O Katalánských snahách o samostatnost jsem se zde už jednou rozepisoval. Katalánci vyhlásili referendum o nezávislosti, Španělský soud o označil za nelegální a centrální španělská vláda pustila do ulic ozbrojené policajty, aby konání referenda zabránili. Samozřejmě policajti ničemu nezabránili, zvládli tenkrát obsadit jen mizivé procento volebních místností, zranit na devět stovek obyčejných lidí a jejich přítomnost se stala vítanou záminkou separatistů, proč přišlo k referendu jen čtyřicet procent voličů. 

Tento námět nosím v hlavě už dlouho. A mám z něj zároveň trochu obavu. Rozumějte, jsem vlastně normální člověk. Mám rád teplo ústředního topení, vyhovuje mi pohodlí dnešního vyspělého světa. Je příjemné ráno jet do práce autem, které má topení i klimatizaci. Je hezké otočit kohoutkem a teče voda, která v sobě nemá žloutenku. Papírové pleny ušetřily mé ženě kupu práce a po použití se hodily do popelnice a popeláři to uklidili někam za město na skládku. Dukovany mě zásobují elektrikou díky které mohu kropit zahradu vodou ze studny a nebo datlovat tento článek. 

Vidlákovy kydy existují v ostrém provozu pět měsíců.  Říkal jsem si, že by to stálo za takovou menší bilanci. 

Celkem vyšlo 113 článků, další jsou v zásobníku.

Snažil jsem se, aby každý týden vyšly nejméně tři články. Vždycky se to nepodařilo, ale také tu a tam vyšel každý den v týdnu alespoň jeden článek.  

Postupně se na tomto blogu podílelo dvanáct autorů. Všem děkuji a doufám, že mi zachovají přízeň. 

Z původních sto unikátních přístupů denně stoupl počet čtenářů na osm set denně.

Nejsme Švýcarsko. Pořádné referendum je tu spíš výjimka. Udělá se jen tehdy, když je jasné předem jak dopadne. Nehlasujeme tady o základním příjmu, nerozhodujeme o dálnicích, o zahraniční orientaci. Nejsme Švýcaři, nedá se nám svěřit rozhodování, protože nejsme demokraticky dost vyspělí, máme špatné informace, jsme všeobecně xenofobní a vlastně do té skvělé západní Evropy vůbec nepatříme. 

Provizorně mám počítač vyřešený (díky všem, co mi pomohli) a tak mohu psát dál. Musím říci, že mě úplně svrbí prsty a mám pár článků v zásobě. Alexi, snad se nebudete zlobit, když budu k vašim článkům přidávat další, protože mám jedinou obavu, že mě někdo předejde a já nebudu mít postřeh jako první.

 Takže dnes to bude o vyjednávání:  

Jak jste se už dozvěděli od mého bratra, mám problémy s počítačem. Bude pro mě poněkud obtížnější dodávat čerstvý materiál na sklo. Naštěstí jsem měl v záloze Alexe a jeho články, které budou postupně vycházet ode dneška do čtvrtka. Do té doby snad moje potíže pominou.

Je na čase nechat také naši politickou scénu vychladnout a vyjednávat. Je na čase, abych chvíli nepředbíhal dobu a raději komentoval výsledky, než prorokoval nesmysly. Zkrátka není nic staršího než včerejší zprávy... 

Díky Alexi. 

Průměrný český volič je podle mě prostě borec. Potvrzuje to už několikery volby. Mám po dnešku z té naší demokracie vlastně dobrý pocit. Když to zjednoduším:

Vidlák není politolog, nikdy nebyl a nikdy nebude. Téměř všechny jeho předpovědi se nesplnily a pokud se splnily, tak úplně jinak než to myslel. Vrátím se na pole, vyvezu hnůj a pustím se do orání. Za čtrnáct dní to dodělám a pak budou zabijačky. Pak se bude nakládat maso, udit a ochutnávat mladé víno. Pak budou vánoce. Mezitím mi otrne a začnu opět dělat mizerné předpovědi na úrovni věštění z koule. Dost tedy předpovědí, pojďme si po vidlácku probrat realitu: 

No, je čas... dneska máme zase ten svátek demokracie... Volit je přece základní demokratický princip... ten nejdůležitější princip pro naši svobodu... a kdo to tak nedělá, ten není demokrat. Škoda, že to bude platit jen dneska. Už zítra večer budou zase všichni intelektuálové tvrdit, jak jsme volili špatně a že bychom vlastně žádné volební právo mít neměli, bo jsme voliči Koblihové, nevzdělaní, operujeme se špatnými údaji, věříme ruské propagandě a tak vůbec. 

Jsem už osmnáct let dospělý.  Můj odpovědný věk je teď právě stejně dlouhý jako ten neodpovědný. První volby, ke kterým jsem šel, bylo referendum o vstupu do EU. Za těch osmnáct let jsem toho už navolil... Vyslechl jsem mraky slibů, poučil se, jak to vypadá v realitě, ztratil jsem spoustu iluzí a naučil se s tou flustrací žít. V osmnácti jsem byl idealista a měl jsem vzor v Mirkovi Dušínovi (vážně!) a dnes jsem spíše cynik, kterého málokteré neštěstí vyvede z rovnováhy. Naučil jsem se přijímat budoucnost s určitou mírou fatalismu.