Targus

-Tuctový stařík - dobrá, tak tedy osoba mužského pohlaví, která je věkově prarodičem.

-Hlupák, který dostal trochu rozumu, až když ho skrouhla nevyléčitelná nemoc.

-Bývalý tvrďák, který byl schopen rozchodit i zlomenou nohu a spát deset hodin týdně, a dnes ho likviduje obyčejná rýma (opravdu, to není kec), a brečí jak stará kurva při každé druhé písničce,nebo básničce, neřku-li filmu, protože má nervy úplně a natrvalo v hajzlu.

-Celý život vzteklý a neuvěřitelně protivný tvor, který dokáže nasrat a nastartovat proti sobě naprosto každého dvounožce, včetně lidoopů v zoologické.

-Mamlas s prý dosti velkou pamětí na věci a události, které mu nejsou v praktickém životě naprosto k ničemu a zcela postrádající elementární znalosti nutné pro přežití a průběžné společenské neznemožňování se v běžném současném životě.

- Mám dvě maturity, z vysoké jsem odešel ihned po poznatku, že mi pro život, který chci žít, nemůže nic přinést (éra zmírajícího socíku), a zejména, že nechci ztrácet svůj čas s tehdejším pedagogickým osazenstvem VŠ postižené mou přítomností.

Mojí první hračkou, kterou si pamatuju, by tzv. angličák, maličká kovová, a tudíž nerozbitná kopie obrovského náklaďáku - sklápěče, který se užívá v povrchových dolech. Celé dětství jsem se zajímal o auta, zejména o veterány a historii automobilek. Celý profesní život dělám v dopravě (nejen řidiče), projel jsem půlku Evropy a do nedávna jsem nejraději strkal nos tam, kde se střílelo (Jugoška, Rusko, Ukrajina).

Taky mám jednu šetřivou a plačtivou ženu, která to se mnou táhne už 30 let, a tři potomky, kteří nesou bohužel nejen její genetickou výbavu, takže o počet a intenzitu vzruchů v životě rodinném není nutno nějak zvláště pečovat (v mírné nadsázce co den, to průser).

Články

Kam jsme dali oči?

Autor
Štítky

Kam jsme dali uši?

Kam jsme dali rozum?

Je pravdou, že informace o kovidu mne již nějakou dobu jaksi míjely. Nějakou dobu - docela dlouho.

 Zpočátku jsem pandemii bral, coby osoba s těžce rozhašenou imunitou, velmi vážně. Svědomitě jsem seděl v karanténě, po jejím vypršení jsem zůstal na nemocenské, abych to neschytal, uvědoměle jsem politicky vysvětloval a agitoval mezi zlehčovači a chřipečkáři alespoň ve své famílii, zavíral své starší příbuzné na deset západů a tahal jim za dveře nákupy. 

Veselé vánoce!

Autor
Štítky

Nevím, jak jsou na tom ostatní zdejší kydači, ale já jsem se stal na všecky svátky a oslavy během času úplně alergický.

Když jsem přišel loni do práce na svou poslední předslunovratovou šichtu, čekal jsem napjatě, co bude, protože poslední vánoce, které jsem slavil, jsa regulérním zaměstnancem, byly ode mne vzdáleny takřka na tři desítky let.

O sypání popela a výdeji bankovek z psacího stolu.

Autor

Když jsem zjistil, že Vidlák je svým druhým já nucen předělat článek o jisté osůbce, která dělá dusno v řadách spletených s vedením ČT, rozhodl jsem se rovněž zareagovat a pokusit se vysvětlit svůj náhled, a to podle slov klasika: znovu a lépe.

Takže v první řadě - z mé perspektivy tato mladá dáma působí na své okolí jako malá, šedá, naprosto bezvýrazná myška.

Kopretina

Autor
Štítky

Uviděl jsem ji stát na krajnici.

… po třiceti letech… 

Stála na stejném místě, jako tenkrát. Svěží větřík jí foukal do volných plátěných šatů v barvě nebes nad námi. I s těmi nadýchanými bílými mráčky. Před paprsky pálícího slunce ji chránil odrbaný slamák, vlasy do pasu mírně prošedivělé, úplně stejně jako tenkrát. Ruce složené na břiše, jakoby v nich držela mimino, namísto něj v náruči kytici kopretin…

Proč před Náchodem stojí kamiony a proč se tomu mnozí diví…

Autor
Štítky

V diskuzi pod článkem o Švejkovi padl akademický dotaz, proč se vlastně tvoří fronty před hraničními přechody do Polska.

Tedy ten dotaz nebyl zcela akademický, byl směřován na mou osobu. Nicméně rozhodl jsem se odpovědět touto formou, protože odpověď se rozhodně nevtěsná do jedné věty a navíc by zřejmě zanikla, neboť jsem na ni narazil s půldenním zpožděním.

My se vám ozvem

Autor

Jak možná někteří ze čtenářů Kydů zaregistrovali, byl jsem loni nucen lehce změnit profesi. Zatímco jsem se několik dekád nepřetržitě válel v autě, nyní se válím pod auty. Výhodou je skutečnost, že už nemusím několikrát denně šplhat do výše tří metrů, nýbrž si lehnu do přízemí. To jest na zem a skoro rovnou tam, kde mne to napadne. 

Tedy je pravdou, že mne vždy napadne místo asi tak o metr dál, než je potřebné, abych při tom mohl pracovat. Ale jako bonus za to polehávání dokonce beru peníze.

Tato poměrně lehká práce má ovšem několik nevýhod: 

Jak se vyrábějí „storky“, senzace a mýty, neboli odborníkem snadno a rychle.

Autor
Štítky

Když jsem přelouskal poprvé Gerdův výtvor z 26. 12. 2019

Urputný Mnichovský mýtus o rozbití čs armády Hitlerovými tanky,

 netušil jsem, jaká mela se kolem něj strhne. Především jsem totiž vůbec netušil, že nějaký takový mýtus existuje.

Nicméně jsem si dovolil do této debaty vstoupit a hrdě hlásat své názory utvořené nepříliš podrobným studiem ze dvou tří pramenů, doporučených vystudovaným vojenským historikem.