Dneska to bude krátké. Podívejte se na dvě fotky z mého vinohradu: 

Tak tohle mohu letos očekávat jako úrodu. 

Račte se seznámit... 

To velké prasátko se jmenuje Maruška a původně mělo skončit na grilu při našem vidláckém sympoziu. Zůstalo naživu a dneska váží už daleko přes 200kg. Ti čtyři menší kousci jsou její mladší sourozenci z pozdějšího vrhu. Narodily se prvního března letošního roku a budou žít ještě tak čtyři měsíce, kdy to dotáhnou na 160 - 180 kg váhy. 

Všichni pražští kafírníci by se teď měli velmi podrobně dívat, jak skončila Kábulská kavárna... Jak skončili ti, kteří uvěřili Američanům jejich dobré úmysly, ti kteří si mysleli, že vyrostou spolu s americkými kamarády, kteří přijali americké hodnoty a kteří věřili v sílu americké diplomacie, americké soft power i americké hard power. 

Krátký Afghánský úvodník: 

Tak to přátelé vypadá, že Tálibán udělá se všemi těmi diplomaty, kteří se teď nemohou dostat z Kábulského letiště jednoduchý obchod... My vám pustíme domů diplomaty a vy uznáte oficiálně naší existenci. 

Nepochybuju o tom, že nějaký hlupák to nepochopí a odsoudí svoje lidi k smrti a díky tomu to ti ostatní pochopí o to lépe. Takže se můžeme těšit na moc hezkou debatu naší vlády a opozice o tom, jak je zapotřebí uznat teroristickou entitu jako stát, protože jinak nám zabijou velvyslance... 

Přátelé

Avizované se stalo skutkem... v noci na neděli napršelo a to docela dost. Z neděle na pondělí má pršet zase. Ve chvíli kdy píšu tento článek, je dusno k zalknutí, takže na nějaké deště v noci nejspíš dojde. A tak mi v neděli práce na sile v podstatě skončila. Sice se ještě dlouho bude sklízet a kombajny se budou ještě dlouhé týdny plazit po rolích, ale už to nebude ono. 

Dnes jedna krátká žňová glosa. Zpozoroval jsem to už loni, ale tehdy jsem to připisoval spíše náhodě. Letos se to ale ve větší míře opakovalo, takže o tom napíšu. 

Víte, žně znamenají docela solidní mobilizaci pracovních sil. Pracuje se šestnáct hodin denně, bez zastávky, bez oddechu. Je u nás na okrese se musí sklidit a uskladnit nějaké statisíce tun obilovin. To znamená stovky jízd traktory i jinými náklaďáky. Znamená to, že někdo rozváží svačiny, musí se víc vařit, agronomové jsou také na nohou, na silech jsou lidi na nohou a všude se na žně berou brigádníci. 

Včera jsem odbavil skoro 200 náklaďáků, které nám dovezly na silo 1900 tun pšenice. V neděli má pršet a všechny zemědělce žene voda. Takže sečou jak jen to jde. 

Jak jsem avizoval, s mým psaním to teď bude o něco horší, protože jsem až do pozdního večera v práci a když dojdu domů, padnu do postele a jsem rád, že jsem rád. Takže nové články (pokud vůbec vyjdou) se na skle objeví spíše ráno, kdy ještě není frmol a já mám čas něco napsat. Dnes začnu tím, že opět nenastala žádná změna... 

Ano, trendy jsou stále stejné, jak jsem je popisoval a ani letošní covidový rok na tom nic nezměnil. 

Od pondělka sekáme. Žně jsou tady. Zatím máme jen takový pozvolný rozjezd, protože všechno ještě není zralé, ale do pšenic už se vjelo. Stejně jako loni, začátek žní se vrátil na předrevoluční úroveň. Nějak nám to globální oteplování ustoupilo... K tomu si připočtěte studený květen a také to, že letos žádné pětatřicítkové teploty netrvaly dlouho. 

Srážky jsou podle mě spíše podprůměrné, ale v půdě to není znát. Není slunce, není odpar. Předběžné výnosy jsou poměrně vysoké. Zdráhám se tvrdit, že budeme mít letos rekordní úrodu, ale rozhodně od ní nebudeme daleko. 

Včera jsem vzal svojí dcerku, její kamarádku a mého kamaráda na lodičky... Nic vážného, žádná divoká voda, normální výlet... když splouváte řeku, která je už minimálně tisíc let propojená s člověkem a jeho činností, tak to ani jinak být nemůže. Splouvali jsme Dyji. Start ve Znojmě, konec v Hrádku nad Dyjí. Pětadvacet kilometrů po řece, čtyři jezy, zachovalé části meandrů, trocha lužního lesa, ledňáčci, volavky, slepá ramena s bobry, labutě... čistá voda, u dna se míhají štiky.