Včerejší článek měl docela bouřlivý ohlas. O dost bouřlivější, než když komentujeme Rusko či USA. Mohu si tedy opravněně myslet, že zdejší čtenáři považují aktuální situaci na turecko - řeckých hranicích za závažnou, přímo se nás dotýkající a jejíž hrozba je aktuálnější než třeba hrozba hybridní války s Ruskem či přímé ohrožení našimi bratry USáky. 

Tak nám Erdogan v Sýrii dostal co chtěl.  Kurdové se stáhli třicet kilometrů od hranic a ti, kteří tak ještě neučinili, ti budou promtně odejíti pomocí kulometů. Zdá se ovšem, že Kurdové to chápou a hodlají dnes bojovat tak, aby mohli bojovat i zítra. Což je chvályhodná taktika, kterou budeme nejspíše brzy muset zkusit také.  Většina kurdských sil tak odpochodovala z dosahu turecké armády. 

Myslím že svým čtenářům nemusím objasňovat, kdo je Fetuláh Gulen. Takže jen krátce shrnu. Původně to byl velký kamarád dnešního tureckého suiltána Erdogana, ale nakonec se s ním rozešel. Byly za tím údajně nějaké rozpory, ale v praxi šlo o to, že Erdogan už se chtěl osamostatnit od USA a Fetuláhovi přišlo naopak rozumné s USA kamarádit na věčné časy.

Situace v Sýrii se opravdu vyjasňuje. A je to takový veletoč, že se tomu až nechce věřit. Syrští aktéři nám předvedli v přímém přenosu dokonalou šachovou partii jejímž výsledkem je šach - mat pro USA. Včera jsem měl rozpracovaný článek na co bychom v syrském konfliktu neměli zapomenout, ale není nic staršího než včerejší zprávy. Tentokrát jsem to ani nestihl vydat... 

Na druhou stranu jsem si s tím dal práci a tak alespoň shrnu pár nejdůležitějších bodů: 

Turecký útok v Sýrii spustil i nevídanou kanonádu v médiích. Skutečně se už jen těžko dalo přehlížet, že američtí spojenci Kurdové byli americkým prezidentem bodnuti do zad a obětováni pro velmoc, která jak známo má jen zájmy, nikoliv přátele.

A tak jsme si v mainstreamu mohli přečíst titulky o mnohovrstevnatém konfliktu mezi Tureckem, Sýrií, Kurdy, Araby, Ruskem, Íránem, Irákem, náboženským fanatismem, minoritními skupinkami různých etnik i náboženství. Objevily se články, které otevřeně mluví o tom, že Kurdové po americké zradě nemají na výběr než se přiklonit k Rusku a Sýrii.

Válka v Sýrii se znovu rozjela. Turecko zahájilo invazi na kurdská území s tím, že vytvoří bezečnostní koridor pro syrské uprchlíky a zároveň vytlačí kurdské milice z blízkého pohraničí. Po dlouhé době máme všichni stejný názor. Tentokrát se nelišíme od České televize, většiny novinářů, nositelů pravdy a lásky. My xenofobové, konspirátoři a ruští propagandisté si mysíme totéž co kovaní demokraté a transatlantičtí vojenští paktující se:

Spletl jsem se. Turci skutečně na severu Sýrie zaútočili. Teď schválně, jestli se spletu také v Kurdském houževnatém odporu. Například takový Hizbaláh si dokázal v Libanonu zbudovat takový systém polního opevnění, že se nejlepší armáda světa - ta Izraelská nedsotala dál než pár kilometrů za hranice.  Na co spoléhali Kurdové? Na Trumpa? Na americké vojáky? Nebo sami na sebe a svoje samopaly a lopaty? Osobně doufám, že Turci dostanou na frak... Poznáme to tak, že se jejich postup za pár dní zastaví, pak vyhlásí vítězství a stáhnou se zpátky. 

Pamatujete na Fetuláha Gulena? To je chlap, kterého turecký prezident Erdogan viní z rozpoutáníá puče proti němu. Je chráněncem americké CIA, má jakousi obskurní neziskovku s velkým bakšišem peněz, která dělá totéž co Človek v tísni, ale na muslimských územích.

Angela Merkelová se v minulých dnech postarala o slušný rozruch, když se ve svém projevu otřela o odsun sudetských Němců. Řekla, že pro takový odsun nebylo žádné morální ospravedlnění. Připustila, že se odsun odehrál jako důsledek předchozích válečných let a vyjádřila se v tom smyslu (ne poprvé), že evropská integrace je zárukou, že se podobné vysídlení milionů lidí už nikdy nebude opakovat.