Dnes, v pátek 12.6.2026 začíná platit evropský migrační pakt. To je ten pakt, jak Rakušan říkal, že nás k ničemu nezavazuje a navíc z něj máme výjimku, protože k nám prozatím nechodí chirurgové z Afriky, ale máme tu ukrajinské Banderovce, takže zatímje to cajk. Jestli Vítek mluvil pravdu a nebo jako obvykle lhal, to zjistíme zakrátko. Stejně jako jsme teď zjistili, že Danuše Nerudová lhala o emisních povolenkách u kterých nevyjednala ani zastropování ani nic jiného.

O nepokojích v Minesotě jsem už psal v souvislosti s jinými tématy, ale myslím, že je nejvyšší čas, je prokydat samostatně, jako hlavní téma. Dotýkají se nás totiž nejen tím, že Trump od nich potřebuje odklonit pozornost, ale i přímo tím, co se na nich děje. Ale nejprve si stručně shrneme situaci:

Tak tu máme nejnovější shitstorm od Lidovců, že Konečná vyhlásila válku církvím a doložili to větami z našeho programu vytrženými z kontextu. Ostatně, jak jinak, že? Takže prý chceme zrušit církevní sňatky, zavírat kostely a přivést na církve státní dohled. Prý program jak od Gottwalda. Média se toho chytají, protože klacek ústavního soudu se ukázal být poněkud slabý a s Fialou to vypadá opravdu zle. Takže si dneska vysvětlíme, jak to doopravdy je.

Pocházím z rodiny uprchlíků. Naše rodinná paměť dodnes uchovala vzpomínky na chvíle, kdy se moji předci museli vytrhnout z kořenů a přestěhovat se do cizí země a to ze zlovůle mocných, proti které neměli žádnou naději zvítězit. Když můj první zdokumentovaný předek, František Škeřík, nakládal rodinu na žebřiňák a zamířil k pruským hranicím (protože byl kacíř, tajný evangelík a dobová foltýnovská svině), neměl žádnou jinou šanci. Ano, mohl se postavit moci a celkem spolehlivě u toho přijít o život.

Krátký knižní úvodník:

Přátelé, tak knihy mi prý dojdou až ve čtvrtek 12.12. Nastříhali jsme adresy, polepili obálky a vše připravili, ale zásilka včera nedorazila. Přišla jen stručná omluva mailem, že paletu knih budou nakonec odesílat až ve středu. Jsem připraven vše zvládnout tak, že poslední objednané knihy k vám odejdou v pondělí 16.12.

Omlouvám se všem a děkuji vám za shovívavost.

A teď už dnešní text:

Jak je to dlouho, co Izrael uzavřel příměří s Hizballáhem? Týden, dva? A ejhle, už se nám na blízkém východě rozjíždí další fronta. Proameričtí a proturečtí umírnění lidojedi zaútočili na Allepo, podařil se jim moment překvapení a vytlačili tamodtud jednotky syrské armády. Chytré hlavy hned začaly mluvit o zlém řezníkovi Asadovi a o hodných rebelech, ale to nebude fungovat, protože rebelové hned začali dávat na internet videa, jak popravují zajatce ve velkém.

Slyšeli jste novopečeného britského premiéra Keira Starmera, jak mluvil o protestujících v britských ulicích? Jako bych slyšel Vítka Rakušana nebo Petra Fialu. Všechno jsou to nekalé živly, nikdo s nimi nebude mít slitování, všichni jsou krajní pravice napojená na Rusko, jsou to rozvraceči, nepatří do slušné společnosti, podlehli dezinformacím… vynechal jsem něco?

Ve Francii se potvrdilo, že Macron měl velice citlivý politický čich a udělal přesně to, co bylo zapotřebí udělat, aby Le Pennová nevyhrála volby. Nahrával mu francouzský dvoukolový systém (který zavedl de Gaule), kdy si voliči v první kole užijí a ve druhém kole se leknou vlastní odvahy. Le Pennová volby správně zhodnotila, že její vítězství je jen odložené. Macron totiž nečekal, až francouzská pravice ještě víc zesílí a Francouzi si ještě víc zvyknou na tamní hýkání progresivistických mééédií a přestanou se „těch fašistů“ bát.

Včera jsem psal o tom, že kádrové rezervy došly… Do politiky se nikomu už moc nechce. Především se nikomu moc nechce mezi liberály. Poslední nadějný frajer sedí v base za znásilnění, Grýndýloví bijci byli odejíti z europarlamentu, ve STANu je to samý dozimetr nebo Síkela a jediné, co se dalo sehnat, je Danuše Nerudová. Personální nouze je tak veliká, že prdel Pavla Novotného dál zůstává zářnou tváří ODS…

Poté, co se v Polsku a pobaltských zemích dali slyšet různí politici, že je třeba pomoci Ukrajině s návratem jejích zdrhlých mužů, aby je mohla poslat na frontu, byla jen otázka času, kdy se toho někdo chopí i u nás. A protože jsme Češi, máme takových hned víc. Jednak Ondřeje Koláře (ano toho Ondřeje Koláře, jehož tatínek dělá prezidenta za hradní gumu) a určitě se najde i někdo u nás na vlastenecké scéně, který sice uvidí úplně jiné důvody, proč Ukrajince poslat domů, ale ve výsledku se s Ondřejem Kolářem vlastně shodne.