Je to několik let zpátky, ve šťastnějších časech, to jsem tak jednou přinesl domů čínské lampiony štěstí, které jsem sehnal ve výprodeji za úplný pakatel. Večer jsem svolal všechny svoje děti, ten den u nás bylo i několik jejich kamarádů, rozdal jsem jim ty lampiony, zapálil a vysvětlil jsem jim, že Číňané je vypouštějí s nějakým přáním, které lampiony vynesou k nebi. Byla to taková hezká chvilka, když si děti přály nové lego, novou panenku, nové kolo, brusle… a jako poslední pouštěla svůj lampion jedna holčička ze sousedství a ta si přála, aby se její tatínek s maminkou zase k sobě vrátili.
Tenkrát jsem div nezamáčkl slzu. Moje děti měly banální přání věciček, které viděly u kamarádů a také je chtěly. Ale této holčičce doopravdy něco chybělo. Ona doopravdy o něco přišla, byť jsem věděl, že její rodiče jsou rozumní a svůj rozvod zvládli bez dramatických scén. Ale i přes veškerou snahu, přes veškerou snahu dítě ušetřit trápení, stejně si ta holčička nejvíc přála právě tohle.
Právě tato scéna mi proletěla hlavou, když jsem si řekl, že nějak musíme prokydat, co to vlastně je, být proruský a z čeho nás libtardi vlastně obviňují. Musíme si trochu rozebrat, kde se to chcimírství bere. A zjistil jsem, že jsme všichni v situaci šíleného rozvodu našich rodičů.
Takhle to je, ne? Naše státnost byla porozena v USA na sklonku První světové války. Tam to Masaryk zaonačil, že jsme byli touto nastupující velmocí zmíněni v jejích dohodách se kterými prezident Wilson mířil na jednání do Evropy. S trochou nadsázky je Amerika tak trochu naše matka.
Sovětský svaz nás zase osvobodil od nacismu. Provedl to velmi důrazným a řinčivým způsobem. Zaplatil za to životy sto padesáti tisíc svých vojáků, pak bouchl pěstí do stolu a zavedl tady svoje pořádky. Z jedné strany USA, z druhé strany Sovětský svaz… v Jaltě to byl takový sňatek z rozumu a je to už sedmdesát let, co jsou evropské státy tak trochu jejich děti. Oni byli ti nejsilnější, oni tady vnucovali svojí velmocenskou vůli. USA více mateřsky pomocí soft power a Sovětský svaz se s tím příliš nemazal.
Ne, nebylo to vůbec ideální soužití. Hromovalo se, vyhrožovalo se, naopak se zase i sbližovalo, ale už za studené války se stavěly produktovody z východu na západ. Už za studené války se také čile obchodovalo, vyměňovalo. Zbrojilo se, dělaly se špionážní lety, diverzní akce, vedly se války v zastoupení, ale také se dělaly smlouvy o jaderném odzbrojení, dohody o nepoužívání raket středního doletu, atd, atd.
Pak se ukázalo, že máma má dobrou práci a spoustu peněz a táta začal chlastat.
A tak USA ovládly prostor, ze Sovětského svazu zbylo Rusko, které mělo co dělat samo se sebou, v evropském domě začala rozkazovat máma a přestala se ohlížet na fotra, protože neměla důvod. Fotr byl rád, že je rád.
Jenže… po pár letech se táta vzpamatoval. Omezil pití, začal zase pracovat a i když ještě pořád nedosahuje svých bývalých schopností a možností, začal zase všem kecat do života. Máma si mezitím zvykla, že ona je tu pánem, tož se začali řádně štengrovat, začali se rozcházet, rozvádět, začali si dělat naschvály, stupňovalo se to, až se to vystupňovalo do současné války na Ukrajině.
A najednou jsme my všichni přesně v situaci té holčičky, která především chtěla mít svojí rodinu, na kterou byla zvyklá, která možná nebyla ideální, ale ona v ní uměla žít. Najednou po nás máma chce, abychom plivali na tátu. Ne, on nebyl ideální. Ale plyn a ropu dodával levně a přesně jak hodinky. Dodával ji tak dobře, že stálo za to stavět jeden plynovod a ropovod za druhým. Dodával ocel, uhlí, vzácné kovy, dřevo, uran… Měl buranskou náturu, nebylo jednoduché s ním vyjít, ale nakonec to šlo. Nakonec to bylo oboustranně výhodné.
Stojíme tu mezi soubojem dvou velmocí, který bychom sami neustáli ani pět minut. Díváme se, jak si velcí hráči navzájem dávají do držky tak, že se celá Evropa třese. Stejně jako když doma v kuchyní lítají talíře a trhají se záclony, protože rodiče jsou vzteklí a stupňují agresitvitu, stejně tak koukáme, jak už vzala za své naše životní úroveň, postupně se nám vypařují úspory, propadáme se do recese a přicházíme o jistoty, které jsme považovali za samozřejmé.
Máma po nás chce, abychom byli na její straně. To jsou přece ti zlí Rusové, copak to nechápete, copak to nevidíte? Rus v této chvíli spíš mlčí, ale také si všímá, jestli je někdo na jeho straně. Vždyť ta hysterka mě už dvacet let chce zničit! Já vám dával ropu a plyn skoro zadarmo a vy jste jí šli ještě na ruku… haranti!
Když dojde na dramatický rozvod, tak právníci i rozvodové soudy především pracují na tom, aby oběma znepřáteleným stranám vysvětlili, že rozvodovým rozsudkem ten druhý nezmizí ze světa. Pořád tu bude. A pořád tu budou ty děti a další věci, které stále zůstanou společné. Když prostě žili v jedné domácnosti, tak se sice mohou rozejít, ale nikdy už to nebude jako dřív. Určité třecí plochy tu pořád zůstanou. A jako nikam nezmizí ty skutečné i domnělé křivdy, které si udělali, tak také nezmizí nezbytnost se domluvit. Děti taky nikam nezmizí.
Jsem jako ta holčička u nás na dvoře, která si přeje, aby se táta s mámou domluvili. Tu fakt nezajímaly žádné hodnoty v jejichž jménu se ti dva rozešli. Fakt jí nezajímalo, co si ti dva řekli, že už nemohli žít spolu. Neměla pochopení pro jejich tužby a cíle. Jen věděla, že její svět je ohrožený. Věděla, že nevratně přichází o něco, co potřebovala tak moc, že jí nezajímalo ani lego ani mobil. Věděla, že její rodiče spolu nevycházejí moc dobře. Věděla, že se hádají, že si nerozumějí. Ale stejně pro ni nebylo nic důležitějšího, než aby se přestali hádat a nebořili jí její svět. Ona nechtěla s mámou nadávat na tátu. Ona chtěla aby její svět dával smysl. Ona nechtěla aby táta maminku zadupal do země.
Rusko tady zůstane i po této válce. Nikam nezmizí. Protože pokud by mělo zmizet, tak vezme sebou celý svět. Jaderných hlavic na to má dost. Ani USA po této válce nikam nezmizí. Nikam nezmizí ani celá Evropa a všechny její státy. Geografie bude pořád stejná. Řeky potečou stejným směrem, přístavy budou stát na těch stejných místech a překážky budou také tam, kde byly doteď.
Já chci mír, protože je úplně jedno, jaké jsou důvody k rozvodu. Nás, děti velmocí, to vždycky poškodí nejvíc. Velmoci se otřepou… To my přicházíme o naše životy. My nejvíc přicházíme o naše jistoty, protože ať chceme nebo ne, jsme na velmocích závislí. Byla to kombinace amerických peněz a ruských surovin, která posledních třicet let určovala, jaké budeme mít výplaty a co si za to budeme moci koupit. Byla to přítulnost k tátovi i mámě, která nám určila výši kapesného, na které nikdy nebyla žádná záruka.
V této válce není žádná spravedlnost. Nezačala loni. Nezačala ani v roce 2014. Táhne se s námi už desítky let. Určující se stala někde na Jaltě či v Postupimi, ale ani to není začátek. Velmoci už jsou prostě takové. V hysterických rozvodových válkách mají obě strany přání, aby se ta druhá propadla do horoucích pekel. Ale ono se to nestane. Často obě strany jednají podle hesla, že už přece nemůže být hůř, ale zpravidla se ukáže, že může být mnohem hůř. Na konci každé takové války jsou citově zmrzačené děti.
Viděl jsem rozvody, kdy se z dobře situovaného páru stali dva chudáci v exekucích, protože všechno to, co za svůj život nashromáždili, to pak použili ve vzájemné válce, kterou nedokázal ukončit ani právník, ani soudce, ani psycholog. Teď mám naprosto stejný pocit i z války na Ukrajině. Důvody jsou stejně malicherné. Vůbec nezáleží, kdo je víc v právu. Oba mají dost sil, aby při vzájemném měření zničili široké okolí vzali sebou i ty, kteří si to nevybrali a nemohou s tím nic dělat.
Koneckonců, co nám říkají o této válce naši představitelé? Slibují nám budoucí prosperitu? Slibují nám, že až porazíme Rusko, tak všichni zbohatneme? Slibují nám větší domy, lepší životy, kratší pracovní dobu, dřívější odchod do důchodu? Ne, nic takového nikdo neřekl. Prostě se jen máme přidat k hysterické mámě, které dal otec do držky, protože se neuchlastal, ale naopak začal znovu zvedat hlavu. A když se nepřidáme k mámě, tak jsme automaticky na straně táty. Jo, přesně takhle to chodí, když už není žádná soudnost, jen touha po pomstě.
To je také jediné, co vidím, když sleduju Fialu nebo Černochovou. Touhu po pomstě za každou cenu. Mráz mi běhá po zádech, že už nejsem milované dítě, ale jen laciný frontový materiál, protože pro vítězství není žádná oběť dost velká. Jsem jen položka ve hře. Dobrá k tomu, aby soud dal zapravdu mámě… nebo tátovi.
Já chci mír, protože bych byl rád, aby mi alespoň kousek pokojíčku zůstal pohromadě. Já chci mír, protože nejsem velmoc a ty talíře a židle co po sobě házejí, ty zasahují především nás děti. Podívejte se na Ukrajinu. Tu už nikdo nedá dohromady a je úplně jedno, kdo vyhraje.
Ta malá holčička u mě tohle chápala naprosto instinktivně. Přesně věděla, komu válka mezi tátou a mámou nejvíc škodí. A vůbec ji nezajímalo, kdo z rodičů je víc v právu. Věděla, co si má přát. Ale také věděla, že s tím nic nenadělá.
Já to mám stejně. Chci mír, protože přesně vím, koho válka na Ukrajině nejvíc poškozuje a kdo na ni doplatí, bez ohledu na to, jestli nakonec zvítězí USA nebo Rusko. A úplně stejně vím, že s tím nic nenaděláme. Jsem chcimír, protože válka rodičů vždycky zničí především děti. Je úplně jedno, na jakou stranu se děti postaví.
- Log in to post comments
Komentáře
Tyhle voly,
kdo chce? Nechat se stříhat, jako ty ovce?
Kantonální volby - Lucern LU, Ženeva GE, Tessin TI
Dnes - v neděli - probíhají volby ve 3 švýcarských kantonech.
Suveréni volí nejen jednokomorový neprofesionální (civilní) parlament, ale přímo také členy kantonální vlády (Regierunsrat, Vládní rada).
Počet členů Vládní rady se liší v jednotlivých kantonech: 5-LU, 7-GE, 5-TI
Různý je také počet členů kantonálních parlamentů: 120-LU, 100-GE, 90-TI
Kantony jako samostatné státní subjekty si individuálně nastavují také volební systém, např. v kantonu Tessin se volí vláda i parlament proporcionálně (Proporzsystem).
Kromě kandidátů zavededných velkých stran (SP - sociální demokracie, SVP - lidová strana, FDP.Liberalen - svobodomyslní&liberálové, Mitte (CVP) - střed (dříve křesťanská lidová strana), Grünen - Zelení, GLP - Zelení liberálové) se očekává zejména v kantonu Tessin navýšení vlivu malých stran.
https://www.gmx.ch/magazine/schweiz/luzern-genf-tessin-waehlen-regierun…
je tam chiba Kanton je v číně
vyděl sem to ftelevizi
Kanton
Význam:
• vyšší územní správní jednotka s určitou samosprávou (ve Švýcarsku)
• (hist.) k. systém - systém doplňování armády zavedený v 18. stol. v Prusku na základě kantonů
Kanton – Guangzhou (Kuang-čou), Čína hlavní město nejlidnatější čínské provincie Guangdong; asi 14 mil. obyvatel
****
A co takhle myšlenka míru pro Evropu
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10095687448-historicky-magazin/2084…
K poslechu
https://www.youtube.com/watch?v=RpPZxLghYoU
Něco vidět v televizi
já jsem zas viděl v televizi jak zvířata mluví ufonsky
to nebyla zvířata to byli ruští
vojáci na Ukrajině
Pozor aby
na tebe Rusák nevyskočil z trouby místo pekáče bububu
https://www.youtube.com/watch?v=gkTb9GP9lVI
Tak,
a teď když už je po aprílu, můžeme žertovat snad jen o grýndýlu.
Jak se žilo na ukrajinské vesnici
https://www.youtube.com/watch?v=2HBXQXa2Vic
https://www.youtube.com/watch?v=xVVRWKBPUbg
ad Jan Novák
Super udělaný dokument i pro nezúčastněné, natož vzpomínání pro něj..., velice zajímavé, bavilo mě to, díky.
(Mohli by si pustit i někteří z těch, kteří psali o WC v Rusku...
Říkala jsem, že na Ukrajině jsem se s něčím podobným setkala i na hotelu v Černigově.
Snad ti, Vidlaku, za ty clanky nekdo plati,
protoze jinak je to opravdu bizarni konicek.
Nikdo mi za ně neplatí. Ale…
Nikdo mi za ně neplatí. Ale vydal jsem knížku, jejíž koupí mě lidi mohou podpořit, což udělali víc než vydatně.
Bizarní Tomio (Euro)Okurka,
zřejmě podle sebe, soudí tebe.
Jak to vidí Indie
https://www.youtube.com/watch?v=BCInVUjnQhM
Zdá se, že pro mnohé v Evropě a Americe je Indie příčinou nebo přispěvatelem k problémům celého světa. Ale je správné říkat, že tito obyvatelé Západu by měli konečně vyjít ze své malé bubliny a zničit svůj nadřazený neokoloniální postoj, který mají vůči těm, kteří byli formálně kolonizováni?
Indie, Čína a Rusko.
https://www.youtube.com/watch?v=dak6J_GQSP4
Indie, Čína a Rusko. Z geopolitického hlediska může být obrovskou chybou podceňovat nebo ignorovat jejich kolektivní sílu. Ukrajinsko-ruský konflikt má potenciál trvale změnit globální geopolitickou rovnováhu, a proto je velmi důležité, aby USA a Evropa tuto situaci řešily mimořádně opatrně.
NATO
Prezident Erdogan podepsal a Finsko vstupuje do NATO. Rusko tam má o pár stovek kilometrů hranic s NATO víc.
Jak to, že už se ruští vojáci neprochází po Helsinkách?
Protože Finové nejsou takové hovada jako ukronáckové.
Finové nevraždí ruskojazyčné obyvatelstvo.
Bohužel,
příliš českých Dejvů žije v představě, že Finsko a Ukrajina jedno jest. Není divu, že jsme na tom, tak jak jsme.
K úmrtí obyvatel Ukrajiny …
K úmrtí obyvatel Ukrajiny (ať už ruskojazyčných nebo ne) kvůli válce začalo docházet až po začátku ruské agrese. Tedy anexi Krymu.
Jejich krev má na rukou Rusko jakožto agresor.
A teď tu O červené Karkulce.
;o)
Svatá Ukrajina
Válka na východní Ukrajině proti separatistům podporovaným Ruskem se táhne už téměř pět let, připravila o život více než deset tisíc lidí a vyústila v milion vnitřně vysídlených uprchlíků. To také vedlo k hluboce nacionalistické a polarizované zemi, kde se nyní odehrává další lidská tragédie; nárůst zločinů z nenávisti proti jedné z nejstarších etnických menšin v zemi – Romům.
Romské komunity ve východní Evropě se často staly obětí diskriminace a předsudků, takže xenofobní útoky nejsou ničím novým. Ale nedávné události na Ukrajině jsou v jiném měřítku než cokoli, co jsme viděli léta; pobodání, střelba, přepadení komunit, do základů vypálené domy, dokonce i mladé Romce podříznuté hrdlo – to vše svědčí o epidemii rasových útoků, které evokují vzpomínky na temné dny 2. světové války.
https://www.youtube.com/watch?v=csBi-gYvdkY
https://www.youtube.com/watch?v=01UjW_ogmLw
https://www.youtube.com/shorts/c9UYPvTa89A
https://www.youtube.com/shorts/LOdc9PM0_DI
https://www.youtube.com/watch?v=POlfzUrRcR4
https://www.youtube.com/watch?v=uRYyN186_1Q
https://www.youtube.com/watch?v=1lVfsbLH5CE
https://www.youtube.com/watch?v=7Ux4W5tU87U
https://www.youtube.com/watch?v=abAOn7mGAvE
https://www.youtube.com/watch?v=Gu34_D8uzac
https://www.youtube.com/watch?v=DK0TWm56iBo
https://www.youtube.com/watch?v=9AFKjRyrujs
https://www.youtube.com/watch?v=OnUDMfMUIe4
Útoky byly provedeny krajně pravicovými a neonacistickými polovojenskými skupinami, nebo s jejich nadšeným povzbuzením a podporou, které se na Ukrajině množily po válce, ale také odrážejí hlubší neklid v zemi, kde negativní stereotypní názory na Romové jsou zoufale rozšířeni a posíleni jak tradičními, tak sociálními médii.
V tomto znepokojivém filmu pro People & Power Glenn Ellis a Viktoryia Kolchyna zkoumali, proč se Romové, kteří již patří k nejchudším a nejvíce marginalizovaným členům ukrajinské společnosti, stali terčem tak zhoubné nenávisti.
Dejve, proč
sis nedal nick Volodymyr, anebo Dylyna?
Krymská válka
Podobnost čistě náhodná:
Krymské válce z let 1853–1856 patří primát prvního velkého válečného konfliktu, který veřejnost, díky telegrafu a tisku, prožívala takříkajíc „v reálném čase“, téměř „v přímém přenosu“. Na krymskou válku zaostřili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.
Krymská válka byla původně konfliktem mezi Ruským impériem a Osmanskou říší. Rusové si jednak stěžovali na to, jak muslimští Turci zacházejí s křesťany na svých balkánských územích. Současně nastolili otázku přístupu ke svatým místům v Palestině. Navíc se Rusové chtěli plavit se svými válečnými loděmi z Černého do Středozemního moře přes Bospor a Dardanely. Jednání mezi oběma říšemi skončilo neúspěšně a osmanští Turci, povzbuzovaní Francií, vyhlásili Rusku válku. Rusko ale v roce 1853 u Sinope na Černém moři zničilo tureckou flotilu.
Velká Británie a Francie se v ten moment začaly obávat, že se Rusko pokusí rozšířit svá území na úkor rozpadající se Osmanské říše, a že tedy tato již tak velká mocnost ještě posílí. Proto vyslaly své flotily do Černého moře, kde měly bránit turecké pobřeží, a rychle se staly spojenci Turků. A koncem března 1854 vyhlásily Velká Británie s Francií Rusku válku. Podporovala je posléze i armáda Sardinského království a politicky též Rakousko a Prusko.
Americký historik Paul Kennedy v knize Vzestup a pád velmocí o tehdejší pozici Ruska píše: „Ruská relativní moc zeslábla nejvíce v desetiletích po roce 1815, v době mezinárodního míru a industrializace, což však až do krymské války nebylo zcela zjevné. V roce 1814 sledovala Evropa s respektem postup ruské armády na západ, a když car vstoupil za svými kozáckými oddíly do Paříže, davy obezřetně provolávaly ‚Vive l’empéreur Alexandre!‘ Samotná mírová smlouva se svým arcikonzervativním zdůrazněním odporu proti budoucím územním a politickým změnám byla fakticky podepsána ruskou armádou o síle 800 000 mužů – která měla tak jasnou převahu nad jakýmkoli soupeřem na souši, jakou mělo britské královské loďstvo na moři.
Rakousko i Prusko byly tímto východním kolosem zastíněny, obávaly se jeho síly, i když se současně dovolávaly vzájemné monarchistické solidarity. Když po mesianistickém Alexandru I. nastoupil na trůn autokratický Mikuláš I. (jenž vládl v letech 1825–1855), ruská role četníka Evropy ještě zesílila. Ruský vliv dále vzrostl za revolučních událostí v letech 1848–1849, kdy byly Rusko a Británie jedinými mocnostmi, které – slovy pozdějšího britského premiéra Palmerstona – ‚stály vzpříma‘. Zoufalé volání habsburské vlády o pomoc při potlačování uherské revoluce bylo vyslyšeno a do Uher napochodovaly tři ruské armády. Samotné ‚síly změny‘ – ať už poražení polští a uherští nacionalisté, zklamaní buržoazní liberálové nebo marxisté – byly po roce 1848 zajedno, že hlavní brzdou evropského pokroku ještě dlouho zůstane carská říše.
Nicméně z ekonomického a technologického hlediska ztrácelo Rusko znepokojivým způsobem půdu pod nohama. To však neznamená, že by v zemi nedošlo vůbec k žádným ekonomickým změnám. Už pouhý fakt, že historikové vedou spory, zda v Rusku došlo v těchto desetiletích k ‚průmyslové revoluci‘, svědčí o tom, že se věci daly do pohybu. Ale Rusko prostě muselo zaostávat, neboť zbytek Evropy se vyvíjel mnohem rychleji.“
Samozřejmě, ono vždy nějaký čas trvá, než se nezdravé ekonomické trendy projeví i v oslabení vojenské moci. A Rusko mohlo spoléhat i na počet obyvatel, na to, že bylo schopné postavit do pole velké množství vojáků. Potlačení uherské revoluce ruskou armádou vyvolalo tehdy v Evropě impozantní dojem, podobně jako prohlášení cara Mikuláše, že je schopen poslat stovky tisíc vojáků do Paříže, aby rozdrtili tamní revoluci. Krymská válka proto znamenala pro Rusy šok, neboť plně odhalila ruskou zaostalost.
Se slabším tureckým loďstvem si ještě ruská flotila dokázala v listopadu roku 1853 u Sinope poradit a turecké loďstvo zcela zničila. Jakmile však připlula britsko-francouzská flotila, role se vyměnily. Podle Paula Kennedyho: „Mnohé ruské lodě byly postaveny z jedlového dřeva, nebyly schopné plavby na moři, jejich palebná síla byla nedostatečná a měly polovycvičené posádky. Spojenci disponovali mnohem větším počtem lodí poháněných parou, některé z nich byly vyzbrojeny šrapnelovými děly a raketami. A navíc měli ruští nepřátelé takové výrobní kapacity ke stavbě modernějších lodí, že s prodlužující se válkou by se jejich výhody jen dále zvětšovaly.“
To, že měli Britové a Francouzi převahu na moři, lze ještě pochopit. Avšak Rusové prohráli i většinu pozemních bitev. Například i bitvu na řece Almě 8. září 1854. Na jedné straně stála ruská armáda pod vedením admirála A. S. Menšikova v počtu přes 30 000 vojáků a asi se stovkou děl. Proti nim stála spojenecká vojska, která se spojila po vylodění v Jevpatoriji o dva dny dříve. Sestávala z 60 000 francouzských, anglických a tureckých vojáků a disponovala 120 děly. V bitvě padlo několik tisíc mužů. Nicméně ruská vojska utrpěla porážku, a to v důsledku obejití z křídla a převahy spojenců v počtu vojáků i ve zbraních.
Rusové pak ustoupili k Sevastopolu, který hrdinně bránili po 11 měsíců. K jeho obráncům tehdy patřil i mladý Lev Nikolajevič Tolstoj, jenž pak svou válečnou zkušenost ztvárnil v Sevastopolských povídkách, které vlastně odstartovaly jeho úspěšnou dráhu spisovatele. Obrana Sevastopolu však úspěšná nebyla, a Rusové navíc před ústupem museli potopit vlastní flotilu, aby nepadla do rukou nepřátel. Vítězní spojenci tak vstupovali do ruin kdysi výstavního města.
Jak se ale mohlo stát, že spojenci měli, jak jsme uvedli na příkladu bitvy na řece Almě, početní převahu? Vždyť se válčilo na ruském území, daleko od francouzské či britské pevniny. Vysvětlení podává již citovaný Paul Kennedy v knize Vzestup a pád velmocí: „Protože na jih od Moskvy tehdy nebyly žádné železniční tratě, musely zásobovací vozy tažené koňmi zdolávat stovky kilometrů přes stepi, které se za jarního tání a podzimních dešťů proměňovaly v bažiny. Navíc samotní koně spotřebovali také spoustu píce (kterou museli dopravovat další koně atd.), takže nakonec toto nesmírné logistické úsilí přinášelo jen mizivé výsledky. Spojenecké jednotky a posily bylo možno vysílat na Krym z Francie a Anglie po moři a byly na místě za tři týdny, zatímco ruským jednotkám trvala cesta z Moskvy na frontu někdy i tři měsíce. Ještě znepokojivější bylo zhroucení ruských zásob vojenské výstroje a výzbroje. Čím déle válka trvala, tím větší převahu spojenci získávali, a navíc britská blokáda zabraňovala dovozu nových zbraní.“
Britská blokáda též podle Kennedyho vyřadila export ruského obilí a ostatních produktů a znemožnila ruské vládě financovat válku jinak než vysokými půjčkami. 15. ledna 1856 byla korunní rada varována, že pokud bude Rusko pokračovat ve svém bezvýchodném boji, stát zbankrotuje. Jedinou možnost, jak se katastrofě vyhnout, znamenalo vyjednat s nepřátelskými mocnostmi mír.
Zatím by se mohlo zdát, že pro vítězné spojence byla krymská válka procházkou růžovým sadem, kterou si mohli dovolit díky ekonomické a technologické převaze. Nikoliv, i jim dalo válečné tažení lidově řečeno pěkně zabrat, jak po stránce ekonomické, tak čistě vojenské. U města Balaklava je dodnes turisty navštěvováno známé Údolí smrti, kde zahynulo několik stovek britských kavaleristů.
V průběhu bitvy, která propukla 25. října 1854, si velitel Britů lord Raglan všiml, že Rusové vlečou pryč britské kanóny, které ukořistili. Raglan se bál, že by to Rusové mohli vydávat za důkaz svého vítězství, a tak poslal svým generálům dolů do údolí rozkaz, aby tomu zabránili. Neuvědomil si však, že dole v údolí nemohou ona děla vidět.
Britové sice nějaká děla v údolí viděli, ale jiná – ruskou těžkou artilerii na vrcholku severního údolí, a tudíž mylně usoudili, že právě to je ten cíl, na nějž mají zaútočit. Britská jízda, která se vrhla do sebevražedného útoku, musela po velkých ztrátách ustoupit. Francouzský generál Bosquet, který z pahorků útok lehké kavalerie sledoval, pronesl tehdy svou proslavenou větu: „Je to nádherné, ale není to válka. Je to šílenství.“
Útok lehké brigády se ale stal legendou, a to i díky stejnojmenné poémě básníka Alfreda Tennysona: „Půl svazu, půl svazu/Půlka svazu vpřed!/Do údolí Smrti/Šest set jich vjelo.“
Tennysonova báseň vyšla v novinách 9. prosince 1854 a básník ji napsal bezprostředně poté, co se o události dočetl v Timesech. Tím se dostáváme k tomu, že v krymské válce byla veřejnost poprvé informována o válečných událostech prostřednictvím fotografií a zpráv, posílaných telegrafem. Patří jí tak primát první války, kterou veřejnost prožívala takříkajíc „v reálném čase“.
Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě William Howard Russell z The Times, jenž si jako první novinář vysloužil označení „válečný zpravodaj“. Díky zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války, což v lednu 1855 dokonce vyústilo v pád britské vlády.
Britskou veřejnost rozhořčily i podmínky, které panovaly ve vojenských leženích, kde vojáci strádali zimou a umírali na tyfus a úplavici. Na základě kritického článku v londýnských Timesech proto ministr války Sidney Herbert rozhodl, aby přímo na místě zorganizovala zdravotnickou pomoc Florence Nightingaleová. Již tehdy byla známá, ale proslavila ji právě až krymská válka, byť ona sama o žádnou slávu nestála.
„Florence byla soucitně pečující, silně věřící a neuvěřitelně vytrvalá žena. Měla talent jak pro nejmenší detaily, tak pro široké souvislosti. Dokázala odhadnout a najít nejlepší cestu k provádění potřebných změn. Narodila se 12. května 1820 jako mladší dcera v úspěšné, vzdělané a vlivné anglické rodině. Její rodina hodně cestovala. Své jméno dostala po Florencii, kde se rodiče zastavili během cesty po Itálii.
Předpokládalo se, že jejím údělem bude (jak bylo v té době obvyklé) vdát se, porodit děti a vychovávat je. Nic z toho se však nestalo. V jejím deníku založeném krátce před sedmnáctými narozeninami čteme: ‚sedmého února 1837 ke mně promluvil Bůh a povolal mne do svých služeb‘. Nevěděla, jaké služby by to měly být, ale tehdy se rozhodla, že zůstane svobodná (‚nikdy děti, nikdy láska, nikdy svatba‘),“ napsala o zakladatelce moderního ošetřovatelství Darja Jarošová ze Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity.
Dostalo se jí vynikajícího vzdělání, přestože byla ženou. Nezapomeňme, že šlo o první polovinu 19. století… Studovala historii, filosofii i klasickou literaturu spolu s hudbou a uměním. Neustále sledovala knihy a zprávy o nemocnicích, veřejném zdravotnictví a hygienických zařízeních. Měla rovněž nadání pro matematiku a statistiku, kterým se ráda věnovala. Na doporučení otce a pod jeho dohledem se učila latinu, řečtinu, francouzštinu, němčinu a italštinu.
V roce 1853 se stala vedoucí Ústavu pro péči o nemocné šlechtičny v Londýně. Zde úspěšně provedla řadu (na tehdejší dobu) revolučních změn: zavedla mj. výtah pro jídlo z kuchyně přímo na oddělení, aby sestry nemusely chodit po schodech s každým jídlem zvlášť; vymyslela a nechala nainstalovat signalizační systém od lůžka pacienta se zvonkem na chodbě; nechala rozvést teplou tekoucí vodu do každého patra nemocnice.
I proto ji v roce 1854 oslovil ministr války Herbert, aby zlepšila zdravotní službu při krymském tažení. V říjnu tohoto roku se s 38 sestrami (10 bylo římskokatolických řádových sester, 14 anglikánských, 14 sester bez vyznání) vydala na cestu, která ji historicky proslavila. Dejme ještě jednou slovo Darje Jarošové: „Skutečnost na Krymu byla daleko horší, než ji popisovali váleční zpravodajové. Ve vojenské nemocnici zřízené z kasáren ve Scutari bylo ubytováno 2300 pacientů. Nemocnice byla špinavá, zamořená krysami a blechami. Ve zpustlých kasárnách leželi na holé a špinavé podlaze nazí ranění a nemocní vojáci. Dostávali pouze jedno jídlo denně (někdy žádné), které jedli rukama. Neměli k dispozici záchody, ani jiná hygienická zařízení. Nemoci jako tyfus, cholera a průjmy zde byly častější a nebezpečnější než samotná zranění.“
Během půl roku se díky usilovné práci Florence Nightingaleové a jejího týmu snížila úmrtnost raněných vojáků z neuvěřitelných 60 % na udivující 2 % a ke konci války dokonce na 1 %. Domů se Florence vrátila až s posledním pacientem jako skutečná hrdinka vojáků a jejich rodin. Protože chodila za vojáky i v noci, referoval o ní tisk jako o „paní s lampou“.
Ve své záslužné práci pokračovala, nehledě na skrývané vážné nemoci a pozdější slepotu, až do své smrti v roce 1910, kdy jí bylo devadesát let. Neúnavně vedla kampaně za zlepšení veřejného zdraví a celkem publikovala 200 knih, zpráv a brožur. V roce 1883 obdržela řád od královny Viktorie a jako vůbec první žena i britský Řád za zásluhy.
R 1941
https://plus.rozhlas.cz/rok-1941-a-dejiny-valek-na-krymu-8709522
Ještě málo
ke čtení k možnému pochopení zájmu mocností o Krym:
https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/11025/24928/1/Krymska%20valka%20Bc..pdf
file:///C:/Users/Doma/Downloads/Mezinarodni_souvislosti.pdf
prucha849@gmail.com
Oficialni vylhana akademicka kulisa lzi na vysvetlovani valky..
Rusove se na Krym necpali ,prave kvuli tem epidemiim.
Vysoke pujcky , tady to zacina , co se nesmi napsat..
Oprava odkazu ke stažení
https://www.google.com/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&…
Hledá se Vladlen Tatarskij
přesněji jeho hlava.
Anonymous Ukraine 2014
Greetings Citizens of the World, We are Anonymous Ukraine.
The Anonymous Hacktivist Collective worldwide is partially divided on the issue of Ukraine. This has to do with the western mass media propaganda and the conflicting reports that are coming out of the country. This is sad as some Anons are unknowingly supporting the dark forces at work in Ukraine. Members of Anonymous Ukraine are aware of the internal meddling by the United States, NATO and the European Union into the internal sovereign affairs of Ukraine.
Anonymous Ukraine 2014
https://www.youtube.com/watch?v=1AWEI9rFYXs
Klasicky zápaďácky pokřivené
Dobrou práci měli oba a peněz měli oba dost. Ale máma začala být rozežraná a perverzní. Zahrada ji přestala zajímat a začala rýpat do táty. Prostředí okolo ji změnilo víc než mohl táta snést. Postupně se přestali respektovat.