Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Předpokládal bych, že Rusko jako jaderná velmoc s jednou z největších armád na světě, s největším územím na světě, přeživší vlastní kolaps, emancipované Putinem a zasahující vojensky i diplomaticky leckde na světě má někde hluboko v archivech plánovačů i složku nadepsanou Česká republika.
Bombou dne bude zcela jistě článek Seznamu, kterak Janek Kroupa hovořil s ruským ricinovým agentem. My se tomu budeme věnovat zítra. To už problesknou nějaké další informace mimo samotný článek a bude prča... Dnes zdrbneme EU:
Zajisté jste všichni obeznámeni minimálně z blogu Mariana Kechlibara o nejnověším rozsudku německého ústavního soudu ohledně nákupu cenných papírů evropskou centrální bankou. Pro přesnější a podrobnější informace jděte přímo ke Kechlibarovi, já já ho teď budu pro shrnutí parafrázovat. A opět podotýkám - nevěřte mně, ověřte si to sami.
Dnešní článek bude téměř jmenovitě pro Kadlase, který se pustil do pěstování brambor, ale z jeho pravidelných reportů zde na Kydech jsem pocítil potřebu mu trochu pomoci. Což platí pro všechny, kteří se rozhodli nenechat naše hospodářství náhodě a po vzoru šití roušek vzali do vlastních rukou i zásobování na příští zimu.
Ale než ještě začnu, odpovím Rodákovi na jeho dotaz. V diskusi se ptal, čím byl "ostříknut". Má zahrádku vedle řepkového pole a při odpolední siestě byl zasažen postřikovačem, který cosi aplikoval.
Jsem levičák. Vždycky jsem se k tomu hlásil. Dodnes tvrdím, že kdo je bohatý, má větší odpovědnost než ten kdo je chudý. Dodnes si mylsím, že největší daně mají platit ti nejbohatší a chudí by neměli platit žádné. Když slyším o rovné dani, tak v tom čuju nějakou habaďůru, třeba jak udělat, aby bohatý neplatil nic a chudý všechno. Tvrdil jsem akové ty věci, jako že máme mít vlastní podniky pod kuratelou státu, máme být soběstační, byť by to bylo dražší a tak vůbec.
Soukupovu estrádu s Řeporyjcem a Hřibem jsem si nechal ujít. Barandov běžně nesleduju a večer většinou chci mít klid a ne si jitřit nervy nějakými osobními exhibicemi. Když jsem si přečetl včerejší diskusi, dodatečně jsem se podíval. A víte, že jsem vůbec nelitoval?
Ano, Soukup nebyl připraven na to, co se stalo. Novotný si v podstatě ovládl prostor pro sebe, Hřib byl arogantní jako vždycky a Soukup se nechal vmanipulovat do přisouzené role, kdy Řeporyjcovi vlastně ještě pomáhal. Ale jinak to bylo úplně dokonalé.
Ke koronaviru jsem se prozatím nechtěl vracet. Svým způsobem jsme si řekli všechno co se dalo. Probrali jsme všechno, co se ve veřejném prostoru šustlo. Zdrbli jsme doktory, veřejnost, opatření, politiky, koalici i opozici. Master dodal celou řadu grafů, které bychom jinak museli pracně hledat. Prošli jsme si celou epidemií, jejím začátkem, vrcholem i poszvolným ustupováním. Na Kydech zazněly počáteční pochyby i pozdější strachy a dnešní opatrná úleva.
... čo vy si predstavujetě pod takým... osvobozená Praha.
To byla první myšlenka, která mě napadla, když jsem si přečetl včerejší výplod mladého krásné a chytrého primátora matičky Prahy Zdeňka Hřiba. Podle této studnice sečtělosti a morálních hodnot přijeli Sověti na úsvitu 9.května 1945 do již osvobozené Prahy. Pak následovaly takové ty obligátní kecy, jako že nikdo Rusku neupírá zásluhy na porážce Hitlera, ale nesmíme zapomenout, že jsou zároveň i spolupachatelé, ale Prahu opravdu ale opravdu neosvobodili.
Starosta Kolář přitvrzuje... Poslal dopis předsedkyni Evropské komise Uršule zvané familiérně FlintenUschi, aby se zasadila o dostatečně důraznou odpověď Rusku. Rusko se vměšuje, vede hybridní válku, ničí demokracii a tak vůbec - však všichni víte, co tím starosta Kolář myslí.
Myslím samozřejmě z té obilné.
Víte, sledovat obilnou burzu a pracovat s jejími údaji je poněkud ošidné. Narozdíl od ropy totiž obilí netryská ze země a není možné přiškrtit nebo uvolnit kohoutky. Obilí prostě vyroste, sklidí se, uloží se a pak se čeká půl roku, jak to dopadne na opačné polokouli. Roky jsou různé. Existují sucha, přílišná mokra, existují cizopasníci, existují požáry polí, válečné konflikty které zabraňují převozu a kupodivu existuje i různý apetýt různých zemí.
Po včerejším článku povauji nadále již téma koronaviru za vyčerpané. Epidemie je zahnána do kouta, počet nakažených naše zdravotnictví bez problémů absorbuje a dokud se nám epidemie znovu nerozjede nebo nezahrozí, není už co řešit. V uplynulých dvou měsících jsme s Masterem nabídli čtenářům celou řadu alternativ i hypotéz, ale hned na začátku jsem napsal, že co se skutečně stalo, to se zjistí až zpětně. Odteď už se tedy budu koroňáku věnovat jen tehdy, když vyjde na světlo něco opravdu důležitého.
