Tento víkend a budoucí týden žním. Žnít je sloveso vytvořené od podstatného jména žně. Jednoduše řečeno, jsem na žních a od slunka do slunka vedu boj o zrno. Na úrovni článků to bude vidět, protože celý den makat na sile a pak večer něco psát bude značně obtížné. Prosím proto všechny autory, aby chytili slinu, zapojili střevo a poslali mi nějaké články. Hodně mi tím pomůžete. 

Dnes dávám krátkou zprávu o tom, co nás čeká. 

To není bonmot, to je čistočistá pravda.  Zemědělec nemá nikdy dobrý počasí. Věčně mu něco hapruje. Ono není divu... napodobuje přírodu a za deset tisíc let neolitické revoluce se snaží být lepší v něčem, na co příroda měla miliardu let. Svým způsobem zemědělec vlastně jen třídí přírodní procesy a snaží se, aby se mu nemíchaly dohromady. Jak se začnou míchat, nedokáže si s tím poradit a splakává nad výdělkem. 

Přišel čas žní... Letos tedy pěkně pozdě. Přiroda jen lehce změnila parametry a šup - už máme začátek žní zase jako za hlubokého socíku. Pšenice se začala sklízet tento týden. Stačil k tomu studenější červen. Už tři týdny čekáme, sila vysmýčená, nachystaná, loni jsme v tuto dobu končili a k dnešnímu dni jsme z naší statisícitunové kapacity naplnili celých sto tun. 

Dnešním článkem hodlám odpovědět Kadlasovi, který nedávno vznesl dotaz, zda se v tuto dobu dá ještě zaset něco po bramborách. .Jak jsem vyrozuměl z jeho příspěvků, ranné brambory Impala má již sklizené, nebo se na to čerstvě chystá a řeší, co dál, aby mu záhonky neležely až do listopadu ladem.  Kadlase mám rád, protože nejenže se pustil do zahradničení, ale ještě navíc se s námi dělí o své poznatky. Dnešní článek tedy píši přímo pro něj. 

Přátelé moji, dnes vás chci poprosit o vyhlédnutí z okénka vašeho dopravního porstředku při jakékoliv cestě a to kdykoliv uvidíte nějaké pšeničné pole. Zajímá mě, jestli jsou i ve vašich končinách tak polehlé jako u nás.  Ono totiž pořád prší, docela fouká, sluníčko je letos vysloveně slabé (tedy alespoň na jižní moravě) a tak si skoro všechno lehlo. 

U nás na jižní moravě už pole zlátnou. Žně jsou za dveřmi. I když... letos začnou nejméně o čtrnáct dní později než loni, možná se dokonce opozdí o tři týdny. Není vedro. Třicítky se dostavily tak na jedno odpoledne, pořád poměrně výrazně prší a za červen už u nás máme na těch nejméně deštivých místech 120 mm vody. Čtvrtina našeho běžného ročního úhrnu spadla jen za červen. Leckde je to ještě mnohem víc. Pole jsou rozměklá, klasy jsou nalité, zároveň je slunce "neupeklo" a tak se nám rýsuje nový celorepublikový zemědělský problém. 

Sedím u kuchyňského stolu a na talíři mám cosi, co nelze nakrájet nožem ostře broušeným, ani nožem s ostrými zoubky. Při krájení se to rozpadá, drobí, nevoní to, spíše opačně, smrdí to zatuchle a chutná to jako piliny. I najít v tom něco jde. Hřebík, kousek drátu, žmolky čehosi kdysi plesnivého… Nejde to namazat ani máslem tím „pomazánkovým“ natož pak pokapat třeba medem od včelaře. Ano, vážení, píšu o chlebu. O chlebu včerejším jež snídám.

Jakmile napíšu článek o zemědělství, dotknu se v něm vždycky jen strašně malého okruhu problémů. Dokonce to jde tak daleko, že si vlastně i někdy protiřečím, protože záleží z jakého pohledu se na věc zrovna dívám. Musel bych vydat tisícistránkový svazek, abych alespoň zhruba a stále ještě zběžně popsal současnost našeho zemědělství tak nějak kompletně. 

Mým dnešním článkem zareaguji na včerejší text v diskusi, který vložila Maneca. Ivan David tam dává na vědomí horkou novinku z ojroparlamentu (a ojrokomise) o tom, že v Evropě se má vyrábět méně potravin, což má být kompenzováno dovozem. Evropští zemědělci jsou určeni na odpis...

Upřímně... opět s křížkem po funuse.

Vidlákov se nachází v nejsušší částí České republiky. Průměrný roční úhrn srážek je zhruba 450mm. Pro porovnání - za poušť se považuje místo, kde naprší do 250mm srážek za rok. Z tohoto hlediska je náš region čiročirá step. Stromy zde mají problém s hledáním vody, protože zde jsou místa, kde je půda suchá do značné hloubky. Problém sucha se v posledních letech zvýraznil, protože srážek sice neubylo, ale přestaly padat rovnoměrně. Letos například napršelo 20. března a pak až v květnu.