Tento článek jsem měl napsaný už v neděli večer. Přísahám. Chtěl jsem ale dát přednost Alefovi, protože mi ten svůj poslal už minulý týden. Vy jste ale v diskusi všechno z mého článku už probrali, všechno jste odhalili, všechno jste už vyvtipkovali přede mnou. Teď to vypadá, že od vás jen opisuju.  Promiňte mi to, dnes není skoro nic nového. Jen pár drobností. Mít bystré čtenáře, to je někdy pěkně na houby. Zkuste prosím alespoň předstírat nadšení. 

Master přidal ještě jeden zajímavý graf. Můžete se podívat. A tím je porovnání průběhu epidemie mezi námi a státy okolo nás. průběh u nás je rovná čára a průběh epidemie v druhém státě je křivka, která stoupá, když se to tam rozjíždělo víc než u nás a nebo klesá, když se to tam utlumovalo víc než u nás. 

Křivky jsou takřka rovné. 

Tak nám pražský soud zrušil část vládních opatření. Tedy pardon, zrušil část opatření, které formálně schválilo ministarstvo zdravotnictví. Zdůvodnění soudu je v právnických kličkách, jako že soudruh ministr na to neměl právo, měla to udělat celá vláda dohromady a vlastně soudruh soudce chápe, proč to udělali, ale je nutno ctít právní stát a literu zákona a ještě jim dal čas, aby si to když tak schválili znovu, ale všichni dohromady. 

Je na čase přestat sledovat výhradně koroňáka a pustit se do světodějných událostí. Poslední dny jsou dějinnými chvílemi vysloveně nabité. Je nemožné vše vměstnat do jednoho článku, takže jen v rychlosti naznačím, co nás v nejbližších dnech čeká. 

Dáme řeč o hranicích v Řecku, kde migrační krize vypadá úplně jinak než před pěti roky. Soft power se pomalu mění na hard power a turecký sultán přemýšlí, zda si nespravit chuť z nepodařených tažení na východě pokusem o totéž ale jiným směrem. 

Dnes mám pro vás jednu chuťovku. Na lištu základní stránky přibyl odkaz na Masterův graf, který jsme zatím nikde neobjevili. Master si dal práci a výsledkem je hezký přehledný grafík vycházející z dat ministerstva zdravotnictví o tom, zda se u nás Koroňák šíří, nebo je na ústupu. 

Zde máte přímý odkaz: 

koronacek.vidlakovykydy.cz

Vidlácky krátce zhodnotím... 

Jistě jste zaznamenali nejnovější kauzu hradního kancléře Vratislava Mynáře, která svými novinářskými dotazy a časem věnovaným v hlavních zpravodajských vstupech hravě překonala všechny draze nakoupené roušky, rekordní rozpočtový deficit, protichůdnost informací od vládních epidemiologů a vlastně úplně všechno. 

Já vím, že jsem jen Vidlák z vesnice, jehož obzor je omezen rostlinnou a živočišnou výrobou. Vím že nemám vysokou školu a pohříchu jsem zapomněl postupovat po kariérním žebříčku státní správy. Mým zaměstnavatelem není EU ani jakékoliv její hodnoty. Pracuju sice v korporaci, ale ona není nadnárodní a nemá sídlo na Kypru. Nejvýznamnější člověk se kterým se znám osobně a máme přátelský vztah je vidlákovský starosta. Je pravda že mám fotku jak se držím za ramena s Andrejem i s Bohušem Sobotkou, ale ani jeden z nich si mě určitě nepamatuje.

Tak nám ta epidémie pomalu končí. Počet nakažených nijak dramaticky nestoupá, plicních ventilátorů je dostatek ba nadbytek, roušky už vyvážíme do jiných zemiček okolo, kde ještě nemají zakrytou hubu. Počty mrtvých se ve statistice prakticky neprojeví a vlastně jediné, co v grafech zůstane, bude ta ekonomická recese. Jináč už se objevuje světlo na konci tunelu. 

A kdyby nepřišel, přišlo by něco jiného. 

Dnes navážeme na včerejší Pragmatikův článek. Ale nejdřív si povězme pár věcí, které se propíraly v diskusi. Máme v republice zhruba šest tisíc nakažených. Podle rakouských dat tu bude nerozpoznaných i těmi rozpoznanými sotva deset tisíc. To je každý tisící v populaci. Znát osobně někoho nakaženého je ještě spíše výjimka než pravidlo. Já například znám jen jednoho a není to žádný blízký příbuzný. 

Můj bratr se v posledních dnech stává studnicí moudrosti. Je už také na nějakém tom kurcarbajtu a protože bez blikajícího monitoru se mu těžko žije, sleduje cvrkot na internetu, pak mi zavolá a zhuštěně mi popíše, co se kde šustne. Díky tomu mohu v posledních dnech klidně zahradničit a farmařit a nepřicházím o nic důležitého.