Původně jsem měl připravený jiný článek, ale když se včera strhla taková pěkná smršť kolem pětibojaře a člena olympijského výboru Davida Svobody, který obhajoval účast ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách, tak se k tomu také vidlácky vyjádřím. Ono to totiž krásně ukazuje, jakou tu máme svobodu slova a demokracii.

Nejprve krátce shrnu situaci:

Zrovna když jsem si to před několika dny štrádoval českými luhy a háji, dozvěděl jsem se navýsost milou a příjemnou zprávu, totiž že náš vrchní cenzor Klíma už není vrchním cenzorem a byl odejít. Hřejivé teplo se mi rozlilo po těle, já většinou naší skvělou ojrohodnotnou a pravdomluvnou vládu poněkud kritizuju, ale toto mi opravdu udělalo radost. Víte, on ten Klíma byl divnej už od pohledu. Mně by se nelíbil, ani kdyby měl na starosti šíření svobody slova.

O uplynulém víkendu jsem se byl trochu nadýchat svobodného vzduchu. Zajel jsem si do svých rodných západních Čech mezi uhelné doly za rodinou. Navíc bylo zapotřebí, potkat se s bratrem a domluvit se, jak budeme s blogem pokračovat dál. Přeci jenom, je to už pět let, co si brácha jednou večer sedl k počítači a na první dobrou vysypal Vidlákovy kydy, které se dál už nijak výrazně neměnily. Tehdy mě četlo s bídou pár desítek lidí.

Dneska se hodlám vysmívat. Všem hlupákům a cenzorům. Všem libtardům, kteří se bojí svobody slova, všem těm, kteří mají právo, aby jejich informace byly regulovány. Všem těm, kteří si myslí, že nežádoucí informace je možné nějak zarazit a kteří si myslí, že když je zarazí, tak zmizí i jejich příčina.

Když u mě na zabijačce před čtrnácti dny zakotvil onen slovenský miliardář, v rozhovoru se krátce zmínil o jednom technicko finančním problému. Když tam na tom hodně daleko dálném východě začali s výstavbou farmy, zabývali se otázkou, jak hluboko orat. Když rozoráváte sto tisíc hektarů, tak je obrovský rozdíl, jestli pluhem počechráte zemi do patnácti centimetrů a nebo jestli řádně spustíte radlici a projedete to v hloubce. Rozdíl, který v konečném důsledku stojí miliony peněz. 

Tak se stalo, co jsme všichni čekali. Včera byl u pražského městského soudu potvrzen rozsudek nad Michalem Walterem Kraftem za podněcování k nenávisti. U soudního jednání byl přitomen i Petr Hampl, který to na svém fejsbůku komentoval takto: 

Městský soud v Praze dnes potvrdil rozsudek nad Walterem Kraftem. Je tak otevřena cesta k trestnímu stíhání, Hampla, Kurase, Tomského, Kechlibara, Kovářové, Samkové, Vondrušky a desítek dalších.

Nepředstavujte si žádné emotivní soudní jednání. Walterovi prostě přečetli připravený rozsudek. Moje shrnutí:

dyž člověk uslyší našeho nového ministra zahraničí Jakuba Koudelku, uvědomí si fakt, který mu dlouho ucházel.

Dochází k výměně lidí. Zatímco dříve museli alespoň v čele ministerstev a institucí být trochu schopní lidé, dnes už to neplatí. Do vlády, politiky, institucí jsou dosazováni snaživí hodní hoši a ženy. Jejich snaha je zavděčit se autoritám, získat od nich pochvalu.

Vidlák vyzval čtenáře blogu k napsání článků na téma, zda jsme žáby v mlíku. Přesněji jde o část článku:

Celkem se tady na Kydech shodneme v názoru na Piráty a jejich plány na vládnutí. Neměli bychom něco dělat? Oni nám přece fakt podepíší migrační pakty a i kdyby byli u moci jen půl roku, bude to stačit na podpisy smluv, které nepůjdou vzít zpátky.

Nebo ta celá EU...  neměli bychom dělat víc pro odchod?

Krátký ivermektinový úvodník: 

Není pravda jako pravda. Jsou pravdy stálé jak zlato a diamanty, jsou pravdy méně stálé jak žulové kamínky, jsou pravdy jak tekuté písky a jsou pravdy s jepičím životem. Žádná pravda to však nemá jisté navěky. Platí to i o pravdách v rigorózním světě matematiky logiky a fyziky. V antickém Řecku byli Pythagoras a jeho žáci přesvědčeni o tom, že délku každé úsečky lze vyjádřit jako poměr dvou celých čísel. Jeden z nich Hippasos z Metapontu však dokázal, že pro úhlopříčku jednotkového čtverce to neplatí.