Tak jsme zjistili že u nás působí jakási skupina Earthquake Faction, která je dostatečně sebevědomá na to, aby zapálila v Pardubicích sklad firmy, která spolu s izraelskou zbrojní firmou Elbit vyvíjí snad nějaké drony. Nikomu se nic nestalo, požár byl brzy uhašen, ale musím říct, že od dob „zlého teroristy Baldy“ je to pokrok. Nevěřil bych, že u nás někdo nenávidí Izrael, sionismus, kapitalismus, nebo kdo ví co ještě, tak moc, že bude ochoten riskovat odhalení a dlouhý pobyt v chládku.

Spojené státy sice v Íránu samozřejmě vítězí a odblokují Hormuzský průliv jedním švihnutím malíčku… tedy, jen co se Trumpovi zachce. Stejně snadno by šlo porazit Rusko, stačí jen chtít. Čtyři roky posloucháme stále intenzívněji to stejné zaklínadlo. Jsme mocní, jsme silní a čím více se to rozchází s realitou, tím víc to musíme opakovat, ideálně sborově a na Letné. Je to takový tanec pohanských Baalových proroků, kteří také věřili, že stačí hodně hlasitě křičet tu správnou mantru a realita se změní.

Letadlová loď Gerald R. Ford ukončuje operaci proti Íránu a odplouvá z Rudého moře na Krétu. Nic se nestalo, samozřejmě. Jen na ní „vypukl požár v prádelně,“ který posádka zdolávala třicet hodin a šest set námořníků kvůli tomu přišlo o kajuty. Běžná věc, která na bojeschopnost nemá žádný vliv.

Po včerejší krátké exkurzi do dění v Kotlince se dnes vrátíme na Blízký východ, protože situace na bojišti se mění každým okamžikem a tamní dění na nás má vliv, který se už projevil deseti korunami na litru nafty a na Slovensku se naopak paliva skoro nezdražila. Zřetelně tady vidíte, kdo patří na Západ, respektive, kdo patří Západu a kdo mu ještě nepatří. Málokdy se stane, že máte před očima tak zřetelný milník, který v čase několika týdnů ukáže, jestli ještě vůbec existuje nějaký Západ…

Válka proti Íránu je už prakticky vyhraná, holedbal se několikrát Donald Trump. Vzápětí Íránci zapálili několik dalších tankerů, zasáhli další přístavní infrastrukturu pomocí levných dronů, odmítli jednat a odmítli se vzdát. Je tak nějak houby platné, ukazovat grafy, o kolik méně íránských střel denně létá, když toho nejdůležitějšího pořád schopni jsou. Doprava přes Hormuzský průliv je zastavená, přístavy i tankery hoří a lepší to nebude i kdyby se stíhačky F-35 na hlavu stavěly.

Tak nám Peršané oznámili, za jakých podmínek jsou ochotni ukončit válku. Spojené státy se stáhnou ze všech blízkovýchodních základen, zaplatí reparace, omluví se, dají dostatečné záruky, že už nikdy nezaútočí, přestanou mít námitky ohledně íránského jaderného programu a Netanjahu půjde před soud. V podstatě si tím odčiňují dávný střet se Západem v thermopylském průsmyku. Tam to probíhalo obráceně. Západ tam byl v defenzívě a Persie v převaze. Tenkrát Xerxés vyzval Sparťany, aby složili zbraně a oni mu odpovědi, ať si pro ně přijde. Teď se role takřka přesně otočily.

Velký oranžový otec ve Washingtonu dal v pondělí rozhovor, kterým si koupil pár dní času. Řekl v něm, že válka je už skoro u konce, protože jsou oproti plánu bombardování školek a rafinérií v předstihu a tak už to nebude trvat dlouho. Pánům burziánům spadl kámen ze srdce, ceny ropy spadly ze skoro sto dvaceti dolarů za barel někam k devadesáti, burzovní indexy začaly zvolna šplhat vzhůru a všichni si trochu oddechli.

Válka s Íránem je sama o sobě hrozná v tom, že začala vraždami nejvyššího íránského vedení a od první minuty to pro tamní režim je válka existenciální. Nemohou doufat v milost, nemohou doufat v domluvu, nemohou nikomu věřit dobrou vůli a to ani kdyby byla myšlena vážně. Proto nenastalo protirežimní povstání, proto je Trump tak nervózní. Ve Venezuele to přece zafungovalo hezky, ne? Zbavili jsme je prezidenta a oni ihned přilezli ke křížku a ještě rádi se domluvili. V Íránu nějak všechny na dohodu přešla chuť…