Když jsem minulý týden představoval projekt sýpky, napsal jsem, že to tak trochu bude i národní prepperské centrum, protože soběstačnost a nezávislost na globalizovaných systémech bylo na Vidlákových kydech dlouholeté téma. Vždycky jsem tvrdil, že i relativně malá zahrádka dokáže zajistit dostatek jídla pro celou rodinu a měl jsem možnost žít pod jednou střechou s manželčiným dědečkem, který se obešel zcela bez elektriky i nafty. Vystačil si s trochou dřeva do sporáku a trochou ručního nářadí.

Vposlední době se veřejný prostor přímo rojí samými lepšími lidmi, kteří jdou bránit naši vaši Českou televizi a její nezávislost, které má být dosaženo nikoliv tím, že tam pracují mravní a zásadoví lidé, ale tím, že budou zachovány koncesionářské poplatky. Kdyby totiž peníze přišly ze státního rozpočtu, tak ti skvělí Řezníčci, Moravcové, Takáčové a ostatní ze dne na den ztratí své nezávislé nastavení a začnou se lísat k Babišovi…

Víte, co byl asi hlavní impuls, pořídit tu sýpku a začít chystat komunitní centrum? Měl jsem za sebou už pár demonstrací, už jsem jezdil po různých sokolovnách, kde jsem se učil mluvit před lidmi a stále častěji jsem začal narážet na prostý a jednoduchý fakt, že se na nebohého hospodského, hoteliéra či jiného majitele nějakého veřejného prostoru slétli libtardi a začali ho na sociálních sítích lynčovat.

nešní článek nemohu zahájit jinak než zprávou, že Hormuzským průlivem bez problémů proplula jachta jednoho z nejbohatších Rusů. Neměla problém ani s íránskými Revolučními gardami, ani s americkou „blokádou íránských přístavů,“ neměla provblém s evropskými sankcemi… vlastně neměla vůbec žádný problém. Ropa neprojede, ale velké prachy projedou bez jakýchkoliv incidentů. Začínám tím, jen abychom viděli, kde je skutečný vliv a jak málo záleží nějakých deklarovaných hodnotách. Peníze prostě nesmrdí.

Přátelé, dnešní článek se ještě bude týkat sýpky. Pak už zase najedu na standardní komentování světového i domácího dění, ale samozřejmě přibude článků o zemědělství pionýrských začátcích, protože přesně tam teď se sýpkou nacházíme. Budu se snažit, aby nedělní článek vždycky shrnul aktuální rekonstrukční situaci a samozřejmě se Vidlákovna stane častým příměrem, vzorem či metaforou v dalších textech. Přece jenom, postavili ji v roce 1954 a zažila ledacos…

Přátelé, my to fakt dokážeme. Děkuji vám za dnešní podporu, která byla větší než všechno co jsme dodnes dělali. Vaše obětavost předčila zájem o moji první knihu, předčila zájem o hnutí Stačilo! a předčila i solidaritu po nevyhraných volbách. Přihlásila se mi také řada lidí, kteří jsou ochotni zdít, tesařit, bagrovat, či omítat a také se ozvalo několik projektantů, že budou nápomocni s byrokracií, kterou bude vyžadovat úřední šiml. Jen za včerejšek máme zajištěnou novou elektrickou přípojku, novou střechu i řadu dalších přípravných drobností, které budou zapotřebí.

Donald Trump v úterý večer prodloužil příměří s Íránem. Co se stalo? Přišel nějaký nový návrh z Teheránu? Zrušil Írán blokádu Perského zálivu? Odsouhlasil předání obohaceného uranu do Ruska nebo Číny? Souhlasil s omezením svého zbrojního programu? Nic takového. Írán prostě oznámil, že žádnou delegaci do Islámábádu nepošle, protože s Američany se nedá jednat a dokud budou blokovat íránské přístavy, nemají s nimi o čem bavit.

To měla být jedna z velkých Trumpových předností – schopnost vyjednávat. Existují stovky analýz, které popisují jeho agresivní styl, nejednoznačnost a nečitelnost. Nikdo neví, co udělá v příští chvíli, nikdo neví, jaké jsou jeho skutečné požadavky a díky tomu vysaje svého soupeře jak jesenku. Začíná přemrštěnými požadavky, nastoluje šílenou agendu, haraší při tom zbraněmi, penězi, cly, obchodními dohodami, ale také sankcemi a nebo v poslední době i koncem jedné civilizace.

Na válce v Perském zálivu vlastně není ani tak zajímavé, že Írán dokáže vzdorovat Spojeným státům. Přece jenom, je to skoro stomilionová země, skoro třikárt větší než Ukrajina. Země, která se posledních čtyřicet let připravovala právě na tuto válku a která byla dlouhodobě pomocí sankcí „šlechtěna“ k odolnosti.