O událostech v Polsku jsme se dozvěděli prakticky všechno. Ovšem, dozvěděli jsme se to od Pavla Šika, Angeliky Bazalové, dozvěděli jsme se to ze Sputniku, či Al Jazeery, dozvěděli jsme se to z polských televizních kanálů, ale od České televize a ostatních českých majnstrýových médií jsme se nedozvěděli nic. Je to stejné jako v roce 1989, tehdy byla televize také na té správné straně, i všichni herci tehdy byli na té správné straně, také tenkrát kontrolovali, jestli někdo netleská příliš ledabyle… a všichni se do poslední chvíle bili za režim, který měl na kahánku.

Tohle měla být síla henté západní demogracyje ne? Politika plné ledničky a blyštivých cetek. Už nikdy fronty na banány, protože společnost se snáze smíří s bezdomovci pod mostem a nedostupnými zubaři než s horším společenským statusem. Heslem doby byli mladí, krásní, moderní a dynamičtí jinoši, kteří byli tak flexibilní, až jim zbyla jen prekarizovaná práce, třicetileté zadlužení hypotékou a raději žádné děti, protože nic tak nepokazí dovolenou na Bali, jako řvoucí mimino.

O páteční noci spadly z opozičních politiků demokratické masky a jejich obličeje a rétorika začaly zřetelně připomínat Stěpana Banderu. Inu, nejezdili na Ukrajinu pro nic za nic a od tamních fašounků se hodně naučili. Určitě s nimi probrali i vznik moderního ukrajinského státu v roce 2014, nechali si vysvětlit potřebné propriety a nepochyboval bych o tom, že dostali číslo na Mamuku Mamulašviliho.

Byli jsme svědky vládního majstrštyku. Ještě v pátek ráno to vypadalo na poklidný den v poslanecké sněmovně, kde se už nic dít nebude, opoziční noví Lidovci už byli dávno doma na Moravě ve svých sklípcích, poslankyně za STAN řešily v médiích svoji menopauzu a ani invetář sněmovny, Marek Benda, netušil co přijde. Výjimečně se podařilo celou akci utajit, výjimečně se to nevykecalo dopředu a pak přišel blesk z čistého nebe. Na návrh Radima Fialy byl na program jednání přidán zákon o koncesionářských poplatcích a koalice si odhlasovala jednání až do soboty.

Jak se mohlo stát, že se v komunálních a senátních volbách český volič zvolil to, co teď ničí Francii? Na to se v posledním příspěvku ptá Pavel Šik. Koukáme se přes plot, vidíme, jak sousedovi hoří střecha historické radnice, jak se v ulicích houfují mladíci tmavé pleti, kteří bojují za lepší školství zapalováním škol, vidíme, kam směřují Evropské hodnoty a šup, národ volí hnutí STAN, které nejenže nechce tyto tendence brzdit, ale naopak je chce akcelerovat co nejrychleji. Kam jsme dali rozum?

Komunální volby jsou za námi, ještě nás čeká druhé kolo senátních voleb, ve kterých budeme se skřípajícími zuby volit menší zlo v podobě kandidátů za hnutí ANO a pak bude co? Pak dlouhé dva roky nebude nic. Žádné volby. Tedy, pokud nepočítám ty prezidentské, do kterých nastoupí sjednocení, zkonsolidovaní a maximálně posílení liberálové se svým novým vtělením Havla i Pinochetta zároveň a já jsem hrozně zvědavý, jakého kandidáta nasadí vládní koalice, protože to bude buď její návrat nebo její konec.

Tak jsme se dozvěděli, že schodek státního rozpočtu na rok 2027 bude asi tři sta osmdesát miliard korun. Slušná sumička, že? Ne, nejsem jako Modroptáci a dobře vím, v jakém stavu Andrej zdědil finance po Fialovi. Nejsem jako Petr Pavel, který bez mrknutí oka podepsal za čtyři roky Fialovi schodek ve výši tisíc dvě stě miliard a teď lomí rukama, nad sekerou Veľkého Bociana. Nejsem libtardí aktivista, abych hledal jakýkoliv klacek, kterým bych mohl vládní koalici tlouct po hlavě.

Tak nám v pravdoláskařském táboře nějak narůstá panika. Jednak ty Matěje Ondřeje Havly, Kupky, Jakoby, Grolichy a Hřiby voliči vůbec neznají, Jurečkové, Fialové, Pekarové a Černochové jim vůbec nechybějí a co je horší, voličům, zdá se, nechybějí ani témata, které tyto „správné a demokratické strany“ nastolovaly. Poslední čtyři roky píší prakticky všichni politologové, že politika je stále méně o ideích a stále více o osobnostech a havloidi si do čela zvolí naprosté leklé ryby… Je to tak silný trend, že je na tom lépe i dozimetrické STAN s démonickým všehoschopným Rakušanem.

Přátelé, prosím, počíteje se mnou. Byl to Petr Pavel, který se poslední tři měsíce vtíral na summit NATO v Ankaře, kde se nestalo nic, co by vrchní český pravdoláskařský superman musel zachraňovat. Byl to Petr Pavel, který kvůli tomu podal kompetenční žalobu. Byl to Petr Pavel, který v té kompetenční žalobě žádal soud o předběžné opatření. Byl to Petr Pavel, kterému Ústavní soud vyhověl tak rychle, že se člověk neubránil dojmu, že rozhodnutí měli nastylizované ještě před podáním té žaloby.

Tak jsme se dozvěděli, že i sami Američané považují program stíhaček F-35 za fiasko. Ani oni sami si nemohou dovolit udržovat v provozu tak početnou flotilu tak drahých letadel. Ne, není to nová informace, jen se v západním majnstrýmu tak zabydlela, že ji opatrně začíná přebírat i ten český. Prostě všichni jenerálové „podcenili provozní náklady.“ Jediným vítězem je Lockheed Martin, který poprvé v dějinách dostane víc peněz za letadla na zemi než za letadla ve vzduchu.