi zalíbilo, pojďme se mu dneska pověnovat víc. 

Já osobně jsem byl celý život zaměstnanec. Od devatenácti, už dvacet let. Nejprve v malé firmě, pak ve středně velkém strojírenském podniku a dneska v fakt hodně velké firmě vlastněné ještě větší korporací.

Vidíme to stejně

Autor
Štítky

Omlouvám se za delší odmlčení. Byl jsem o víkendu na svatbě mého kamaráda z dětství. Už jsem tu o něm kdysi psal... Vyučený houslař, který se naprostou náhodou a šťastným řízením osudu dostal do rukou uznávaného houslaře českého původu ve Španělsku, který ho doučil, on se potom osamostatnil a dneska ve Španělsku vyrábí špičkové hudební nástroje... samozřejmě jako každého správného umělce světové úrovně ho od hladu dělí tři jídla a zpravidla je dvě jídla pozadu.  

Bral si tu holku z Kolumbie, o které jsem zde již také kdysi psal článek... 

Války o ničem

Autor
Štítky

Dnes začnu prakticky stejnými slovy, kterými dosti často uvádí své články Čmoud. (Mimochodem, o víkendu jsem pryč a tak bude mít Čmoud zase nějaký ten seriálek). 

Viděli jste film Údolí stínů? V hlavní roli Mel Gibson, válka ve Vietnamu, konkrétně bitva v údolí La Drang. Film je patřičně patriotický, oslavující vojáky padlé právě při této bitvě. Podle amerických historiků film poměrně přesně vykreluje skutečný průběh bitvy, vlastně až na to, že mimo film se boj vede na poněkud větší vzdálenosti, takže nepříteli nehledíte tak intenzívně tváří v tvář.