Ve slovenských reáliích nejsem nijak zásadně kovaný. Nemám to k jejich hranicím daleko, v práci mám několik slovenských kolegů, ale ti se celkem vymykají tomu, co by se dalo označit za slovenského průměrného voliče. Sleduju samozřejmě mainstream i většinu blogerů, ale kupodivu - slovenskou realitou se zabývá podstatně méně lidí, než bych si myslel. O Německu se přečtete milion zpráv od České televize po Mariana Kechlibara, ale Slovensko...

Dnes mám pro vás docela zajímavou věc. Dostal jsem ji od nejmenovaného známého, který z dobrých důvodů nechce být jmenován. Nicméně náš blog pravidelně sleduje a jelikož je insider v uvedeném oboru, máme se prý povzdělat v dnešní realitě kamionového provozu. Čas od času toto téma proběhne diskusí. 

Tož počtěte si. 

Světové dění nečeká a nějakou vidlákovu zabijačku zcela ignoruje.  Tak jsem ještě rychle naťukal tento textík a  další články posouvám o den, bo je zapotřebí lehce okomentovat aktuální dění.  

Začnu koronavirem.... 

Tak už se nám to blíží. Čínský koronavirus už je za humny a vzhledem k situaci bych si tipnul, že naše hranice překročí někdy začátkem příštího týdne. Novinové titulky, šeptanda a mediální pokrytí už vykonalo své, lidé si začínají dělat zásoby. Což bych považoval za vcelku logické. Rozumné bude se zašít doma, nepouštět děti ven a nechodit mezi lidi. A skutečně jsem dneska v supermarketu viděl nákupní košíky nápadně plné trvanlivými potravinami. 

Když se podíváte na zemědělství ve Stalinově Sovětském svazu a na zemědělství v USA, zjistíte překvapivě mnoho shod. Během relativně krátké doby došlo k obrovské industrializaci. Přechod od koní k traktorům byl velmi rychlý a neméně rychlý byl přechod od samovazačů a kos ke kombajnům. Ve velmi krátké době se velké množství zemědělských pracovních sil stalo nadbytečnými. Tato industrializace zničila obrovské množství lidských osudů.

Víte co je největší problém našeho obchodního oddělení? Definovat zákazníka. To není vtip. 

Dnešní článek jsem uvedl termínem od našeho nového čtenáře (a autora) Alefa Nuly, kterého tímto oficiálně vítám na Kydech. Jeho první článek dostanete naservírovaný v sobotu. Dnes to ale bude právě o Velkém Bocianovi - našem drahém premiérovi, který všem politikům v republice předvedl, co to znamená mít tah na branku.  Od posledního zdrbnutí našeho Andrejka už uběhl nějaký čas během kterého jsme se o něm zase hodně dozvěděli a tak bych řekl, že je načase ho zdrbnout znovu.

Tak nám světová média oznámila, že Tálibán se dohodl s USA a podepíší příští týden mírovou smlouvu. Po devatenácti letech války a bambilionech dolarů zjistili tam ve Washingtonu, že teda jako nic. 

V Německu se našel tentokrát bílý magor, který se pustil do boje za svou pravdu po vzoru islamistů. Měl legálně drženou pušku, vybral si místa, kde se shlukují "nepřátelé" a pustil se do nich. Udělal to stejně jako to dělají islamisti - střílel jako obvykle na obyčejné civilisty, kteří se nemohou nijak bránit. Jako obvykle se vyhnul střelbě do státních představitelů i do ozbrojených složek. Od islamistů se v podstatě lišil jen tím, že nějak nespoléhal, že ho z toho Alláh vyseká a prostřelil si hlavu rovnou sám. 

Když se střílí z houfnice, tak granáty prakticky nikdy nedopadnou na stejné místo. Dopadají do cílového prostoru s určitou odchylkou. Existuje na to celá věda, která se jmenuje balistika. Z jejích pouček je možné vydefinovat určitý prostor do kterého dopadne většinové procento všech střel, ale stále některé letí i mimo. Válka pak znamená především zajistit, aby bylo dost střel na to, aby onen prostor dostatečně rozstřílely na hadry.