Nezapomněli jsme na popravy v Kounicových kolejích. Nezapomněli jsme na Prlov, Ploštinu, Zákřov, Lidice i Ležáky. Nezapomněli jsme transporty českých občanů, do koncentráků, které skoro nikdo nepřežil. Nezapomněli jsme na dobu okupace a ano, Bernd Posselt se má za co omlouvat. Může to dělat do konce života a stejně to nebude stačit.

Když jsem četl Orwellův román 1984, měl jsem největší problém s jeho termínem „doublethink.“ Dvojité myšlení. Zastávání nějakého postojeM Ochota tento postoj zuřivě hájit a pak ho jak přepnutím vypínače zase odvrhnout a hájit postoj přesně opačný. Eastasie je přece odjakživa ve válce s Oceánií… Měl jsem s tím problém, protože přece takhle to nefunguje! Není možné, aby si člověk nezachoval alespoň zbytek kritického myšlení. Vždyť by se nemohl podívat do zrcadla!

Dnes se musím Orwellovi za mojhe tehdejší pochybnosti omluvit. Měl totiž pravdu.

To byl jeden z prvních Havlových činů, když se stal prezidentem, ne? Omluvil se Sudetským Němcům za odsun. Bylo to tehdy od nás moc ošklivé, že jsme je vyhnali heim ins Reich, kam chtěli tak moc, že kvůli tomu přepadávali české četnické stanice, vyhnali statisíce Čechů do vnitrozemí a chodili se dívat do Kounicových kolejí, jak tam české vlastence střílejí do týla. Bylo to od nás moc fujky fujky, že došlo i na akty pomsty za šest let poroby a vyvražďování. Dějiny totiž začaly devátým květnem 1945, víme? Předtím nic nebylo.

Tak jsme se dozvěděli, že na sjezd sudetských lančmítů přijede i bavorský premiér Soeder. Prý přijede, ať se to Čechům líbí nebo nelíbí. Ano, není nic lepšího, než když vysoce postavený německý politik přijede se stejnou vehemencí jako patnáctého března 1939. Tisíc let to přesně takhle dělali. Přijedu, ať se to Čechům líbí nebo nelíbí.

Jo, jo, už se osmělili. Sudetoněmecký Landsmanšaft si chce udělat zasedání u nás. V Brně! Pozvala ho tam neziskova Meeting Brno a zamaskovalo se to jako multižánrový festival. Skoro nikdo není proti. Jen pár posledních demonstrantů, kteří chodí na zasedání brněnského zastupitelstva, aby se tam dozvěděli, že zastupitelstvo s tím nemůže nic dělat. Může to jedině vzít na vědomí, protože na hlasování o nějakém negativním stanovisku tam nikdo nemá odvahu.

Tak se nám v Praze odehrála demonstrace Milionu chvilek. Na to, jaké je počasí, měla velmi solidní účast. Tolik Ukrajinců jsem na Staromáku neviděl od srpna 1968. Byla to demonstrace proevropská, progrýndýlová, proukrajinská, proválečná… byla to demonstrace za prezidenta, který se ovšem neuráčil přijet z dovolené, aby svoje příznivce podpořil osobně. Musel stačit status na fejsbůku. Mikuláš Minář řekl, že na demonstraci bylo osmdesát až devadesát tisíc lidí a pokud to takhle půjde dál, bude brzy demonstrace na Letné.

Posledních několik dní bylo velmi… jak to kulantní říci… zajímavých. Například jsme se dozvěděli, že pokud vyjednáváte s Hradem, nepíšete si s prezidentem, ale s protokolářem Kolářem. S ním řešíte vládní personálie, s ním řešíte sestavování delegací při NATO, on vám vysvětluje, co si prezident myslí a samotný Petr Pavel pak jen vaše SMSky zveřejní a odjede na dovolenou do Španělska, aby tam jezdil na motorce v bouři a žil v prostém pokojíku v hotelu, který je už rok zavřený.

VBruselu se v posledních dnech děly i jiné věci, než Evropská rada o penězích pro Ukrajinu. Zatímco evrfopská věrchuška seděla ve svých betonových palácích, na ulicích bylo živo. Opět se tam sešli zemědělci takřka z celé Evropy, aby mohutně demonstrovali proti dohodě se zeměmi MERCOSUR a vůbec proti zhoršováním svých podmínek. Demnstrace to byla řádná, byly bitky s policisty, bylo sypání hnoje, metání kejdy i polévání močůvkou, byly traktory s radlicemi, které tlačily policejní zátarasy, hořely pneumatiky, byla řada zatčených… prostě pořádný protest se vším všudy.

Přátelé, dnes, v sobotu 27.9. ve 14.00 se sejdeme na Malostranském náměstí a půjdeme připomenout PePovi, že zdrojem veškeré moci je lid, nikoliv protokolář Kolář, obzvlášť, když blbě žvaní o bývalých amerických kamarádech. A také mu připomeneme, že už zůstal jako kůl v plotě. Ústavní soud si už také zanalyzoval, jak vypadá rozložení moci a usoudil, že Blyštivý Péťa nestojí za záchranu. Hnutí STAN právě trhají mediální hyeny na kusy, ten soud s Dozimetrem je politická poprava, takže Rakušan už raději nechodí mezi lidi ani do televize.