Takovými letáky tenkrát, v roce 2000, zaplavovali libtardi republiku.Česká televize byla přece v ohrožení. Narychlo zvolený ředitel Hodač byl prý Klausův člověk a Klaus byl přece ohrožením demokracie. Česká televize tehdy byla tak důležitá., že dokonce byly dvě paralelní vysílání. Jedno zajišťovala Jana Bobošíková a jedno televizní štáb. Demonstrovalo se kvůli tomu, Hodač nakonec ten tlak neustál a výsledkem je dnešní podoba aktivistické televize plná Řezníčků, Moravců, Karasů, Wolnerů a dalších libtardích individuí.

Vposlední době se veřejný prostor přímo rojí samými lepšími lidmi, kteří jdou bránit naši vaši Českou televizi a její nezávislost, které má být dosaženo nikoliv tím, že tam pracují mravní a zásadoví lidé, ale tím, že budou zachovány koncesionářské poplatky. Kdyby totiž peníze přišly ze státního rozpočtu, tak ti skvělí Řezníčci, Moravcové, Takáčové a ostatní ze dne na den ztratí své nezávislé nastavení a začnou se lísat k Babišovi…

Normálně to nedělám, ale dneska vyjdou dva články. Svět se zbláznil natolik, že se to do jednoho textu nevejde a nechci čekat na zítra. Geopolitiku si necháme na desátou večer, teď to bude jedna rychlá aktualita o České televizi.

Peklo zamrzlo… Česká televize pustila Vidláka v přímém přenosu na sedm minut a ptali se mě na náš program. Samozřejmě mi to nijak neusnadnili, nebyli servilní jak vůči Fialovi, jejich otázky byly patřičně zlomyslné, aby se na ně těžko dalo odpovídat jednoduše a krátce, ale televizní premiéru mám za sebou. A protože se mě ptali na některé části našeho programu, myslím, že to zaslouží obsáhlejší vysvětlení na celý článek.

Děkuji Echu za umístění na titulní stránku. Děkuji Danielu Kaiserovi za vedení rozhovoru, který mě, myslím, ukázal takového, jaký doopravdy jsem. Děkuji Daliboru Balšínkovi, že mě na Echu „dopustil.“ Nemáme stejné názory. On je echte pravičák, já jsem zaťatý levičák. On varuje před návratem komunismu, já píšu články, které se jmenují „O KSČM s láskou.“ Dovedu si představit tu bouřlivou poradu, na které řešili, jestli opravdu mají dát Vidlákovu fotku na titulní stránku, aby to viděl každý, kdo nahlíží do výkladu v trafice.

Přátelé, jednoho dne to přijít muselo. Je slunečné páteční dopoledne, sedím si takhle doma před monitorem a užívám si den, kdy nikam nevyjíždím, upíjím kávičku, kterou mi donesla má starostlivá žena, všechny děti jsou ve škole, doma je ticho jak v kostele a najednou zadrnčí zvonek.

VSýrii začala genocida Alavitů a křesťanů, kterou provádějí ti stejní „umírnění lidojedi,“ proti kterým bojoval už Asad spolu s Ruskem. Vraždí muže, ženy i děti. Evropští představitelé si s jejich šéfem podávají ruce, škrtají Sýrii ze seznamu nebezpečných zemí a pravdomluvná mééédia se omezují na suché krátké informace. Ani slovo o tom, že jedinou záchranou v oblasti je ruská vojenská základna, kam uprchly tisíce lidí. Hlavně aby ze zpráv nevyplynulo, že se Uršulíni fotí s masovými vrahy první kategorie a obyčejné lidi zachraňují Rusové.

Ve Spojených státech se Trumpovi dostalo za jeho řeč v kongresu mnoho ovací ve stoje a podle průzkumu je sedmdesát procent Američanů se svým prezidentem spokojeno. USA omezily přístup Ukrajiny ke zpravodajským informacím (zakázaly to také svým spojencům), přerušily dodávky zbraní na bojiště a bude se jednat o „katastrofálním míru,“ jak to napsali na CNN Prima News. Do toho Trump zavádí cla, ukončuje sociální pojištění dvousetletým, zastavuje migraci…. zkrátka, dělá Ameriku opět velikou. Psal jsem o tom teď celý týden…