V poslední době jsem se v článcích v diskusi poměrně důkladně věnoval myšlence, že koronavirový odboj proti vládě a jejím opatřením se hladce proměnil v boj za Piráty, kteří mají velkou šanci uhrát fenomenální volební výsledek a získat premiérské křeslo. Ostatní dnes opoziční strany se už dávno netají tím, že budou Pirátům ve vládnutí sekundovat nebo alespoň svítit. 

Já vím, že se s leckým neshodnu na důvodech ani mechanismech kvůli kterým vznikla současná koronavirová (a teď už i ekonomická) krize. Ale určitě se shodneme na tom, že koronavirus byl v podstatě jen poslední krok mnohem starších problémů, které se teď jen velmi fatálně projevují. My starší bychom si vzpomněli na nářky nad rušením malých okresních nemocnic, rozpadem tradičního průmyslu a naopak naprosto hypertrofovaným nárůstem byrokracie všeho druhu. Ovládnutí celých odvětví v několika málo rukách, propad vzdělanosti....vynechal jsem něco? 

Koronavirus si dnes odpustíme, i když nepochybuji, že v diskusi k němu bude alespoň jeden příspěvek. Já si další plácání hubou na toto téma odpustím a pověnuji se jednomu z těch samozvaných policejních plukovníků, kteří už párkrát zasáhli, obvinili politické aktéry z korupce, udělali monstrakci, následoval mediálně sledovaný proces a na konci z toho vůbec nic nebylo. Jen…. Mezitím byly volby… ale to už nikdo tak moc nezdůrazňoval.

Motto: Nejhorší ďáblův vynález nebyl koronavirus, ale to, že jeho měřítkem se stala míra svobody. 

Jistě jste zaznamenali nejnovější kauzu hradního kancléře Vratislava Mynáře, která svými novinářskými dotazy a časem věnovaným v hlavních zpravodajských vstupech hravě překonala všechny draze nakoupené roušky, rekordní rozpočtový deficit, protichůdnost informací od vládních epidemiologů a vlastně úplně všechno. 

Pětina všech světových nakažených je od včerejška v USA. Do týdne to bude polovina všech světových nakažených a pokud to bude mít stejně strmý nárůst jako doposud, zakrátko bude koroňák skoro výhradně americká záležitost. V  Itálii už zdá se epidemie dosáhla vrcholu... Po třech týdnech totální karantény přichází dlouhá řada týdnů, kdy budou počty mrtvých a nakažených konstantní a sám jsem zvědavý, jak dlouho bude trvat, než to poklesne natolik, aby se dalo říct, že epidemie skončila.

Jsem Čech... a pokud se stane něco světodějného, stanu se rychlokvašeným expertem na danou problematiku - ostatně přesně takhle to má věšina tohoto národa. Je to logické - byli jsme školeni dějinami, že nám všichni lžou, nikdo to s námi nemyslí dobře a nejvíc nám lže vlastní vláda a hned za ní pak všichni kdo přicházejí v míru a nesou nám své danajské dary. Dnes mi proto dovolte svěřit se různými postřehy, které jsem v posledních třech týdnech učinil. 

Zatímco jsme v posledních dnech probírali přírodu, maso a hospodaření, událo se v české kotlince semo tamo něco, co stojí za zaznamenání. Dneska si proto zhodnotíme naši domácí veřejnou scénu. Já vím že opisuji od Terezy Spencerové, ale dneska to bude v podstatě její formát. Takže: 

Svým dnešním článkem navážu na včerejší Čmoudův příspěvek o Benešovi a naší První republice. Diskuse byla velmi zajímavá a tak přidám vidlácký pohled na věc.