Není to zase tak dávno, co Turci sestřelili v Sýrii ruské bojové letadlo. Na Kose jsme to probírali horem dolem, málem to vypadalo na třetí světovou válku, aktivaci článku 5 smlouvy NATO, noviny se předháněly v analýzách výzbroje všech zainteresovaných stran, leckdo se bál, leckdo se na tu světovou válku těšil, aby z toho nakonec v podstatě nic nebylo. Strany si vykolíkovaly rajóny a občanská válka pokračovala jako lokální, ale o to hnusnější konflikt.

Můj tatínek mi celý život opakoval jednu moudrou radu: Žij tak, aby se nedostal do situace ve které si budeš muset vybírat pouze ze špatných možností. Když máš na výběr mezi špatnou a špatnou možností, můžeš si vybrat jedině špatně.

Aneb jak z velké strany se širokou voličskou podporou udělat Titanic těsně před ledovcem. 

Asi víte, že pracuji v jedné z Babišových firem. Na Kose jsem několikrát na toto téma psal a mám teď pocit, že je zapotřebí se o něm zmínit znovu. Babiš je zkrátka a dobře fenoménem dnešní politické scény a možná nastal čas, aby Vidlák řekl, co si o něm myslí.

Můj drahý bratr mi nejen zařídil virtuální dvorek v podobě tohoto blogu, ale také mi udělal pěknou přehlednou stránku statistik. Takovou vymakanou, alespoň mně Vidlákovi se to tak jeví. Mám tam i mapku světa s vyznačením zemí odkud se kdo chodí na moje stránky dívat. Dodnes to byli výhradně Češi. 

A najednou... jeden návštěvník z Ruska. Pročetl poctivě všechny příspěvky, ale nijak dlouho se u nich nezdržel. Několikrát se na stránky vrátil. Tak doufám, že se jedná o mého kamaráda z Permu. Kájo, doufám, žes to byl ty. 

Je to pár dní, co jsem se rozčiloval nad útokem z Manchesteru, že už mě nebaví ty kondolence, odsouzení útoku, nasvícení Eifelovky, citová prohlášení a svíčičky v ulicích. Takže to zkusíme obráceně: 

Dobře vám tak milí Angláni

USA ustupují od klimatické dohody, kterou nedávno podepsali všichni. A ti, co nepodepsali, to nejsou státy, které by hrály roli. Pamatujete tenkrát to nadšené hýkání, jak je to v suchu, jaká to odpovědnost. A najednou největší světový hráč a lídr ve znečišťování  udělá opak. 

Vládní krize nám pominula... Andrej Babiš se odstěhoval z ministerstva a zabral si pro sebe a svůj volební štáb celé patro na hlavní budově svého Agrofertu... Tedy ne svého, Agrofert patří svěřeneckému fondu. Tedy on ten fond vlastně taky patří Andrejovi. Generálním ředitelem Agrofertu je pan Průša, ale bez Andreje se tam nepohne ani myš.. Věřte mi, že vím o čem mluvím. 

Nebudu se opakovat. Už mě nebaví ani kritika toho stále stejného kolovrátku politiků a médií, jak nás teroristé nikdy nepřemůžou a nezmění náš způsob života. Oni si toho možná ještě nevšimli, ale život se změnil už docela dost. Policajti nosí místo triček neprůstřelné vesty, původně měli pendreky a teď jim na hrudi visí samopal.  Do letadla se dostanete po dlouhé dlouhatánské prohlídce a stejné to máte i s návštěvou fotbalového stadionu nebo koncertu. 

Naše politická scéna píše příběhy sama. Někdy je zapotřebí s reakcí spěchat a někdy není od věci chvíli počkat. Jako v případě právě skončené vládní krize. Zkusím celý příběh jen tak převyprávět, ono vlastně není zapotřebí nic jiného.