Odborářská demonstrace na Malostranském náměstí… První a zároveň určitě poslední, na které jsem se objevil. Ještě jsem ani nedomluvil a twitter byl plný příspěvků, jak se jakási školská platforma od demonstrace distancuje, protože jsou ehm ehm demokrati a s nějakým antisystémovým proruským kolaborantem nemají nic společného. Aneb, když vás sice vláda bere na hůl, ale necháte Českou televizi určovat, kdo je hodný a kdo není. Že, Petro Mazancová?

Ve čtvrtek jsem měl moc hezké setkání s občany v Děčíně. Organizoval to místní předseda Trikolory Miroslav Červenka a pozval si tam Ládika Větvičku, mojí maličkost a Petra Štěpánka. Tak trochu to byla propagace mojí knížky, protože Mirek Červenka mě kdysi navštívil u mě doma, to jsme ještě dělali korektury… a tenkrát mi slíbil, že jednoho dne uděláme setkání s občany „tam u něj.“

Když jsem před několika dny dělal reklamu nové analýze o dezinformacích, která ukázala, že prakticky všichni dezinformátoři svojí práci dělají zadarmo a radostně, jen jim lidé občas přispějí na náklady… a vysmíval jsem se všem těm analytikům, že umějí jen googlovat a opisovat jeden od druhého, ale nikdo z nich se o seriózní výzkum na Alternativě ani nepokusil, nezdůraznil jsem dostatečně, že autoři sami hořce přiznávají, že jakékoliv upozornění na dezinformaci, jí jenom zvyšuje dosah…

Celý svůj život jsem prožil v Českobratrské evangelické církvi. Svůj konec to vzalo letos v srpnu, ale předchozích čtyřicet let života jsem tam byl velmi aktivním členem. Můj tatínek byl po dlouhá desetiletí představeným malého sboru v západních Čechách a tento sbor je v celé církvi asi jediný, který přežije její konec… Je na ní už několik let absolutně nezávislý.

Dnes se ke slovenským volbám vrátíme ještě jednou, přes ty úplně nejvíc poražené v tomto klání. Agentury pro výzkum veřejného mínění. V našem případě půjde konkrétně o Median a Focus. Vyznamenaly se vydáním povolebního výzkumu tzv. exit pollu, který přepovídal vítězství Progresívného Slovenska. Výzkum se dělá tak, že před volební místnost postavíte chlapíka, který se ptá odcházejích voličů, koho volili. V praxi je to samozřejmě trochu složitější, protože je rozdíl mezi volební místností v centru Bratislavy a v Humenném.

Vít Rakušan:

Výsledek slovenskýchvoleb je pro nás varováním i poučením. Obavy lidí, kteří žijí často na periferii zájmu, nemusejí mít reálný základ, ale nejsou proto méně skutečné. Pokud chceme udržet v Česku liberální demokracii, musíme vysvětlovat její výhody i těm, kdo z nich v současné době neprofitují, nebo jen málo. Lidem ve vyloučených lokalitách, lidem chudším, zklamaným. A vytvářet společnost odolnou proti strachu.

Původně jsem chtěl tento týden psát o školství… respektive o té nové hygienické vyhlášce, podle které už ve třídách nemusí být ani umyvadlo a stačí jeden záchod pro kdovíkolik dětí. Chtěl jsem tuto vyhlášku porovnat s veterinárními předpisy pro chov krav nebo prasat a ukázat, že by se v dnešní době dětem líp existovalo v kravíně, než ve škole. Ale když se nám tak krásně rozjíždí kauza Vítka Rakušana a jeho šifrovaného telefonu od Polčáka, tak přenechám toto téma Janě Kunštekové, která ho pro Litterate zpracuje víc než dopodrobna.

Krátce shrnu situaci:

S chutí jsem si přečetl, že nám ministerstvo vnitra vydalo novou zprávu o antisystémových hnutích. Je to blábol podobný tomu, co psal blahé paměti František Vrabel, když měl své sémantické vize, které svět neviděl, ale přesto stojí za to, si jí přečíst. Píšou tam totiž, že sílíme tak, že už to zastiňuje tradiční extrémistická uskupení.