Když jsem zjistil, že Vidlák je svým druhým já nucen předělat článek o jisté osůbce, která dělá dusno v řadách spletených s vedením ČT, rozhodl jsem se rovněž zareagovat a pokusit se vysvětlit svůj náhled, a to podle slov klasika: znovu a lépe.
Takže v první řadě - z mé perspektivy tato mladá dáma působí na své okolí jako malá, šedá, naprosto bezvýrazná myška.
NA PRÁCI PRO KAŽDÉHO za důstojnou mzdu stála levice po celou dobu své existence až donedávna
----
Určitě ne.
Teda alespoň pokud počítáme komunistickou stranu do levice.
Všechny ty Gulagy, kde se stavěly silnice, vlakové tratě, dopravní kanály, kácely stromy na Sibiři, plácaly cihly a plat tam nebyl žádnej a dvě misky kaše k obědu místo jedný už byla událost tak pamětihodná, která se objevila hned v několika románech. Byla to otrocká práce. Nic důstojného a už vůbec ne za důstojný plat.
Jak možná někteří ze čtenářů Kydů zaregistrovali, byl jsem loni nucen lehce změnit profesi. Zatímco jsem se několik dekád nepřetržitě válel v autě, nyní se válím pod auty. Výhodou je skutečnost, že už nemusím několikrát denně šplhat do výše tří metrů, nýbrž si lehnu do přízemí. To jest na zem a skoro rovnou tam, kde mne to napadne.
Tedy je pravdou, že mne vždy napadne místo asi tak o metr dál, než je potřebné, abych při tom mohl pracovat. Ale jako bonus za to polehávání dokonce beru peníze.
Tato poměrně lehká práce má ovšem několik nevýhod:
Vážení přátelé a čtenáři
Dnešní článek je o jeden nadpis níže - Rejpalčin deník je vám plně k dispozici.
Já mám na vás zároveň jednu prosbu. Vím že mě čte hodně lidí z vesnic, kteří mají doma po půdách ještě lecjaké poklady, které nechtějí vyhodit, ale zároveň vědí, že je už nebudou používat. Je jim prostě líto, aby blbuvzdorné věcičky, které jim usnadňovaly život celé generace skončily na smetišti jen proto, že se doba změnila.
Pod mým včerejším článkem se rozhořela diskuse Mezi Lacem G. Targusem a dalšími ohledně situace dnešního živnostníka, jeho životních peripetiích a strastech, úředním šimlovi, roli našeho premiéra Velkého Andyho a tak vůbec. Téma se mi zalíbilo, pojďme se mu dneska pověnovat víc.
Já osobně jsem byl celý život zaměstnanec. Od devatenácti, už dvacet let. Nejprve v malé firmě, pak ve středně velkém strojírenském podniku a dneska v fakt hodně velké firmě vlastněné ještě větší korporací.
V návaznosti na svůj slib v debatě pod článkem Malý střípek pro budoucnost bych zdejší kydače rád seznámil se svým zážitkem v novém zaměstnání.
Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu o práci, pracovitosti a robotické budoucnosti, kde už lidi nebudou mít co dělat, protože jejich práce převezmou roboti. V komentářích se na toto téma objevily velice zajímavé příspěvky a tak já se přidám také. Při čtení dnešního článku si prosím pořád opakujte, že jsem ze zaostalé vesnice a dávno mi ohledně moderních technologií ujel vlak.
Takže tedy:
Už nějakou dobu tvrdím, že klasická fráze z devadesátých let, že stát je špatný hospodář plný byrokracie, zakotvený v minulosti a neschopný efektivního rozhodování, narozdíl od soukromých firem, které jsou naopak výkvětem efektivity, tak tato fráze že je již dávno překonanou záležitostí.
Na zemi existuje hodně míst, kde se lidi mají opravdu blbě. Hladomory, tropické nemoci, dětské armády pošahaných diktátorů, zemětřesení, tajfuny, hurikány, povodně, poušť, velmocenské zájmy, rabování přírody. Jsou dokonce nesmírně bohaté země, kde se lidi mají blbě. Kupříkladu taková Venezuela nebo Saúdská arábie. Sedí na takřka nekonečných zásobách ropy, ale většině lidí to k ničemu není.
Myškin mi poslal odkaz na několik článků, které by se mohly stát základem další diskuse. Pojďme si na chvíli odpočinout od politiky.
Bylo toho víc, ale rád bych začal níže uvedenými. Začíná to jako docela dobrá legrace a odpovědi také nejsou úplně k zahození:
