Pamatujete, když jsem na podzim psal článek o tom, že letošní zima bude z hlediska dostupnosti potravin jednou z nejblbějších?  Pamatujete si, že jsem v srpnu psal o povodních v Číně, které budou mít vliv na cenu komodit, které mohou poskočit o tisícovku až dvě? Měl jsem dobrý odhad. Vezměte tedy na vědomí, že současná vysoká cena komodit je dána situací v Číně, kterou ovlivnily letní záplavy a koronavirus, který ovlivnil brazilskou a argentinskou zemědělskou produkci na jižní polokouli. 

Ve středu vyšel na zdejším webu článek, resp. zamyšlení o snaze uzákonit podíl tuzemských potravin na pultech povětšinou zahraničních supermarketů na českém území.  Jak Vidlák správně uvádí, vůbec si nedokážeme vlastně definovat, co to vlastně český výrobek je. Bohužel uvedené cesty různých surovin jsou šílené (což se mimochodem projevuje i na kvalitě jednotlivých surovin). Mohl bych zde uvést spoustu dalších příkladů této mašinerie. Dnes je například problém prodat jatečné býky.

Dnešní článek je vidlácký kam až to jenom jde. V podstatě se mě osobně dotýká a snad  bude jednou hrát významnou roli pro všechny tuzemské zemědělské producenty. Jednou třeba bude ovlivňovat významným způsobem prakticky celý zemědělský sektor a navíc je nádherným předvolebním tématem a zrcadlem současné české politické scény. A to i přesto, že podle mě zákon zůstane jenom na papíře a k nějakému zásadnějšímu průlomu díky němu zatím nedojde.

Ale ovlivní výhled do budoucna. 

Čtu si tak diskusi pod včerejším článkem o tom, jak náročné je dělat venkovského vidláka, jak málo to vydělává, jak se člověk mnohem pohodlněji uživí jinou prací. K tomu trochu té nostalgie po "starých časech", vzpomínky na dobu, kdy babička zpracovávala sulc z vepřových paciček... ale s vědomím, že ty časy jsou nenávratně pryč. Svým způosbem to všechno byla pravda podobně jako byl  pravdivý i včerejší Funesův článek. 

V jednom z posledních článků pana Domácího o preperské bídě vyvstalo jako jediné východisko pro přežití společnosti z krize/nějaké katastrofy -  a sice existence většího množství malých zemědělců (ať už pěstitelů, nebo chovatelů) neboli vidláků. S tímto závěrem se nedá nesouhlasit, ale má to jeden zásadní problém – je to, alespoň v našich podmínkách, absolutně nereálné. A postupem času nejen u nás, ale i tam, kde to byl v podstatě jakýsi standart.

Na vidlákovském městském fejsbůku sdílel starosta dešťové tabulky našeho dlouholetého ředitele základky a předesedy místních zahrádkářů, který si vede velmi pečlivé záznamy o srážkách nad Vidlákovem.  Měl jsem z toho velkou radost, protože jsem se tak dostal k mimořádně zajímavému období těsně před mým nastěhováním.  Údaje tak neuvěřitelně potvrzují má vlastní pozorování a vývody o kterých jsem tu mnohokrát psal, že se musím o výsledky podělit s vámi. 

Krátký technický úvodník: 

Stále častěji se objevují komentáře i maily čtenářů na téma přehlednosti diskuse. Já souhlasím. Chtělo by to nějakou úpravu. Ovšem můj IT specialista je Master bez kterého to nepůjde. Master by to zvládl lusknutím prstů mezi dvěma opovržlivými úšklebky, ale.... musí se mu chtít... Master si každý den Kydy přečte a projde diskusi, tož navrhuju, abychom ho všichni dneska v komentářích pěkně poprosili. 

Já začnu:

Až budete číst dnešní článek a mazat si k snídani rohlíky, budu na posledním skrojku pole orat. Zemědělský rok mi dneškem končí. Mám vyvezený všechen hnůj, vyčerpal jsem všechnu močůvku, zmulčoval jsem poslední řepku na zelené hnojení a můj pes bude chodit za mnou v brázdě a dávit vytahané myši a krtky. 

Od loňska mám vlastní chovnou prasnici a měl jsem dva vrhy selat. Díky tomu jsem měl hnoje nadbytek a mohl jsem pohnojit úplně všechno. Vv současné době není pozemku, který by nemohl každý rok dostat svojí dávku organické hmoty a dusíku. 

Krátký koronavirový úvodník.

Včera nám zavolali z pražské hygieny... Jakpak se má náš kluk, jakpak se máme my, jestli jsme nemocní, či tak něco.  Tož jsme zahlásili, že zatím nic. Kluk je čilej ja rybička, jeho čtyři sourozenci také nevypadají nakaženě, manželka má pořád čich (nejvíc na průsery) a já hákuju co to dá na poli. Dostal jsem poučení, jak se chovat v karanténě, tedy jak se má kluk chovat v karanténě, protože my ostatní v karanténě nejsme. 

Krátká koronavirová předmluva. Master do svých grafů přidal nová udělátka. Pokusil se odhadnout, kolik skutečně nakažených tu v republice máme a použil na to letní data, kdy byly denní přírůstky pozitivních velmi nízké, hygiena stíhala a dokonce i trasovala. Metodika je popsána přímo u grafu, můžete se podívat. Spodní hranice odhadu skutečně nakažených je zhruba půl milionu. Méně to docela určitě nebude. 

I těch půl milionu je samozřejmě hrozně nízké číslo. Než bychom se dopracovali promoření, mohou nám lidi ještě umírat pěkně dlouho.