Děkuji Echu za umístění na titulní stránku. Děkuji Danielu Kaiserovi za vedení rozhovoru, který mě, myslím, ukázal takového, jaký doopravdy jsem. Děkuji Daliboru Balšínkovi, že mě na Echu „dopustil.“ Nemáme stejné názory. On je echte pravičák, já jsem zaťatý levičák. On varuje před návratem komunismu, já píšu články, které se jmenují „O KSČM s láskou.“ Dovedu si představit tu bouřlivou poradu, na které řešili, jestli opravdu mají dát Vidlákovu fotku na titulní stránku, aby to viděl každý, kdo nahlíží do výkladu v trafice.

Přátelé, jednoho dne to přijít muselo. Je slunečné páteční dopoledne, sedím si takhle doma před monitorem a užívám si den, kdy nikam nevyjíždím, upíjím kávičku, kterou mi donesla má starostlivá žena, všechny děti jsou ve škole, doma je ticho jak v kostele a najednou zadrnčí zvonek.

Pamatujete si, jak Západ v zemích Třetího světa uplatňoval svou moc? Vytvářením bordelu. Kritizovali jsme to dlouhá léta. Chudá země má chudé lidi, ti jsou nespokojení a vždycky se tam najde nějaké Muslimské bratrstvo, Hamás, Al-Kajda, Boko Haram, Ujgurská liga, neb něco podobného. Tomu dodáte peníze a podporu a je to. Stabilita skončila a z výstavního Bejrůtu za pár desítek let máte bordel.

Tak pojmenoval Jakub Janda z Evropských hodnot nový zákon na konečné řešení dezolátské otázky, který je v podstatě opsaný z padesátých let. Stačilo jen trochu upravit slovosled a dikci. Gumovost paragrafů zůstala a vlastně zůstala i objednávka od STB… totiž pardon, od BIS. Ale v poslední době už v tom přestává být rozdíl. Zůstala i taková ta svinskost a úlisnost, aby za to jako vlastně nikdo nemohl a pod přílepek se podepsal také člověk, od kterého byste to čekali. Poslanec Exner. Mají to v rodině.

Pamatuju si, a není to tak daleko zpátky, jak i velmi uměření a rozumní analytici tvrdili, že Číňané umějí jen kopírovat a sami nic nevymyslí. Vynález se vždycky uskuteční v USA nebo v Evropě a Žluťáci pak budou stát u montážní linky a levně sestavovat zboží, které si my tady výhodně koupíme za baťovské ceny. Západ bude provozovat hentu znalostní ekonomiku, bude to tady samý výzkumák, všichni budou mít vysokou školu, prostě bude to tady samý docent či inženýr a asiati budou makat za hrst rýže a budou mít řeky plné jedů… ale budou rádi, protože na nic jiného se nevzmůžou.

Už jste slyšeli příběh Viktora Baroše? To je šéfredaktor Nadačního fondu Svědomí národa. Natáčejí a vysílají příběhy, které ukazují, že to u nás zase není taková svoboda a demokracie. Vysílají příběhy lidí, kteří jsou umlčováni, které do televize nikdy nikdo nepozve. I se mnou kdysi natočili rozhovor, když se do mě pustila všechna velká mééédia a začala o mě šířit, jaký jsem strašný dezinformátor, co šíří po internetu nebezpečné lží. Viď, Řezníčku? 

Toto napsal jistý Martin Beer do diskuse na mém fejsbůkovém profilu. Dodal k tomu, že je to sice tvrdé, ale je to tak. O kom myslíte, že to napsal? Napsal to senátorovi Krausovi, který zemřel na embolii, protože to byl zarytý ODSák, který podporoval tuto vládu? Ne, napsal to o Vladimíru Kapalovi, zakladateli svobodného rádia, který zemřel tento čtvrtek nad ránem po dlouhé těžké nemoci.

Ve středu jsem byl v ostravském klubu Parník, kde jsme si povídali s Ládikem Větvičkou a naše nevymáchané huby držela na uzdě Martina Kociánová. Na jaře jsme si tento formát vyzkoušeli v Pardubicích a výsledek Ládik velmi trefně zhodnotil: „Synku, podívej, tolik lidí zaplatilo vstupenku, aby se přišli podívat na k.koty, jako zme my dva… A tak jsme poreferovali divákům o jeho cestách po postsovětských republikách a mých cestách po neomarxistickém Bruselu. Chtěli jsme zhodnotit události posledních měsíců a pohádat se o jejich interpetaci. Ale nakonec to byly dvě hodiny hořké komedie.

Pamatujete, jak jsme řešili, že na Ukrajině vznikla vojenská jednotka Edelweiss? My, dezoláti, jsme poukazovali na přílišnou podobnost s názvem jednotky za Druhé světové, která se proslavila spoustou zvěrstev a považovali jsme to za další střípek do mozaiky, že Ukrajina nebude tak úplně demokratická. Ostatně, k Babímu Jaru se z Kyjeva dostaneme po třídě Stěpana Bandery, pak přejdeme po mostě Dněpr a dál pokračujeme ulicí Romana Šuchevyče.

Ukrajina má vlastně štěstí, že její podporovatelé už vlastně nevědí nic o Edelweissu a nevědí, co je Babíj jar.