Sledovali jste v uplynulých dnech tu legraci s rozhovorem našeho prezidentčíka, který s ním udělala ta hezká vojanda a který se pak „nesměl“ odvysílat? Bylo z toho docela haló, všichni morální majáci začali unisono řvát? „Zůno octup,“ intervjuci mluvili o cenzůře a na sociálních sítích se otevřel peklu chřtán. Jak si mohl někdo dovolit umlčet našeho milovaného prezidenta?

Tak nám svět, zdá se, zatím o vlásek uniká katastrofě. Údajně se Američané a Peršané sejdou k jednání v pákistánském Islamábádu. Trump zatím odvolal svoje ultimátum a Íránci popřeli, že by s nimi někdo jednal, ale přesto to vypadá, že na nejhorší alespoň prozatím nedojde. Tedy… pokud se Američané a Izraelci neukážou ještě proradnějšími než doteď a přestávku chtějí využít jen k tomu, aby opět povraždili íránské vedení.

Tentokrát bych v tom ale trochu naděje viděl, protože zítra jdou katarské děti zase do školy a ceny ropy (zatím) klesají.

Írán se nesesypal. I když Američané s Izraelci zavraždili takřka celé jejich vedení, dosáhli jen toho, že přišli k moci mladší a bojovnější. Z teokracie se hladce stal vojenský režim, obyvatelstvo proti „nenáviděným ajatoláhům“ nepovstalo a nevyslyšelo volání Velkého oranžového otce z Washhingtonu.

Dnes naposledy budu pesimistický a nedělám to proto, že bych se hroutil a vzdával se, ale abych ilustroval, jak moc se situace od voleb změnila i přesto, že přišla nová a asi o tisíc procent lepší vláda, než byla ta Fialova. V předchozích textech tohoto týdne jsem se snažil ukázat, že Merkelová měla vlastně pravdu, když říkala, že nejsou alternativy. Globální mašinérie je prostě tak velká a tak silná, že ani čtyřikrát zvolená kancléřka země, která byla na špici světového vývoje, se neodvážila se s ní pustit do křížku.

Tak nám policie použila paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc a zadržela jakéhosi čínského novináře, který byl akreditován u Lipavského na ministerstvu zahraničí. To víte, hrozilo, že by se ten paragraf fakt mohl zrušit a tak Koudelkové museli dokázat jeho užitečnost. Udělali to asi tak stejně, jako onehdy s komprem na Petra Bystroně. Andrej Babiš už se preventivně podělal a řekl, že zrušení tohoto paragrafu není na stole. Takže to zafungovalo. Asi si ještě pamatuje, jak to bylo s Vrběticemi a jsou prostě limity, za které nepůjde. Medaile od CIA se nedává zadarmo, nicht wahr?

Ve stejné době, kdy probíhala schůze poslanecké sněmovny s hlasováním o důvěře, dojel náš prezidentčík na Ukrajinu. Na vojenském hřbitově zkontroloval výsledky muniční iniciativy, potkal se prý i se Zelenským… a na rtech měl krvavé opary… Pamatujete, jak jsme ho v předvolební kampani zobrazili s upířími zuby a krvavou hubou? Tak už se to začíná vyplňovat. Není divu. Mít podíl na smrti tolika mladých kluků, to se do člověka zapíše. Napořád.

Polovina občanské společnosti je to, že kritika směřuje zdola nahoru. Od lidí k politikům. Od lidí k vládě. Lid si může vládu vyměnit, má právo jí vidět pod ruce, má právo ji kritizovat, třeba i neoprávněně. Vláda naopak nemůže rozpustit lid a zvolit si nový. Vláda tu není od toho, aby svůj lid vychovávala, ale aby prováděla umění možného.

Pamatujete si na aféru Vrbětice? V roce 2014 došlo k výbuchu muničáků ve Vrběticích, pak se strašně dlouho nic nedělo a v roce 2021 přišel jenerál Koudelka a oznámil Babišovi s Hamáčkem, že Američané „stoprocentně vědí,“ že to udělali Rusové a tuto informaci už mají novináři. Následovala tiskovka, na které Babiš i Zeman vypadali jako po výprasku, mééédia celou kauzu maximálně využila proti nim, Česká republika následně vypověděla řadu ruských diplomatů… začalo se to celé znovu vyšetřovat, viník byl už dopředu přece jasný… a nakonec nebyl nikdo obviněn.