O milion mrtvých později...

Tolik zbytečně zmařených životů.

Paul Craig Roberts

Zcela průhledná a do očí bijící lež se v západním světě stala pravdou. Tou lží je, že Rusko vtrhlo na Ukrajinu. Uvedu faktické historické údaje, které lze snadno ověřit.
Když Washington v roce 2014 svrhl ukrajinskou vládu a dosadil loutkovou vládu, spoléhal se na banderovce, aby vyprovokovali nepřátelství vlády vůči ruským oblastem Ukrajiny, jako je Krym a Donbas, které původně byly součástí Ruska. Ať už jsou banderovci, stoupenci Stepana Bandery, neonacisté nebo ne, jsou rozhodně nepřátelští vůči Rusům. Konflikt na Ukrajině začal v roce 2014 pouličními útoky na Rusy v Donbasu a pokusy vlády zakázat používání ruského jazyka a dalšími omezeními v ruských oblastech. Tyto pouliční útoky brzy přerostly v dělostřelecké útoky na města v Donbasu a obsazení území Donbasu ukrajinskými milicemi s nacistickými insigniemi.  Aby se Donbas ochránil, vytvořil dvě nezávislé republiky – Luhansk a Doněck – a založil polovojenské jednotky na svou obranu.
V roce 2014 se Doněck a Luhansk drtivou většinou vyslovily pro připojení k Rusku, podobně jako Krym, ale Putin to odmítl. Místo toho se Putin spoléhal na Minskou dohodu, kterou podepsala Ukrajina a nezávislé republiky a kterou měly prosadit Německo a Francie. Dohoda, kterou podporovalo Rusko, ponechala Donbas v rámci Ukrajiny, ale poskytla mu určitou autonomii, jako například nezávislou policii a soudy na ochranu práv ruských obyvatel. Putin naivně spoléhal na Minskou dohodu, o které německá kancléřka a francouzský prezident později prohlásili, že byla použita k oklamání Putina, zatímco USA budovaly a vybavovaly velkou ukrajinskou armádu.
Na konci roku 2021 byla tato armáda připravena napadnout Donbas, jehož velká část již byla pod ukrajinskou okupací, a násilím znovu připojit Donbas k Ukrajině bez jakékoli autonomie.  Tváří v tvář zneužívání a možnému masakru ruského obyvatelstva se Putin a jeho ministr zahraničí Lavrov v období od prosince 2021 do února 2022 pokusili dosáhnout vzájemné bezpečnostní dohody se Západem, která by vyloučila Ukrajinu z členství v NATO a přispěla k vzájemné bezpečnosti normalizací vztahů mezi Ruskem a Západem. Bidenova administrativa, NATO a EU to však kategoricky odmítly. Po tomto odmítnutí následoval konflikt.
Rusko, které vidělo, že se to blíží, a nemohlo tomu zabránit, oficiálně uznalo donbaské republiky. To umožnilo Doněcku a Luhansku požádat Rusko o pomoc, kterou Putin poskytl na poslední chvíli, se zpožěním osmi let. Rusko, které bylo pozváno do Donbasu, Donbas ani Ukrajinu nenapadlo.
Putin označil ruskou intervenci za „speciální vojenskou operaci“ omezenou na vyhnání ukrajinských vojsk z ruských oblastí. Sedm měsíců po zahájení vojenské intervence, 30. září 2022, Rusko znovu připojilo ruské oblasti Doněck, Luhansk, Záporožsko a Cherson k Rusku. Pozemní boje se omezily na vyhnání ukrajinských vojsk z území, které je opět součástí Ruska.
Zeptejte se sami sebe, jak a proč byla pravda nahrazena lží? Odpověď je, že ti, kteří z války profitují, vytvářejí válečnou propagandu.
Nyní se zeptejte, proč na tom záleží? Odpověď je, že propaganda je překážkou porozumění a mírovému diplomatickému řešení konfliktu, který se může snadno vymknout kontrole a přerůst v širší válku. Propaganda, že invaze zlého diktátora a válečného zločince Putina na Ukrajinu je prvním krokem k obnově Sovětského impéria, omezuje schopnost Trumpa a Putina uvést vztahy mezi Východem a Západem na méně nebezpečnou úroveň. Západní prostitutská média již křičí, že Trump prodává Ukrajinu, že Trump prodává Evropu, že Trump poslouchá Putina jako malý kluk.  Tyto a další podobné ignorantske slogany budou neokonzervativci a americký vojenský/bezpečnostní komplex využívat k rozdělování Trumpa a jeho příznivců. Američané jsou již 75 let indoktrinováni, aby považovali Rusko za nepřítele. Touto vírou jsou USA infikovány.
Pokrok směrem k mírovým vztahům vyžaduje pravdivé informování a korekci zavedených falešných přesvědčení.  Lze toho dosáhnout, když dobře postavení neokonzervativní stoupenci hegemonie USA brání své zájmy a vojensko-bezpečnostní komplex je odhodlán chránit svou moc a zisky? Trump nemůže očekávat velkou pomoc od médií. Naivní Rusové by se neměli nechat ukolébat nadějemi na smíření se Západem. Ruským nadějím stojí v cestě mocné překážky a Rusové nemají prostředky, jak je odstranit. Je sporné, zda je má Trump. Teď si položte poslední otázku: Proč právě Roberts hájí zdravý rozum a pravdu? Proč to nedělá americká zahraničněpolitická komunita, Kreml, Čína, ruská média, západní média, německá vláda, britská vláda nebo vláda Indie? Proč se o to nesnaží příznivci Trumpa?

Jsem jen jeden hlas, který lze snadno umlčet a označit za „Putinova agenta“ či „loutku“, masmédii, stejně jako na nesčetnými internetovými stránkami podporovanými válečnými štváči.Normalizace vztahů mezi Západem a Ruskem bude vyžadovat mnohem více hlasů. Kde jsou tyto hlasy?

Poznámka: masmédia nesprávně informují, že navrácení Krymu, Donbasu, Záporožska a Chersonu Rusku je nelegální. Navrácení ruského občanství je podle mezinárodních pravidel sebeurčení zcela legální. Krym, Donbas, Záporožsko a Cherson neusilují o návrat k Ukrajině.

- jak se během jednoho dne změnilo "musíme porazit Rusko za každou cenu a zachovat územní celistvost Ukrajiny" na "chceme co nejdříve zastavit zabíjení"?

Není to náhodou přesně to, co jsme my chcimíři chtěli od první minuty? (FB. J. Rajchla)

-----------------------------

R. L. - A ještě jedna věc mi nesedí! Koukal jsem a prezident USA odsoudil korespondenční volbu, že prý to jen umožňuje fixlovat ve volbách, a my si ji zavádíme!!?? Tady je něco špatně!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

❗️🇺🇸🇪🇺„Trump je ponížil a podřídil jako nikdy předtím,“ uvedl lídr francouzské strany Les Patriotes o setkání prezidenta USA a lídrů EU.

„Nutí je jít cestou míru, kterou tvrdohlavě odmítají! Jejich agenda je strach a válka! Výsledek: šílí!“ poznamenal Florian Philippot.

@neCT24

Jasně že to za to stálo. Nikdy v dějinách si naši politici tak nenahrabali.. a dokud pojedeme plán EU, stále se to nezmění a válka na Ukrajině to nezastaví..

Již v v roce 2014 jsem psal, že návrat Krymu do Ruska by měli vítat především zuřiví komunistobijci, neboť tímto aktem byl napraven kolosální bolševický zločin, kterého se dopustil Chruščov, když část ruského území daroval Ukrajině, včetně lidí, zde žijících a to, aniž se jich ptal.   Ani Rusů, chtějí-li Krym darovat a ani obyvatel Krymu, chtějí-li být darováni.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      Opak byl –a je- ale pravdou: ječeli a ječí jak podříznutá podsvinčata, že zločinu se dopustil Putin, který ten bolševický zločin napravil…   

                                                                                                                                                                                                                                     Stejného názoru, jako já, je i německý autor, který-jako já- opírá svá tvrzení o fakta a právo:
VÁLKA NA UKRAJINĚ: CO VLASTNĚ CHCE KRYMSKÉ OBYVATELSTVO?
V roce 2015 se Krymský poloostrov v referendu odtrhl od Ukrajiny a připojil se k Rusku. Po desetiletích trvajícím boji za nezávislost mohli obyvatelé Krymu prosadit svou vůli patřit k Rusku. Od té doby je Rusko NATO označeno za agresivního okupanta a ukrajinská armáda se od roku 2022 pokoušela dobýt Krym silou. EU směřuje k válečné ekonomice. Rusko je nepřítel. Občané by měli platit, ale v demokracii by to mělo být jejich rozhodnutí. Aby tak mohli učinit, musí být pravdivě informováni. Proto se autor Thomas Mayer vydal na cestu „ hledání pravdy ve válce na Ukrajině “. Jedna kapitola jeho knihy je o Krymu. To, co se objeví, může šokovat, nebo alespoň ohromit. 
Občanská válka na východě Ukrajiny začala odtržením Krymu od Ukrajiny v březnu 2014 a v únoru 2022 přerostla v ukrajinskou válku. Cíl kyjevské vlády dobýt Krym a Donbas a znovu je začlenit do Ukrajiny nepřipustil mír a nadále mu brání. Putin by prý neměl být za svou agresi odměňován územními zisky. Co ale vlastně chtějí obyvatelé Krymu?
Odepřeno zákonné právo
V lednu 1991, v sovětských dobách, se na Krymu konalo referendum, v němž 93 % voličů hlasovalo pro nezávislost Krymu na Ukrajině a pro účast jako „ Autonomní republika Krym “ v nové unii, plánované sovětským prezidentem Michailem Gorbačovem. To ukazuje jasné odmítnutí Ukrajiny krymským obyvatelstvem a jasné konečné slovo ke  spojení s Ruskem. Kyjev však výsledek ignoroval a Krymu upřel právo na sebeurčení. 1. prosince 1991 se na celé Ukrajině konalo referendum, v němž 92,3% Ukrajinců hlasovalo pro nezávislost Ukrajiny na Sovětském svazu. Tím se Ukrajina stala nezávislým státem. Sovětský svaz se rozpadl. Zákon o referendu však stanovil, že Krym, který měl status autonomní oblasti v rámci Ukrajiny, může rozhodnout o své budoucnosti nezávisle na Ukrajině jako celku – tedy zda by se Krym měl připojit k unii s Ruskem jako nezávislá republika, nebo zůstat součástí Ukrajiny. Toto zákonné právo však bylo Krymu odepřeno, a tak byl Krym začleněn do Ukrajiny.
V květnu 1992 krymský parlament znovu vyhlásil nezávislý Krym na Ukrajině a vyhlásil nové referendum o nezávislosti. Toto referendum však bylo pod tlakem Kyjeva a kvůli rozsáhlým ústupkům Kyjeva Krymu pozastaveno. V roce 1994 však většinová strana v krymském parlamentu, „ Ruský blok “ pod vedením krymského prezidenta Jurije Meškova tuto myšlenku obnovila. 27. dubna 1994 78,4 % Krymanů znovu hlasovalo pro nezávislost Krymu na Ukrajině. Kyjev prohlásil hlasování za nezákonné, zbavil Krymany  jejich zvláštních práv, zrušil krymskou ústavu a s využitím speciálních vojenských jednotek odvolal krymského prezidenta z funkce. Dalo by se to nazvat vojenským převratem.
Nepodložená obvinění
Tato nesporná fakta ukazují, jak se obyvatelé Krymu během Gorbačovova pokusu o obnovení Sovětského svazu a během jeho rozpadu rozhodně zasazovali o nezávislost na Ukrajině a setrvání ve spojení s Ruskem. Krym byl součástí Ukrajiny teprve od roku 1954; tehdejší prezident SSSR Nikita Chruščov jej svévolně daroval Ukrajinské sovětské republice. Předtím, od roku 1774, patřil Rusku. Tvrzení, že referendum na Krymu v březnu 2014, v němž se 97,5 procenta voličů vyslovilo pro připojení Krymu k Rusku, bylo „ fiktivním referendem “, jak nám bylo řečeno, je vzhledem k pozadí nepodloženým tvrzením. 135 volebních pozorovatelů z 23 zemí potvrdilo, že hlasování a sčítání hlasů proběhly správně. Pozdější průzkumy veřejného mínění provedené západními instituty na Krymu výsledky hlasování potvrdily.
A co by se stalo, kdyby byl Krym znovu dobyt Ukrajinou? 
Šéf ukrajinské vojenské rozvědky v rozhovoru zdůraznil, že Krymčané nejsou jen neloajální, ale lidé se změněnou psychikou, pro které může být „ spravedlivým trestem “ pro některé pouze fyzické zničení. Šéf ukrajinské bezpečnostní rady také ve svém „ dvanáctibodovém plánu na deokupaci Krymu “ oznámil trest pro „ kolaboranty “ : pokud Ukrajina Krym znovu získá, čeká krymské obyvatelstvo zbavení volebního práva, vyhoštění nebo fyzické zničení. Pro obyvatele poloostrova by to byla katastrofa. Západní média se však chovají, jako by to krymské obyvatelstvo osvobozovalo  od ruské donucovací vlády. Pravda je převrácená o 180 stupňů. Thomas Mayer se ve své knize zabývá i mezinárodním právem: toto právo výslovně legitimizuje takové odtržení Krymu od Ukrajiny a připojení k Rusku. Totéž platí pro regiony Donbasu. Zbraně a peníze pro Ukrajinu umožňují válku proti sebeurčení národů. Pokud Krym zůstane ruský, není to laskavost Putinovi, ale spíše uznání vůle místního obyvatelstva.
Zdroj: https://ansage.org/ukraine-krieg-was-will-eigentlich-die-bevoelkerung-der-krim/
 

.

Co píše a před čím varuje poslanec  Bundestagu před čtvrt stoletím a co se naplnilo. A co vysvětluje trvalý pokus o růžovou revoluci v Srbsku. A-samozřejmě-dění na Ukrajině.

Pan Gerhard Schröder, MdB,
kancléř Spolkové republiky Německo,
Berlín, 2. května 2000

Vážený kancléři,

minulý víkend jsem měl ve slovenské Bratislavě příležitost zúčastnit se konference o Balkánu a rozšiřování NATO, kterou společně organizovalo americké ministerstvo zahraničí a American Enterprise Institute (zahraničně politický institut Republikánské strany).
Akce se zúčastnily velmi vysoké osobnosti, což bylo patrné z přítomnosti četných předsedů vlád a ministrů zahraničí a obrany z regionu. Z mnoha důležitých bodů, kterými by se bylo možné v kontextu výše uvedeného tématu zabývat, si některé zaslouží zvláštní zmínku:
Organizátoři požadovali, aby spojenci co nejdříve uznali nezávislý stát Kosovo podle mezinárodního práva.
Organizátor vysvětlil, že Svazová republika Jugoslávie stojí mimo jakýkoli právní systém, zejména mimo Helsinský závěrečný akt.
Evropský právní systém je brzdou implementace úvah NATO. Americký právní systém je také vhodnější pro použití v Evropě.
Válka proti Svazové republice Jugoslávie byla vedena, aby zvrátila špatné rozhodnutí generála Eisenhowera ve druhé světové válce. Ze strategických důvodů tam muselo být vybudováno rozmístění amerických vojáků.
Evropští spojenci se účastnili války proti Jugoslávii, aby byli schopni překonat de facto dilema, které vyvstalo z „Nové strategické koncepce“ Aliance přijaté v dubnu 1999 a příklonu Evropanů k předchozímu mandátu OSN nebo OBSE.
Bez ohledu na následnou legalistickou interpretaci Evropanů, podle níž byla válka proti Jugoslávii výjimečným případem s rozšířenou škálou úkolů NATO nad rámec úmluvy, šlo samozřejmě o precedens, kterého se každý mohl a bude kdykoli dovolávat.
S nadcházejícím rozšířením NATO je důležité obnovit prostorovou situaci mezi Baltským mořem a Anatolií,  jaká byla na vrcholu římské expanze.
K tomu by Polsko muselo být na severu a jihu obklopeno demokratickými státy, Rumunsko a Bulharsko by si musely zajistit pozemní spojení s Tureckem a Srbsko (pravděpodobně kvůli zajištění vojenské přítomnosti USA) by muselo být trvale vyloučeno z evropského vývoje.
Severně od Polska je důležité udržet úplnou kontrolu nad přístupem z Petrohradu do Baltského moře.
V každém soudním řízení  by právo na sebeurčení mělo mít přednost před jakýmkoli jiným ustanovením nebo pravidlem mezinárodního práva.
Proti tvrzení, že NATO útokem na Svazovou republiku Jugoslávii porušilo všechna mezinárodní pravidla a především příslušná ustanovení mezinárodního práva, nebylo námitek.
Po této velmi upřímné akci, vzhledem k účastníkům a organizátorům, se nelze vyhnout hodnocení výroků na této konferenci.
V globálním kontextu a za účelem dosažení svých cílů se zdá, že americká strana chce podkopat mezinárodní právní systém, který se vyvinul v důsledku dvou válek v minulém století. Síla má mít přednost před  právem.. Tam, kde mezinárodní právo stojí v cestě, bude odstraněno. Když podobný vývoj zasáhl Společnost národů, nebyla druhá světová válka daleko. Myšlení, které své vlastní zájmy považuje za absolutní, tak lze absolutně nazvat totalitním.

S pozdravem
W. Wimmer,  CDUposlanec Bundestagu
https://www.nachdenkseiten.de/?p=22855
 

Daniel Danndys Krajča - Tento článek nepíšu proto, abych zpochybňoval utrpení lidí, kteří odešli z Ukrajiny. Každý, kdo opustil svůj domov, k tomu měl své důvody, a nikdo nemá právo tyto důvody soudit. Nechci zlehčovat jejich příběhy ani realitu jejich života. Píšu jej z jiného důvodu. Chci se podívat na to, jak se pracuje s pravdou, jak je pravda ohebná, a jak se může proměnit podle toho, kdo ji vypráví. Chci ukázat, že někdy čísla a fakta vyznívají úplně jinak, než nám vypráví běžný západní narativ.

Když se podívám na pohyb obyvatel od roku 2022, vychází mi velmi zajímavý obraz. I kdyby to bylo skutečně tak, že celý východ Ukrajiny odešel na východ do Ruska a celý západ Ukrajiny na západ do Německa, Polska nebo Česka, pořád by to bylo zhruba padesát na padesát. Polovina uprchlíků směřovala na východ a polovina na západ. To znamená, že nelze tvrdit, že všichni Ukrajinci chtějí být prozápadní. Stejně tak není možné ignorovat pět milionů lidí, kteří odešli do Ruska. Pojďme se na to podívat obrazně a bez předsudků.

5,2 milionu do Ruska z oblastí, kde se bojuje

Podle ruských oficiálních údajů odešlo na území Ruské federace více než 5,2 milionu lidí. Ať už tato čísla bereme s rezervou nebo jim věříme, moje zkušenosti z cest do Ruska potvrzují, že v ruských městech a regionech skutečně žije velké množství ukrajinských obyvatel.

Podstatné je, odkud tito lidé jsou. Drtivá většina pochází z východních a jihovýchodních oblastí. Doněcká, Luhanská, Chersonská, Záporožská, východní část Charkovské a části Mykolajivské oblasti.

Právě tam probíhají nejtěžší boje. Tyto regiony jsou ostřelovány a infrastruktura je zničená. A také tam lidé mluví převážně rusky, mají příbuzné v Rusku a jejich ekonomické vazby byly na Rusko navázány dávno před rokem 2022. Útěk na východ je pro ně logický. Je rychlý, jazykově i kulturně přirozený a často znamená návrat k rodině.

4,8 milionu na Západ, odkud a proč

Podle údajů evropských institucí a agentur OSN se v evropských zemích nachází přes 4,8 milionu Ukrajinců s dočasnou ochranou. Nejvíce jich hostí Německo, Polsko, Česko, Španělsko a Itálie.

Většina z těchto lidí pochází z oblastí, kde se nebojuje, západní a střední části Ukrajiny: Kyjevská, Lvovská, Ternopilská, Volyňská, Rivnenská, Ivano-Frankivská, Žytomyrská, Chmelnycká či Vinnytská oblast. I když i tyto regiony čelí občasným raketovým útokům, ve srovnání s frontovými oblastmi zde nedochází k masivnímu ničení měst a vesnic. Většina obyvatel mohla zůstat doma.

Minimální bojové aktivity a útoky potvrzuje skutečnost, že lidé, kteří do západní Evropy uprchli, se opakovaně vracejí do svých domovů několikrát do roka, i s malými dětmi. Na čtrnáctidenní, tří-týdenní či měsíční dovolené. To naznačuje, že jejich odchod nebyl primárně motivován strachem, ale spíše snahou o lepší životní podmínky.

Nepohodlná otázka

Když se podívám na mapu, je obraz jasný. Ti, kdo prchali z bezprostředně bombardovaných oblastí, směřovali na východ do Ruska. Ti, kdo odcházeli ze zázemí bez válek, směřovali na západ do Evropy. Evropa dnes hostí miliony lidí z Ukrajiny, ale mnohdy z regionů, kde se válka bezprostředně neodehrává. Naopak Rusko přijalo značné množství těch, kteří utíkali z nejtvrdších bojů.

Nejde o relativizaci jejich utrpení. Jde o připomenutí, že realita migrace z Ukrajiny je komplikovanější, než jak ji zobrazují západní statistiky. Za čísly se skrývají dva zcela odlišné proudy obyvatel a dvě různé logiky útěku.

Možná bychom se měli na chvíli vykašlat na mapy, geopolitiku a všechny ty velké řeči o strategických směrech. Místo toho se zkusme podívat lidsky, kam vlastně odešli obyvatelé území, kde se opravdu bojuje. Co chtějí? Komu věří? Proč tolik z nich, odhadem přes pět milionů, uteklo právě do Ruska, toho zlého, odpudivého, jak ho líčí západní média? Proč nezamířili na vysněný Západ, kde má být všechno dobré? Možná odpověď není jednoduchá, ale určitě stojí za to nad ní přemýšlet.

Pro všechny, kdo si chtějí ověřit fakta: pokud budete hledat čísla, kolik lidí uteklo do Ruska z Ukrajiny, nehledejte je v západních statistikách. Tam bývají pouze okrajově uvedena a často zkreslená. Jsou nepohodlná a často ignorovaná. Pokud tyto údaje chcete, musíte hledat na ruských nebo východních serverech. Orientace na západní data vám obraz nenabídne. Rusko tam jednoduše chybí. Pokud budete chtít ověřit skutečné číslo, ač neznám jeho přesnost, podle mých osobních zkušeností se výrazně neliší, budete muset důvěřovat i ruským zdrojům.

Daniel Danndys Krajča

Použité zdroje:

https://theins.ru

https://www.peopleinneed.net

https://en.wikipedia.org

https://ru.wikipedia.org

https://ec.europa.eu

https://unric.org

... KORESPONDENČNÍ VOLBY. Tak doufám, že u nás ho budeme, po našich volbách, následovat. Ať volí pouze ti, co platí v ČR daně. Tečka.

Trochu komplikovaný komentář Aljašky

https://www.youtube.com/watch?v=EomLCIHMtzQ