Tak se nám ta tragikomedie kolem ukrajinského obilí „plného pesticidů“ pěkně rozjíždí. Kaufland stáhl mouku, kterou mu dodal slovenský mlýn, který měl s jednou šarží problémy a pro jistotu to nechává překontrolovat. V praxi se mouka prostě dodá někam jinam za cenu, díky které se zamhouří obě oči i laboratorní přístroje. Každý den se objevují další a další sprostí podezřelí, třeba ukrajinský slunečnicový olej.

Ve středu vyšel na zdejším webu článek, resp. zamyšlení o snaze uzákonit podíl tuzemských potravin na pultech povětšinou zahraničních supermarketů na českém území.  Jak Vidlák správně uvádí, vůbec si nedokážeme vlastně definovat, co to vlastně český výrobek je. Bohužel uvedené cesty různých surovin jsou šílené (což se mimochodem projevuje i na kvalitě jednotlivých surovin). Mohl bych zde uvést spoustu dalších příkladů této mašinerie. Dnes je například problém prodat jatečné býky.

Myslím samozřejmě z té obilné. 

Víte, sledovat obilnou burzu a pracovat s jejími údaji je poněkud ošidné. Narozdíl od ropy totiž obilí netryská ze země a není možné přiškrtit nebo uvolnit kohoutky. Obilí prostě vyroste, sklidí se, uloží se a pak se čeká půl roku, jak to dopadne na opačné polokouli. Roky jsou různé. Existují sucha, přílišná mokra, existují cizopasníci, existují požáry polí, válečné konflikty které zabraňují převozu a kupodivu existuje i různý apetýt různých zemí.