Mám pět dětí. dvě už jsou školou povinné a další tři postupně přijdou na řadu. Moje nejstarší dcera je v pohodě. Všechno jí tak nějak jde, už od školky má slušnou vyřídilku a tak si v první třídě rychle zvykla a po roce už nepotřebovala s učivem žádnou pomoc. Od druhé třídy vášnivě čte a má spoustu koníčků. Domácí úkoly si dělá po vzoru Mirka Dušína hned po příchodu ze školy, pak si šla po svých. Sama se přihlásila do různých kroužků, sama se hlásí na školní i obecní soutěže ve všem možném, já jen tu a tam podepíšu papír co mi přinese a vysolím příslušný bakšiš.

Milí přátelé

Prezident republiky má své oddělení pro styk s veřejností. Bylo chvíli po prezidentských volbách a já měl splín, že jsem kvůli svému voličskému postoji přišel o kamaráda. A tak jsem si našel příslušnou mailovou adresu a panu prezidentovi jsem napsal mail. Pogratuloval jsem mu ke zvolení, postěžoval jsem si kvůli ztrátě kamaráda a pozval jsem prezidenta na zabijačku. Včera mi přišla odpověď. Zde přepisuji odpověď:

Vážený pane Vidláku,

Pokusím se o jednu myšlenkovou konstrukci... Pojďme si shrnut podivné události posledních pár let, které dodnes nejsou vyšetřeny, nikam se nepokročilo a zřejmě se také nikam nepokročí. 

Vážený Vidláku,

Dnes jen dva krátké komentáře ke včerejším a předvčerejším událostem: 

Můj článek, který jsem napsal pro Kosu minulý týden a pod ním i Vlkovy odpovědi: 

Zbyl vůbec někdo?

napsal Vidlák

Včera jsem měl narozeniny. Dostal jsem spoustu přání, i spoustu dárků. Přišlo hodně lidí, pěkně jsme to oslavili, příští týden si přivezu nová selátka, zkrátka toto jaro začíná moc pěkně. Bylo mi včera moc dobře na světě. A dokonce jsem dostal velmi milý dárek od své ukrajinské části rodiny. Tedy přesněji řečeno ne od ukrajinské rodiny, ale od Ukrajiny jako celku. A ještě přesněji od ukrajinského generálního prokurátora Jurije Lucenka

Respektive konečně asi přišel befél shora. 

Je to asi měsíc, možná déle, co jsem zde na Kydech poprvé napsal o zajímavé situaci v Sýrii, kdy jeden náš spojenec v NATO - Turecko bojuje proti druhému spojenci - Kurdům, kterým jsme loni a předloni dodali tolik potřebnou munici. To víte přezbrojujeme na západní kvéry a máme velký přebytek sovětského střeliva. Kurdové mají AKček dost, jsou to naši spojenci, tedy alespoň nám to říkali Amíci. Turci tedy bojují s Kurdy. 

Včera jsem nechal ještě jeden den odpočinkové téma o pistolkách s tím, že se ještě nic neděje. No, v době kdy jsem článek psal se ještě nic nedělo. Ale včera už se dějiny zase roztočily. A to takovými fofry, že dnes musím nacpat do jednoho článku tři události ve třech zemích naráz a pokud možno ještě vzpomínat na minulost. Ale nakonec to nebude zase až tak těžké, bo ono nám to vlastně docela souvisí. 

Takže čím byl charakteristický včerejšek? Velkými gesty na všech stranách. 

Včerejší diskuse pod článkem byla zajímavá a tak se u tématu ještě chvíli zdržme. Stejně se nic pořádného neděje. Včera už byly nějaké demonstrace a směrem k víkendu to bude stále zajímavější, ale teď si ještě může chvíli vyprávět o pistolkách.  Já přidám tři krátké příběhy na téma zbraně, které jsem kdysi vyslechl.