Jak se mohlo stát, že se v komunálních a senátních volbách český volič zvolil to, co teď ničí Francii? Na to se v posledním příspěvku ptá Pavel Šik. Koukáme se přes plot, vidíme, jak sousedovi hoří střecha historické radnice, jak se v ulicích houfují mladíci tmavé pleti, kteří bojují za lepší školství zapalováním škol, vidíme, kam směřují Evropské hodnoty a šup, národ volí hnutí STAN, které nejenže nechce tyto tendence brzdit, ale naopak je chce akcelerovat co nejrychleji. Kam jsme dali rozum?

Za poslední roky jsem častokrát slýchal skeptické hlasy, že se nemá cenu o nic snažit, protože lidi jsou blbí a nechápou to. Dokud budou plné regály v obchodech, nic se nezmění. Lidi musejí rýt držkou v zemi, Vidláku, pak se může něco změnit. Do té doby se tady marně snažíš. Honíš se jak nadmutá koza, kážeš po sokolovnách a hospodách, zdraví si ničíš, tvoje rodina tě skoro nevidí… snažíš se zachránit národ i vlast, ale lid i lidi ti na to zvysoka serou. Nakonec ještě dostaneš céres od lidí, které jsi dovedl k branám sněmovny, protože ti nezapomenou, žes je nedostal dovnitř.

Po prvním kole senátních voleb jsem byl k vládní koalici poměrně příkrý a měl jsem k tomu důvod. Hnutí ANO nasadilo neznámé kandidáty a vlastně nijak nemobilizovalo své voliče. Bilbórdů pomálu, pohodička, klídek. S Tomiem Okamurou pak měl Babiš společné to, že se oba odmítli bavit o nějakých spojenectvích, aby vládní koalice nasadila v každém volebním obvodě ideálně jen jednoho kandidáta. Bylo to tak okaté, že jsem se chvílemi nemohl zbavit dojmu, že Andrejko s opozicí snad domluvil a uhnul jim z cesty.

Přátelé, můj pravidelný víkendový report o Vidlákovně přijde tentokrát o den dřív než obvykle. Jednak proto, že zítra budu komentovat druhé kolo senátních voleb a jednak proto, že v pátek konečně nastal ta slavná chvíle, kdy nám po sto šedesáti sedmi dnech od podání žádosti zapojili na sýpce proud. Dnes přijeli technici distributora, strčili čtyři dráty do svorek v pojistkové skříni, řádně je dotáhli, nasadili elektroměr a popřáli mi, abychom se viděli co nejméně často, protože to znamená, že všechno funguje.

Trvalo jim to i s obšírným přáním a všemi podpisy asi deset minut…

Před týdnem proběhly komunální volby a první kolo senátních voleb. Vládní koalice v nich, kulatně řečeno, moc neuspěla. A nekulatně řečeno, to byl průser, který je ve skutečnosti větší, než když ho přepočítáte na mandáty, protože největší ztráty vládní strany neutrpěly v libtardích hnízdištích velkých měst, ale naopak ve svých baštách. Je mrzuté, když vypadnete v Praze z magistrátu, ale není to nic divného, ale když vypadnete v Ostravě, je to na pováženou.

Komunální volby jsou za námi, ještě nás čeká druhé kolo senátních voleb, ve kterých budeme se skřípajícími zuby volit menší zlo v podobě kandidátů za hnutí ANO a pak bude co? Pak dlouhé dva roky nebude nic. Žádné volby. Tedy, pokud nepočítám ty prezidentské, do kterých nastoupí sjednocení, zkonsolidovaní a maximálně posílení liberálové se svým novým vtělením Havla i Pinochetta zároveň a já jsem hrozně zvědavý, jakého kandidáta nasadí vládní koalice, protože to bude buď její návrat nebo její konec.

Vidláku, ty podporuješ Palestince proti Izraeli? Jsi stejný woke levičák jako Piráti? Copak nevíš, co jsou ti Hamasáci zač? A jak můžeš podporovat kozomrdy z Íránu proti USA? Copak nevíš, že když Trump zavelí, musíme být připraveni zadupat Islám do země? Když jde o islámskou imigraci do Evropy, jsi jednoznačně proti, ale když proti islámskému terorismu bojuje Izrael, jsi rasista a antisemita…

atímco Andrej Babiš, Tomio Okamura i Petr Macinka přemýšlejí, kde se stala chyba, Grolichové pořádají předčasnou oslavu velkého vítězství a Hlaváček ze STANu ještě není primátor, ale už avizuje zdražení parkovacích míst v Praze, zdražení MHD a mýto na vjezdu do centra, my si dneska prokydáme, co se v mezičase stalo ve světě, protože to byl velmi plodný víkend a ovlivní nás podstatně víc než dozimetrická mafie ve vedení velkých měst.

Chtěl jsem si od komunálních voleb nechat trochu odstup, ale výsledky nakonec ukázaly, že ani nemusím. I na radnicích se projevily trendy, které jsem předpovídal a bohužel i takové, které jsem nečekal. Když to jednoduše shrnu, opět posílila místní hnutí, která mají s celorepublikovou politikou stále méně společného, ve velkých městech posílili Dozimetři a jiná libtardí kamarila, hnutí ANO pokleslo a SPD prakticky ze všech velkých radnic vypadla.

Na začátku srpna, po uzavření kandidátek do voleb, jsem napsal sžíravý a ironický článek, že volby dopadnou jako vždycky. A je mi nesmírně líto, že jsem měl zase jednou pravdu. Bohužel jsem se nezmýlil, že v komunálních volbách volí lidé kandidáty, které znají a v senátních volbách je zapotřebí netříštit hlasy a tuplem nasadit známé tváře, protože Pětikolka udělá obojí. Jednak se domluví na společné podpoře a jednak nasadí jména z první ligy.