Posledních pět minut

Autor

Už vícekrát jsem tu psal, že mě letos nejvíc překvapuje, kolik toho ten náš systém vlastně vydržel. Začalo to dobou covidovou, kdy jsme byli dlouhou dobu zavření, mělo to vliv na ekonomiku a doteď na to doplácíme, ale v podstatě pořád se tu dá žít. Teď máme už tři čtvrtě roku válku na Ukrajině, během které se vláda postarala, abychom to fakt neměli jednoduché, ale pořád se před vámi v supermarketu otevřou dveře, pořád vám paní na pokladně „nakliká“ nákup a pořád zaplatíte kartou, mobilem nebo v hotovosti.

To jako fakt?

Autor

O víkendu jsem měl napilno a v hlavě jsem měl samé příjemné věci, jako udírnu, masíčko, vínečko, pálenku a dobrou společnost. Málo jsem se věnoval budoucnosti a pohyboval jsem se mezi přítomností a vzpomínkami na minulost. Čas krásně plynul, řeči se vedly, pivo teklo proudem… O to víc jsem se divil, když jsem se v neděli zase vrátil do reality… Prosím berte to jako jednorázový a neumělý pokus o Terezu Spencerovou.

Krátký skok na Slovensko

Autor

Tak nám na Slovensku padla vláda, které byla vyslovena nedůvěra. Koalice Hnutí OĽANO, strany Sme rodina, Sloboda a solidarita a Za ľudí neudržela spojenectví, Richard Sulík ze strany SaS podal návrh na hlasování o nedůvěře a dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Slovensko prý nejspíš čekají předčasné volby.

Ten souboj je čím dál zajímavější

Autor

Krátký dezinformační úvodník:

Když už nám mééédia udělala tak pěknou službu a všichni redaktoři ze všech novin a televizí teď každé ráno čtou Kydy, aby mě hned mohli chytnout za slovíčko, co kdybyste mi s těmi dezinformacemi pomohli? Pokud znáte nějakou babičku nebo samoživitelku, která neví, z jaké lichvářské půjčky příště zaplatí za energie, zajděte za ní a řekněte jí o mě. Přijedu, dáme řeč, uděláme pár foteček…

Zpátky do normálu

Autor

Přátelé, po zdivočelém víkendu a začátku týdne jsme se vlastně vůbec nedostali k běžné agendě. Svět nezajímají drobné půtky v Kotlince, jede si dál svým tempem a mění se nám přímo před očima. Není nic staršího než včerejší zprávy a my jsme pěkně pozadu. Takže to zkusíme napravit. Projdeme si pár zpráv, které dle mého soudy stojí za komentář.

Vidlákovy kydy o zemědělství

Autor
Štítky

Přátelé, děkuji vám za podporu. Předčila očekávání. Tímto vám dávám vědomí, že 15. ledna půjde do tisku moje kniha s názvem Vidlákovy kydy o zemědělství a každý, kdo přispěl, si zaplatil zálohu, případně si ji zaplatil celou.

Kniha půjde do distribuce koncem února. Uděláme si kolem toho celou řadu setkání po celé republice, protože vaše přízeň si zaslouží osobní setkání. Díky vám je už teď jasné, že Kydy půjdou dál za všech okolností a přes všechna protivenství.

Abych vás trochu navnadil, níže jsou dvě malé ukázky s úůvabnými obrázky mé skutečné schovanky Toničky:

Pomozte mi se nebát

Autor

Přátelé, můj článek o Braniborech v Čechách žije svým vlastním životem. Řeší se v nejvyšších kruzích, probírá se v majnstrýmu a Cempeři řeší, že na jižní Moravě působí E.On místo ČEZu, takže je to celé lež. Novinky už obvinily Janu Zwyrtek Hamplovou, že šíří dezinformaci a přitom ona udělala přesně to, co Cemper – řekla, že je to příliš závažná věc, než aby se nechala ležet. Řekla, že se obrátí na ministry, aby prověřili, zda nedochází ve zvýšené míře k odpojování domácností.

Dokonáno jest

Autor

Ale lekli jste se, že toho chci podle nadpisu nechat, že jo? Mohu vás uklidnit, na nic takového se nechystám. Chci vám vlastně jen říct, že dneškem končí první fáze mé práce, podle plánu, který jsem tu vytyčil 9. července letošního roku. Tenkrát se článek jmenoval „Make Kydy great again“. Od té doby jsem čekal, že dnešní den přijde. Den, kdy bude moje inkognito dokonale propálené, že přestane mít jakýkoliv smysl se za něj schovávat.

Před odchodem ještě vybílit

Autor

Dneska mám pro vás další příběh ze stejné kategorie jako včera. Ano, zase jsem se potkal s bývalým kolegou. A stejně jako včera, mám pramálo chuti říkat k němu nějaké podrobnosti, protože nechci, aby byl svými současnými šéfy rozpoznán, pochválen za vynášení interních informací a byla mu připnuta medaile za whistleblowig. Tak to přece u nás vždycky je, že?