Nezapomněli jsme na popravy v Kounicových kolejích. Nezapomněli jsme na Prlov, Ploštinu, Zákřov, Lidice i Ležáky. Nezapomněli jsme transporty českých občanů, do koncentráků, které skoro nikdo nepřežil. Nezapomněli jsme na dobu okupace a ano, Bernd Posselt se má za co omlouvat. Může to dělat do konce života a stejně to nebude stačit.
Když jsem četl Orwellův román 1984, měl jsem největší problém s jeho termínem „doublethink.“ Dvojité myšlení. Zastávání nějakého postojeM Ochota tento postoj zuřivě hájit a pak ho jak přepnutím vypínače zase odvrhnout a hájit postoj přesně opačný. Eastasie je přece odjakživa ve válce s Oceánií… Měl jsem s tím problém, protože přece takhle to nefunguje! Není možné, aby si člověk nezachoval alespoň zbytek kritického myšlení. Vždyť by se nemohl podívat do zrcadla!
Dnes se musím Orwellovi za mojhe tehdejší pochybnosti omluvit. Měl totiž pravdu.
Přátelé, dovolte mi, abych vyslovil pochvalu organizátorům brněnských protestů. Páteční Němá barikáda byla velmi povedená, husitský chorál vysloveně chytal za srdce, i nejedna slzička ukápla. Účast byla na pracovní den dopoledne velmi solidní. Policie dělala svoji práci, jedno pražské prase bylo odvezeno na služebnu… holt, Brno není Praha. Konfrontace našich „milých krajanů“ s činy jejich předků byla všudypřítomná a tak nám Herr Posselt mluvil jako když másla ukrajuje.
Motto:
„Rušení veta neznamená oslabování suverenity. Zrušení veta znamená silnější EU, která bude mít sílu ochránit suverenitu svých členů. Posilování EU není zrada, pokud ano, pak jsem hrdý zrádce. Protože Česko potřebuje silnou Evropu víc než veto.“
To byl jeden z prvních Havlových činů, když se stal prezidentem, ne? Omluvil se Sudetským Němcům za odsun. Bylo to tehdy od nás moc ošklivé, že jsme je vyhnali heim ins Reich, kam chtěli tak moc, že kvůli tomu přepadávali české četnické stanice, vyhnali statisíce Čechů do vnitrozemí a chodili se dívat do Kounicových kolejí, jak tam české vlastence střílejí do týla. Bylo to od nás moc fujky fujky, že došlo i na akty pomsty za šest let poroby a vyvražďování. Dějiny totiž začaly devátým květnem 1945, víme? Předtím nic nebylo.
Tak jsme zjistili, že náš prezident nejenže chce českou státnost rozpustit v evropské federaci. Nejenže chce přijmout euro a zrušit právo veta. Nejenže chce vrátit Lichtenštejnům majetky, i když Česká republika všechny soudy vyhrála. On ještě převzal záštitu nad sjezdem Landsmanšaftu v Brně. Jediné, co mě na tom všem chmurně uspokojuje, je fakt, že sjezd začíná v den, kdy byl popraven vrchní sudeťák, K.H.Frank.
Pamatujete první přímou prezidentskou volbu v roce 2013? Jak se do druhého kola dostal Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg? Tenkrát poprvé pravda a láska vyzkoušela svou mediální sílu a kníža nám neslezl z obrazovek ani na chvíli. Jeho marketing byl všudypřítomný.
Jak dlouho už upozorňujeme, že jsme se stali kolonií Německa a Západu? Ilona Švihlíková o tom píše minimálně posledních deset let. Dlouhá léta upozorňujeme na koloniální podmínky při obchodování s elektřinou, kdy levně prodáváme vlastní energii na Lipskou burzu a draze ji nakupujeme zpátky. Nevíte, počítá se ještě s tím zestátněním ČEZu a nebo to už vláda potichu odpískala?
Blíží se nám opět výročí konce nejvíc zničujícího konfliktu v dějinách lidstva, který od začátku do konce rozpoutali Němci. Žádní nacisté, kteří nějak obloudili chudáky slušné Němce, podíl na nejstrašnějších hrůzách všech dob byl tak široký a masový, že se příčiny konfliktu po válce řešily úplně novým způsobem. Němci totiž byli tak dokonale semknuti za svým nacistickým Vůdcem a byli tak věrni jeho ideologii, že zuřivě bojovali až do hořkého konce.
