Jak si většina z kydačů jistě dobře povšimla, v posledních dnech jsem nedržel stráž na těchto stránkách tak usilovně, jak jsou zvyklí.

Dnes měl původně vyjít Targusův článek a tento text měl být pouze úvodníkem. Ale nakonec se úvodník pořád rozšiřoval a rozšiřoval, že se z něj stal samostatný článek. Targusi, omlouvám se, Tvůj nádherný příspěvek vyjde zítra. 

Vážení přátelé Už to s vámi táhnu skoro čtyři roky. Po celou tu dobu jste mi zachovávali přízeň. Podařilo se nám společně udržet celkem kultivovanou diskusi a leckdo z našich diskutérů se vyprofiloval natolik dobře, že jsou jeho příspěvky k rozeznání i když se zapomene podepsat. S postupující dobou mi stále přibývá čtenářů a i do diskusí si nacházejí cestu noví lidé. Pozvolna překračujeme první milník, kdy se z malého blogu pro pár přátel stává blog velký. Abych řekl pravdu, vlastně nevím, jestli tento větší blog chci. 

Nevím, jak jsou na tom ostatní zdejší kydači, ale já jsem se stal na všecky svátky a oslavy během času úplně alergický.

Když jsem přišel loni do práce na svou poslední předslunovratovou šichtu, čekal jsem napjatě, co bude, protože poslední vánoce, které jsem slavil, jsa regulérním zaměstnancem, byly ode mne vzdáleny takřka na tři desítky let.

Krátký úvodník tentokrát pro Navalného.... 

Ano pro toho vola, který vyhodil nádherný hoax o tom, kterak si zatelefonoval agentovi, který ho měl zabít a který mu prostoduše řekl vše o tom, jak ho chtěl zavraždit, protože to byl typický ruský agent, tedy prostoduchý, který se běžně baví po telefonu o podrobnostech tajných operací. 

Myslím, že mezi čtenáři Kydů není nikdo, kdo by mě podezíral z toho, že koronavirovou epidemii podceňuju. Na začátku v únoru jsem pochyboval, ale pak jsem názor změnil a dodnes stojím jednoznačně za tím, že koronavirus není žádná legrace. Že ta breberka ledacos dokáže a mohla by nám zatopit nejen vládními opatřeními, ale i přehlcenými nemocnicemi. 

 Čtenář Dexx se mě včera v diskusi ptal, proč je maliník z hlediska hospodaření s vodou lepší než městský park. Nárážel na tento odstavec mého včerejšího článku: 

Každý rok se také zrekultivují nějaké zanedbané městské plochy a to tak, že se tam udělá anglický trávník, který je z hlediska hospodaření s vodou mnohem horší než divoce rostoucí maliník na staré skládce pneumatik.  

Rád to vysvětlím:  

Na vidlákovském městském fejsbůku sdílel starosta dešťové tabulky našeho dlouholetého ředitele základky a předesedy místních zahrádkářů, který si vede velmi pečlivé záznamy o srážkách nad Vidlákovem.  Měl jsem z toho velkou radost, protože jsem se tak dostal k mimořádně zajímavému období těsně před mým nastěhováním.  Údaje tak neuvěřitelně potvrzují má vlastní pozorování a vývody o kterých jsem tu mnohokrát psal, že se musím o výsledky podělit s vámi. 

Krátký koronavirový úvodník: 

Vy kdo pravidelně sledujete Masterovy grafy a naše koronavirové předpovědi, tak víte, že nám reprodukční číslo přelezlo o tři desetinky Masterovu hranici 1,15, kterou stanovil jako mez mezi špatným a dobrým průběhem. I když jsme už nad touto mezí, stále bych ještě chvíli chtěl zůstat optimistou. Mám k tomu následující důvody: 

Dnes bych se chtěl vrátit k projednávanému státnímu rozpočtu s jeho deficitem přes 300 miliard korun, který se Andrejovi zasekl ve sněmovně a tak dlouho se o něm jednalo, až se to přerušilo a mohlo se jednat nejdříve v kuloárech. Začnu ale z jiné strany...