Dnes jedna krátká žňová glosa. Zpozoroval jsem to už loni, ale tehdy jsem to připisoval spíše náhodě. Letos se to ale ve větší míře opakovalo, takže o tom napíšu. 

Víte, žně znamenají docela solidní mobilizaci pracovních sil. Pracuje se šestnáct hodin denně, bez zastávky, bez oddechu. Je u nás na okrese se musí sklidit a uskladnit nějaké statisíce tun obilovin. To znamená stovky jízd traktory i jinými náklaďáky. Znamená to, že někdo rozváží svačiny, musí se víc vařit, agronomové jsou také na nohou, na silech jsou lidi na nohou a všude se na žně berou brigádníci. 

Včera jsem odbavil skoro 200 náklaďáků, které nám dovezly na silo 1900 tun pšenice. V neděli má pršet a všechny zemědělce žene voda. Takže sečou jak jen to jde. 

Jak jsem avizoval, s mým psaním to teď bude o něco horší, protože jsem až do pozdního večera v práci a když dojdu domů, padnu do postele a jsem rád, že jsem rád. Takže nové články (pokud vůbec vyjdou) se na skle objeví spíše ráno, kdy ještě není frmol a já mám čas něco napsat. Dnes začnu tím, že opět nenastala žádná změna... 

Ano, trendy jsou stále stejné, jak jsem je popisoval a ani letošní covidový rok na tom nic nezměnil. 

Od pondělka sekáme. Žně jsou tady. Zatím máme jen takový pozvolný rozjezd, protože všechno ještě není zralé, ale do pšenic už se vjelo. Stejně jako loni, začátek žní se vrátil na předrevoluční úroveň. Nějak nám to globální oteplování ustoupilo... K tomu si připočtěte studený květen a také to, že letos žádné pětatřicítkové teploty netrvaly dlouho. 

Srážky jsou podle mě spíše podprůměrné, ale v půdě to není znát. Není slunce, není odpar. Předběžné výnosy jsou poměrně vysoké. Zdráhám se tvrdit, že budeme mít letos rekordní úrodu, ale rozhodně od ní nebudeme daleko. 

Včera jsem vzal svojí dcerku, její kamarádku a mého kamaráda na lodičky... Nic vážného, žádná divoká voda, normální výlet... když splouváte řeku, která je už minimálně tisíc let propojená s člověkem a jeho činností, tak to ani jinak být nemůže. Splouvali jsme Dyji. Start ve Znojmě, konec v Hrádku nad Dyjí. Pětadvacet kilometrů po řece, čtyři jezy, zachovalé části meandrů, trocha lužního lesa, ledňáčci, volavky, slepá ramena s bobry, labutě... čistá voda, u dna se míhají štiky. 

Přátelé... Začal nám červen a počasí alespoň trochu začalo připomínat konec jara a začátek léta. Už dlouho jsme neměli tak studený máj... který ale naznačuje, že v stodole bude ráj. Něco na tom bude, protože jsem včera koukal na traktor, co se pokoušel v pšeničném poli o jakýsi postřik. Od kol mu létalo bláto. Porosty jsou husté, vítr byl relativně mírný, slunce slabé... Ta jedlá tráva vzniklá z jednozrnky a dvouzrnky má letos založeno na rekord rekordů. 

Dnešním dnem otevřu téma, které tu budeme prokydávat ještě mockrát a tím je pirátský volební program. Včera to spouštěli, já měl chvíli času, tak jsem na to kouknul...

Hele, on je moc hezky udělanej. Přehlednej, intuitivně rozklikávací, rozumně barevnej...  Je to takové "O čem sním, když náhodou spím", ale zase o krůček dál. Každé téma tam je, každý si tam najde to svoje, nikdo nebude uražen, kontroverzní věci jsou umně zakamuflované a zakecané do dobře znějících frází. Kdybych ten program vzal a napsal na něj, že je od Babiše, tak by to nikdo nepoznal. 

Letošní duben je pro jižní moravu v podsttaě extrémní. Průměrné dubnové srážky se pohybují okolo 18 - 20mm, letos zatím spadlo asi 7mm a i kdyby se vyplnily předpovědi metworologů, spadnou maximálně ještě dva milimetry. Letošní dubnové srážky jsou ani ne na padesáti procentech průměru. 

Březen je také suchý měsíc a byl u nás srážkově také podprůměrný, i když ne tak extrémně, jako duben. Vidlákov v podstatě už sedm týdnů nedostal slušnou dávku vody. To co spadlo z nebe, to v podstatě okamžitě vyfoukal vítr. Jsem tu už devět let, ale takhle srážkově chudý měsíc nepamatuju. 

Vážení přátelé, Vidlákovy kydy od začátku psaly o politice, ale také o zemědělství. Dnes je čas právě pro to druhé - máme tu jaro, venku je teplo, půda obeschla a to je ideální doba postarat se alespoň částečně o svojí vlastní soběstačnost. Milí amatérští zahradníci, preppeři, kovozemědělci, ať už máte jeden záhon nebo rodinné latifundie, je nejvyšší čas si plivnout do dlaní, popadnout nářadí či nastartovat traktory a pustit se do toho. 

Než se pustím do dnešního tématu, dovolte mi krátký úvodník pro Mastera. Můj bratr totiž mezi svými grafy publikoval jeden, který odhaduje celkový počet nákaz. Nejen těch otestovaných. Vycházel ze vzájemných poměrů hospitalizovaných a otestovaných v létě - tedy v době, kdy hygiena ještě alespoň předstírala trasování a na testy se dostával nejen člověk s příznaky, ale i zbylá bezpříznaková rodina a kamarádi.