Dnes se mělo v Islámábádu konat další kolo jednání mezi Spojenými státy a Íránem. Mezitím Donald vyřešil odblokování Hormuzu tím, že ho zablokoval také, aby se dovnitř ani ven opravdu nedostala ani myš. Čína už ohlásila, že si z toho nebude nic dělat a jeden ruský tanker už dokonce do Perského zálivu vplul, takže je možné, že Donald prostě zase jen dělá politické gesto.

Slíbil jsem, že pokud Trump couvne, nebudu se mu za to posmívat, protože nám tím zachránil životní úroveň. Takže, Donalde, díky, že jsi na poslední chvíli obrátil bombardéry a vyhlásil, že Spojené státy utrpěly skvělé, úžasné vítězství tím, že jsi akceptoval íránský návrh na příměří jako základ pro jednání. Díky, že jsi dokonce výslovně uvedl, že Hormuzský průliv se otevírá v součinnosti s íránskými bezpečnostními silami. Díky, že jsi uznal realitu a dvojnásobně díky, že jste nevyřadili z provozu Perský záliv na dlouhé roky.

Svět začal upírat své zraky do Islámábádu, kde se podle Katařanů, Paákistánců a Američanů má konat schůzka mezi Íránci a Američany ohledně příměří a míru v Perském zálivu. Podle Peršanů se žádná schůzka neuskuteční, protože nikam jet nehodlají a věřit malému i velkému Satanovi také nehodlají. A tak vzduchem létají ultimátní požadavky, které se vyznačují především sebejistotou. Trump už podesáté válku vyhrál a tak diktuje podmínky, Íránci mají na mušce celý Perský záliv a tak diktují podmínky.

Ceny ropy dostoupaly na devadesát dolarů za barel, Hormuzský průliv je stále uzavřen a i když Trump ujišťuje svět, že to už brzo skončí, Čína raději zakázala export nafty. Ještě více je postižené Japonsko, které bylo na ropě z Perského zálivu závislé ještě víc než Sitting Ping, takže pokud americký plán spočíval ve zbrždění Číny, konstatuji, že ještě více bude náš zbržděn japonský spojenec. Opět se ptám, ve kterém ekonomickém systému se dá tohle považovat za dobrý plán?

Írán se nesesypal. I když Američané s Izraelci zavraždili takřka celé jejich vedení, dosáhli jen toho, že přišli k moci mladší a bojovnější. Z teokracie se hladce stal vojenský režim, obyvatelstvo proti „nenáviděným ajatoláhům“ nepovstalo a nevyslyšelo volání Velkého oranžového otce z Washhingtonu.

Když začala válka na Ukrajině, napsal jsem k tomu tenkrát, že nejhorší je, mít pravdu špatně. Teď jsme takřka přesně o čtyři roky dál a já bych mohl napsat přesně to samé. Strašně mě štve, že jsem se nezmýlil a moc bych si přál, aby celé to hromadění amerických sil bylo jen zastrašování. Bohužel se tak nestalo a místo toho začala nová válka.

Tak jsme se od našeho prezidentčíka dozvěděli, že ukrajinská válka je i naše válka. Řekl to na Staroměstském náměstí… slavili tam čtyřleté výročí zahájení války. Už čtyři roky říkají, že Rusku dochází zbraně, munice, nafta i lidi. Už čtyři roky čekají, až zabere dvacet balíčků sankcí. Vlastně, jen devatenáct, ten dvacátý nebyl schválen, Orbán ho zablokoval a tu slavnou bezúročnou půjčku Ukrajině také. Čtyři roky jasně vítězíme a jsme na tom tak dobře, že můžeme vést kulturní válku se Spojenými státy, enviromentální válku s uhlíkem a skutečnou válku s Ruskem…

Tak se nám v Ženevě sešli Američané s Íránci a také Ukrajinci s Rusy. O jednáních s Íránem řekl americký viceprezident J.D.Vance, že Íránci odmítli pochopit americké červené linie, které nastavil Doald Trump a následně oznámil Izraeli, že jednání zkrachovala. Od té doby je vzdušný prostor kolem Perského zálivu jako včelí úl. Stahují se tam další a další vojenská letadla. Z Karibiku také plnou parou pluje další americká letadlová loď.

Sledujete alespoň poočku Mnichovskou bezpečnoastní konferenci? To je ta, jak tam loni americký viceprezident (a vidlák) J.D. Vance řekl, že Spojené státy nemohou pro Evropu nic udělat, když zdejší vlády chtějí cenzurovat a omezovat vlastní obyvatelstvo. Letos tam vystoupil Trumpův ministr zahraničí Marco Rubio a pronesl podstatně smířlivější projev, po kterém si (alespoň podle majnstrýmových intervjuků) Evropa poněkud oddechla. Ale na druhou stranu se Rubio nesešel s Merzem a Macronem, ale naopak se sešel s Orbánem.

Dnes na chvíli obrátíme hlavu od domácích problémů do daleké ciziny, kde se rozhoduje o třetí světové válce – na Střední východ, kde mají Američané nachystánu poměrně velkou sílu k útoku na Írán, ale kromě Trumpa se do útoku nikomu moc nechce. Nebudeme si dnes proto povídat o státním rozpočtu, který hradní rozvědčík zřejmě nebude chtít podepsat a ukáže tak Andrejovi, že jeho vstřícnost je ve skutečnosti slabost, ale prokydáme si světodějné události posledních dní.