Dneska skočíme zpátky na koronavirové téma, ale vlastně jen okrajově. Koroňáček už nebude podmětem, ale spíše předmětem. Nebudeme už znovu probírat vlastnosti breberky ani odhadovat budoucí vývoj, byť dříve či později si to další článek také zaslouží. Dneska bych rád řekl pár slov o nové realitě, která začala skončením nouzového stavu. 

Vraťme se dneska opět na tureckou hranici, kde dochází na pokračování politiky jinými prostředky. Turecký sultán přitvrzuje a vyhlašuje své nároky na leckteré řecké ostrovy u kterých prý bude probíhat bojenské cvičení a střelby ostrými a tak bude lepší, když tam turisté raději nepojedou. 

Ve veřejnoprávních a pravdomluvných médiích ani čárka, ani slovo, ani krátký šot na kameře. Nula. Zprávy podává jen Ivan David a pár dalších blogerů, kteří už jen informováním o této věci dokazují svojí xenofobii, proruskou propagandu a nedemokratické smýšlení. 

Vidlákov se nachází v nejsušší částí České republiky. Průměrný roční úhrn srážek je zhruba 450mm. Pro porovnání - za poušť se považuje místo, kde naprší do 250mm srážek za rok. Z tohoto hlediska je náš region čiročirá step. Stromy zde mají problém s hledáním vody, protože zde jsou místa, kde je půda suchá do značné hloubky. Problém sucha se v posledních letech zvýraznil, protože srážek sice neubylo, ale přestaly padat rovnoměrně. Letos například napršelo 20. března a pak až v květnu. 

3.5.2019 – Ve Venezuele se to opětovně mele, a už to vypadalo, že bude klid. Získat nějaké objektivní info z mediálních kanálů je celkem nemožno, štěkny chválí Guidóa a plivou na Madura, alternativci to mají opačně. Američtí politruci furt chtějí „vojensky zasáhnout“, zatímco Pentagon nemá zřejmě Venezuelu pro příštích pár týdnů na seznamu. Čert aby se v tom vyznal. * Z Ruska pustili do ropných trubek ropovodu Družba ropu s nějakými „organickými příměsemi“, což může znamenat cokoliv od exkrementů po mrtvého tchoře.

Tož se nám zase otevřely knihovny. Šel jsem s dětmi vrátit knížky co měly napůjčované a nabrali jsme domů další zásobu čtiva. Koneckonců školy moc nemají, tak ať si alespoň rozšíří obzory. V knihovně jsme byli jedni z prvních. Skoro všechny knihy byly v regálech, nic nebylo rozpůjčované. Aniž bych to měl v plánu, skončil jsem u regálu s válečnou literaturou. 

Vidlákovská knihovna má sice už počítačový informační systém, ale v knihách jsou ještě založené ty kartičky, kam se zaznamenává půjčení knihy.  Docela jsem si to užil... 

Když americká vojska v roce 2003 vpadly do Iráku, (protože tam Shaddám měl zbraně hromadného ničení - alespoň jak tvrdila CIA) tak si to samozřejmě odbojovali sami. Ale potřebovali mít nějaké krytí, aby to nevypadlo tak zoufale invazně a velmocensky. Proto si pořídili "koalici ochotných", kteří do toho šli s nimi. Nebylo důležité, zda USácký spojenec zvládne něco vybojovat, ale aby vedle té americké vlajky visely ještě nějaké další.

Včerejší článek měl docela bouřlivý ohlas. O dost bouřlivější, než když komentujeme Rusko či USA. Mohu si tedy opravněně myslet, že zdejší čtenáři považují aktuální situaci na turecko - řeckých hranicích za závažnou, přímo se nás dotýkající a jejíž hrozba je aktuálnější než třeba hrozba hybridní války s Ruskem či přímé ohrožení našimi bratry USáky. 

Prakticky po celou koronavirovou krizi u nás na Kydech probleskují zprávy především Ivana Davida - bývalého ministra zdravotnictví a nyní ojroposlance za Okamuru, o situaci na Turecko - Řecké hranici. Jeho svodky se pravidelně objevují u nás v komentářích. Cítím nutkání k tomu říci pár osobních názorů. 

Předpokládal bych, že Rusko jako jaderná velmoc s jednou z největších armád na světě, s největším územím na světě, přeživší vlastní kolaps, emancipované Putinem a zasahující vojensky i diplomaticky leckde na světě má někde hluboko v archivech plánovačů i složku nadepsanou Česká republika. 

Bombou dne bude zcela jistě článek Seznamu, kterak Janek Kroupa hovořil s  ruským ricinovým agentem. My se tomu budeme věnovat zítra. To už problesknou nějaké další informace mimo samotný článek a bude prča... Dnes zdrbneme EU: 

Zajisté jste všichni obeznámeni minimálně z blogu Mariana Kechlibara o nejnověším rozsudku německého ústavního soudu ohledně nákupu cenných papírů evropskou centrální bankou. Pro přesnější a podrobnější informace jděte přímo ke Kechlibarovi, já já ho teď budu pro shrnutí parafrázovat. A opět podotýkám - nevěřte mně, ověřte si to sami.