Je to už hodně dávno, psal jsem tady o zemědělství a mnohokrát jsem konstatoval, že ať se stane na světě cokoliv, ať je katastrofa jakkoliv velká, ať je válka nebo mír, ať je hladomor nebo blahobyt, sedláci vždycky vyjedou a obdělají pole. Každé jaro se půda zazelená a každé léto jsou žně. Obdivoval jsem to tehdy… dokonce i na té východní Ukrajině, kde se střílí a probíhá tam totální válka, hned za frontou jezdí po polích traktory a pokud se fronta posune, padlí pak leží ve vzrostlém obilí plném kráterů. Je to věčný princip. Počátek. Nezměnila na tom nic ani průmyslová revoluce.

Letošní žně na Znojemsku v podstatě končí. Výnosy zůstaly za očekáváními. Průměr se pohybuje mezi 4,5 - 5t na hektaru. Loni se urodilo víc. I když bylo větší sucho. Na nižšách výnosech se letos podepsalo sedm týdnů bez deště v březnu a dubnu. Oba měsíce byly srážkově průměrné, ale v březnu napršelo na začátku a v dubnu na konci. Mezi tím bylo sedm týdnů během kterých většina oblinin odnožovala. 

Půdu a vodu přišli žádat perští vyslanci do starověkých Athén a Sparty. To na znamení poroby. Odevzdat půdu a vodu, to bylo už dávno před naším letopočtem znamení nesvéprávnosti. Sparťané také vyslance naházeli do studny, ať si to tam naberou sami, protože i kdyby byla Persie největší a nejsilnější, půda  voda se nikomu nikdy a za žádných okolností nedává.