Zpráva víkendu pro Alternativu nebyla ani tak Evropská rada, kde se Andrej Babiš tak nějak opatrně postavil na stranu Fica a Orbána tím, že Česká republika nebude ručit za devadesátimiliardovou půjčku Ukrajině, ale byla to tisková konference ministra obrany, Jaromíra Zůny, který na ní vysvětlil, že muniční iniciativa bude pokračovat, Ukrajina je napadenou zemí a Rusko je agresor, stejně tak podpořil nákup stíhaček F-35 a vůbec použil výrazy, které se vlastně nijak nelišily od rétoriky Jany Černochové.

Jednání na Evropské radě se protáhlo dlouho do noci a skončilo až v pátek nad ránem. Nepřekvapivě nejdéle trvala záležitost peněz pro Ukrajinu. Má to samozřejmě složitější konsekvence, ale nakonec se ruská aktiva zabavovat nebudou, EU si normálně vezme standardní půjčku, kterou de facto daruje Ukrajině, protože ta to nikdy nebude moci splatit a ručit za ty peníze budou ty státy, které chtějí. Maďarko, Slovensko a Česká republika ručit nebudou.

Vposledních dnech jsme si více všímali naší domácí politické scény. Máme novou vládu, ta se poměrně zhurta ujala svého úřadování, Andrej Babiš se v Bruseli postavil na stranu Patriotů pro Evropu, Uršula prý aději ani nedala hlasovat o penězích pro Ukrajinu, protože by o zřejmě prohrála… ale tady se situace mění každým okamžikem a v době, kdy tento článek čtete, už to může být jinak. A jak napsala Klára Samková, Česká republika má nové směřování zahraniční politiky:

„Peníze nemáme a za nic ručit nebudeme.“

Biblický příběh o Babylonské věži znáte, ne? Lid byl jednoho ducha a jedné mysli a pustili se do díla, které se mělo vyrovnat Bohu. Usilovně stavěli a stavěli, ale Bůh nebyl z jejich úsilí nadšen a zmátl jejich jazyky. Přestali si navzájem rozumět a dílo, které je mělo přiblížit k Nebi nikdy nedokončili.

Dnes si prokydáme hentu muniční iniciativu, na kterou Fialova vláda tak strašně tlačila a kvůli které teď prý podle mééédií přijel i americký jenerál, aby Babišovi bezprostředně po jmenování vysvětlil, že by ji neměl rušit, bo je to super věc. Ukrajina je totiž krůček od vítězství, víme? Sice ještě přijde o Pokrovsk i Kupjansk, ale pak se to celé otočí k dobrému a Zelenský správně říká, že se nevzdá ani kousku ukrajinského území. Stačí jen přesvědčit Trumpa, že pokračující válka je v zájmu Spojených států. Ukrajina má ještě dost mužů, které může poslat na smrt…

Pamatuju si první velkou demonstraci v září 2022 na Václaváku. Sto tisíc lidí… Nikdo to nečekal. Krásná atmosféra, tisíce českých vlajek a z pódia víceméně zaznělo současné programové prohlášení vlády. A to, co v současném vládním programovém prohlášení není, to se teď stejně plní tak nějak samo. Především ty kecy o ukotvení v EU….

Nedávno jsem v jednom článku upozorňoval na neuvěřitelný rozhovor Jakuba Landovského, který na Českém rozhlase nahlas řekl to, co my, dezoláti, říkáme už tři roky. Že Evropa nemá ohledně války na Ukrajině žádný plán, že toho víc nakecá než udělá a že s ní teď při vyjednáváních nikdo nepočítá. Že sice „stojíme za Ukrajinou dokud bude potřeba,“ ale v praxi to nic neřeší.

Redaktorka mu na to opáčila, že přesně toto ještě nedávno sám prohlašoval.

Generál Zalužný se vrátil na Ukrajinu. Prý všude dobře, doma nejlépe. My, hloupí dezoláti hltající ruskou propagandu samozřejmě víme, že jde o klíčovou postavu celého dramatu, protože je velmi oblíbený, ba dokonce jeho aureola válečníka zastiňovala i Zelenského. Poslední dva roky války strávil v Británii jako velvyslanec a šířil tamodtud velmi znepokojivé myšlenky o ukrajinském nacionalismu, ale také byl znepokojivě realistický po vojenské stránce.

Vposledních dnech jsem se probíral starými dřevoryty z období Třicetileté války. Reje kostlivců, plesy příšer, pazhřivá těla… tehdejší umělci tvořili ve zjitřené atmosféře válečných (i meziválečných hrůz) a na jejich dílech se to projevilo. Věčné pravdy přestaly platit, válka byla náboženská, argumenty na protistranu nezabíraly, válku zastavila vlastně až úplně spálená země. Nikdo na té válce nevydělal, nevyřešila žádné problémy a trvalo dalších sto let, než se zahojily všechny její jizvy.