Američané v Sýrii končí. Nemají tam nikoho, kdo by je měl rád. Zradili svůj hýčkaný Islámský stát, zradili Kurdy, zradili Turky. Žádná drahá hračka na obloze i ve vesmíru nenahradí pěšáka, který to rozbombarované obsadí, zapíchne do zkrvavené země prapor a bude vyřvávat, že to patří USA. Žádné bomby na tom nic nezmění. Vítězství demokracie made in USA z toho nebude.
Donald Trump hrozí Sýrii odvetnými opatřeními za plynový útok. Útok, který se odehrál poté, co se povstalci a vláda dohodli na evakuaci. Bašár Asad věděl, že je oblast dobyta a co nevidět bude obsazena a povstalce si převezme Idlíb a tam se pomordují mezi sebou. A v takové situace dal rozkaz k útoku chlórem. Chčijou nám na hlavu a ani se to nesnaží vydávat za déšť. USA hrozí velmi tvrdou odvetou. Rusko je v pohotovosti, Syrská armáda je v pohotovosti a leckdo se klepe, jestli z toho nebude třetí světová. A někteří se té třetí světové nemohou dočkat.
Prosím o pomoc, byl jsem otráven Novičokem!
Máme další chemický útok v Sýrii. Zase za to prý může Asad (a samozřejmě Rusko) a je nutné, aby za to tvrdě zaplatil. Tolik alespoň prohlásil na tweetu nejmocnější muž světa dosazený do funkce ruskými hackery Donald Trump. Třeba zase vystřelí nějaké Tomahawky...
LOGAN, D.; KING, J.; FISCHER-WRIGHT, H. Zrození kmenového vůdce. Praha : Synergie Publishing SE, 2014. ISBN 978-80-7370-252-6.
U nás na jižní Moravě je největším nepřítelem zemědělství sucho. Roční úhrn srážek odpovídá africké stepi a tak je debata o počasí mezi námi sousedy velice častá. Jakmile jsou brambory v zemi, začne vzcházet obilí a probudí se zelenina, přecházíme z oslovení "jak se máš?" do oslovení "kolik ti napršelo?"
Samozřejmě sledujeme předpovědi počasí. Každý z nás má v mobilu několik aplikací, sledujeme naše meteorology i ty zahraniční, využíváme pranostiky i osobní zkušenosti, protože na polích se nepracuje podle plánu, ale podle počasí.
V minulých dnech se stalo několik zajímavých politických věcí. Jednak byl do USA vydán hacker Nikulin a to proti prezidentovu názoru.
Dnes budu velmi osobní a sentimentální. Mám tu jednu srdeční záležitost, která se "dotýká zřítelnice mého oka". Kdysi dávno mi totiž bylo sedmnáct let. Měl jsem za sebou skoro tři roky na střední škole, cloumala se mnou puberta a byl jsem typický outsider. Celou základní školu jsem strávil v cikánově a užil jsem si šikany jako málokdo. Vzrůst jsem sice celkem dohnal, ale byl jsem uťáplý a uzavřený ve svém vnitřním světě.
Původně to měl být text na včerejšek a dneska měly zůstat Kydy zavřené, ale nakonec do toho přišlo tolik novinek, že jsem si nemohl pomoci. Takže dnešní článek bude vidlácky velikonoční. Je to vůbec docela hezký paradox. My moravští Helvíti trávíme neděli v kostele v křesťanském rozjímání o zázraku zmrtvýchvstání a pak v pondělí zřejmě nějak vytáhneme odněkud z hloubi duše tu pohanskou pomlázku a jdeme zařídit, aby naše fajné Roby neuschly.
