Jsem už osmnáct let dospělý.  Můj odpovědný věk je teď právě stejně dlouhý jako ten neodpovědný. První volby, ke kterým jsem šel, bylo referendum o vstupu do EU. Za těch osmnáct let jsem toho už navolil... Vyslechl jsem mraky slibů, poučil se, jak to vypadá v realitě, ztratil jsem spoustu iluzí a naučil se s tou flustrací žít. V osmnácti jsem byl idealista a měl jsem vzor v Mirkovi Dušínovi (vážně!) a dnes jsem spíše cynik, kterého málokteré neštěstí vyvede z rovnováhy. Naučil jsem se přijímat budoucnost s určitou mírou fatalismu.

Letošní parlamentní volby jsou tak trochu zvláštní. Na jednu stranu jsou všechny kampaně celkem v klidu. Skoro mám až chuť říct, že se všichni proti sobě vymezují kultivovaně. Předvolební debaty jsou v podstatě šeď. Všichni se tam chovají, jak by se od nich dalo čekat. Sem tam dobrá myšlenka, sem tam tlučhuba, větší množství ignorantů, a tak podobně. Nikdo nevybočuje z řady. Snad jen strach z Babiše je větší než byl kdysi strach z Paroubka nebo Klause. Pro běžného průměrného voliče občana, který má jiné starosti než koukat na předvolební debaty je to letos nějaké slabé. 

Vy, kdo mě znáte déle víte, že jsem původem z malebné Sokolovské pánve a mám rodinu plnou havířů. Můj tatínek celý život převíjel motory na šachtě v dílně, můj strejda byl v oddělení přípravy výroby, bo je geodet a vůbec všichni moji kamarádi a kamarádi kamarádů měli tak či onak co do činění se Sokolovskou uhelnou. O dolování tedy něco vím.  V hospodách jsem vyslechl něco příběhů o hlubinné těžbě, závalech, o těžbě loužením, třídění rudy a tak vůbec. Proto si o lithiu myslím svoje a moc mě to nevzrušuje.

Do voleb máme kousek přes týden, všechno finišuje, kandidáti se střetávají v předvolebních debatách, volič občan na to nevěřícně zírá, bilboardy jsou plné politických ksichtů, vydávají se předvolební knihy o snění, vyhlašuje se válka levné práci, daně půjdou dolů, přídavky nahoru, zkrátka kandidát slibuje a volič volí.... obráceně to nefunguje.  

Sobotu jsem strávil v Praze. Ženil se mi můj skoro adoptivní syn. Svatba byla moc pěkná, nevěstě to slušelo, maminky si poplakaly, otcové uronili slzu a pak popili a do toho jsem jim z grilu servíroval čerstvé prasátko. Nechci se vytahovat, ale už jsem se to fakt naučil a i když normální Pražák sní a vypije všechno co mu dají, tentokrát bych obstál i v konkurenci Vidlákovské řeznické smetánky. Zkrátka svatba jak má být s dostatkem piva, vína, burčáku i domácí pálenky.

Ano, ty ekoteroristy, kteří nepotřebují Dukovany, protože jim stačí zásuvka ve zdi. Píší články o nebezpečném Temelínu, ale neuměli by nakreslit ani základní schema jaderné elektrárny. Mají plnou hubu řečí o žlutých lánech řepky, ale vůbec nemají ánung, jak to s ní vlastně je. Znají spoustu čestných a poctivých zemědělců typu Bohumíra Rady a spoustu zlých magnátů typu Andrej Babiš, ale jinak vůbec netuší, jak vypadá zemědělská velkovýroba. 

Mám rád Jana Hnízdila. Psychosomatika. Jasně, dnes je v kurzu, zná ho skoro každý, to co dělá už je vlastně docela slušný byznys, ale byl první, kdo tady v republice nahlas řekl (a bylo ho slyšet), že se dostáváme do bodu, kdy už to tu prostě není k žití a tak člověk somatizuje. Lidské tělo je prostě zařízené docela šikovně a když se dostane do podmínek, které nejsou k vydržení,tak se prostě přepne, člověk se zblázní, případně zlomí a začne reagovat úplně jinaknež normálně. 

V Katalánsku probíhá referendum o samostatnosti. Konání referenda zakázal španělský ústavní soud. Katalánská samospráva v přípravách pokračovala a včera se skutečně hlasovalo. Španělskou vládu nenapadlo nic lepšího, než poslat policajty, aby rozbíjeli dveře do hlasovacích místností a  stříleli gumovými projektily do lidí. Zároveň se pokusila odpojit internet, aby hlasy nešlo sečíst. Místní katalánské policejní složky a hasiči naopak konání referenda pomáhali. 

V sobotu budu mít nečekanou rychlou zabijačku. Žení se mi kamarád, že doveze prase a jestli bych mu ho nepřipravil. Tož připravím... Máme prodloužený víkend, času dost a shodou okolností přijel můj další kamarád z Děčína, který u mě odpočívá prací u lopaty. Prý je to lepší než učit na střední zdrávce... Měli jsem hezký večer a při práci jsme si moc pěkně popovídali. 

Kdo mě čtete dlouhodobě tak víte, že můj dědeček byl z půlky Němec a druhý zase Ukrajinec. A také o mně víte, že rád píšu postřehy z různých končin světa. Já osobně vytáhnu paty z domu málokdy, ale celkem se mi daří zvát celý svět k sobě domů. Psal jsem o kamarádovi v ruském Permu, vypisoval jsem se z výletu z Francie, lehce jsem zabrousil do Kolumbie a nemohl jsem vynechat Ukrajinu.  Dnes bych to rád zkusil s Německem.