Dnešním článkem hodlám odpovědět Kadlasovi, který nedávno vznesl dotaz, zda se v tuto dobu dá ještě zaset něco po bramborách. .Jak jsem vyrozuměl z jeho příspěvků, ranné brambory Impala má již sklizené, nebo se na to čerstvě chystá a řeší, co dál, aby mu záhonky neležely až do listopadu ladem.  Kadlase mám rád, protože nejenže se pustil do zahradničení, ale ještě navíc se s námi dělí o své poznatky. Dnešní článek tedy píši přímo pro něj. 

Dnešní název jsem si schválně vypůjčil od Alefa, aby zněl stejně jako ten včerejší. Samotný článek ale bude o něčem úplně jiném. Chci být nadále optimista a napsat něco o tom, že toho důležitého ve světe neubylo ani za mák. Že pořád ještě máme všechno, co nám Bůh/příroda dali do vínku a s čím jsme si vystačili tisíce let. 

Pamatujete na mladého Stropnického? Toho zhýčkaného moderního dynamického jinocha, který dělal předsedu Zeleným? Který si ve své naivitě myslel, že každý člověk si za svůj život bez problémů našetří na pětimilionový byt. Kterému ale byt koupila maminka a tatínek. Který se přestěhoval na vesnici a stačil rok a kluk začal mluvit celkem normálně. Vzhledem k tomu, že o něm teď není slyšet ani slovo, pokračuje mlaďoch v dalších kacířských názorech, které by se v médiích nevyjímaly a tak s ním raději nikdo rozhovory nedělá. 

Přátelé moji, dnes vás chci poprosit o vyhlédnutí z okénka vašeho dopravního porstředku při jakékoliv cestě a to kdykoliv uvidíte nějaké pšeničné pole. Zajímá mě, jestli jsou i ve vašich končinách tak polehlé jako u nás.  Ono totiž pořád prší, docela fouká, sluníčko je letos vysloveně slabé (tedy alespoň na jižní moravě) a tak si skoro všechno lehlo. 

Včera mi přestal fungovat internet... Žádný krátký výpadek, pěkně přijeli borci, vykopali před barákem přívodní kabel a opravovalo se... Hotoví s tím byli až skoro k ránu, takže dnešní článek pouštím až teď.

Přišel mi ten chybějící australský klobouk.

Ten co jsem si objednal na začátku koronakrize někdy v první půlce března. Australské továrny už zase vyrábějí, lodě plují, Němci nakupují a přeprodávají k nám a všem v celé té dlouhé řadě výroby, špedice a obchodu stačilo ke spokojenosti necelých 1.500,-  Kč.

O uplynulém víkendu jsem měl zajímavou návštěvu. Zašel jsem na pivo s jedním kamarádem, kterého jsem neviděl už hodně dlouho, protože je to velmi vytížený manažer v automotive. V současné době dělá poměrně velké zvíře ve Škodovce. Tak velké zvíře, že se  běžně potkává s generálním ředitelem Volkswagenu. Má na starosti několik projektů nových aut a skutečně rozumí tomu systému, jak se dneska vyvíjí, vyrábí a prodává auto po milionech kusů. 

Pečlivě jsem v posledních týdnech sledoval cvrkot médií kolem Milady Horákové. Moc hezky to zapadlo do kontextu dnešní mediální práce... Vytáhlo se jedno téma a pojalo se, jako by neexistovalo nic předtím a nic potom. Jako by se život Horákové sestával jen a výhradně ze zinscenovaného procesu a popravy. Komunisti popravili nevinnou. Tečka. Žádný kontext. Ale to se tak dneska dělá. Rusové sebrali Ukrajině Krym. Tečka. Žádný kontext. Zlý Asad vraždí demokratickou opozici. Tečka.

Dnes opět obrátíme naše zraky za Velkou louži a budeme pokračovat v prokydávání velkého amerického chlívku. Troufal bych si říci, že se jedná přímo chlív Augiášův a tanto příměr v tomto článku ještě několikrát zazní. Zkrátka budeme se dále věnovat dění v USA, protože ať se nám to líbí nebo nelíbí, budeme tím značně ovlivněni. Monohem víc než děním v Rusku. 

Já vím, že tady v kontinentální Evropě a navíc ještě v jejím srdci se nedá počítat s nějakou velkolepou samostatností.  Já vím, že doba, kdy jsme dávali krále zemím okolo nás je dávno pryč a jen tak se nevrátí. Já vím, že máme  v  genech mnohonásobné okupace, ztracené sny, násilné i nenásilní převraty, změny vlády, víry i hospodářství. Já vím, že se nenacházíme ve zrovna šťastném období českých dějin.

Na poslední chvíli jsme se domluvil s rodinou, že zítra se u nás na dvoře bude bagrovat. Musel jsem kvůli tomu zajistit kupu věcí a tak jsem se vrátil domů příliš pozdě na to, abych ještě něco smysluplného napsal. 

Tož do dnešní diskuse nadhazuju téma mladých moderních a dynamických vedoucích, mistrů a manažerů. 

Všímáte si, že jich v poslední době nějak ubylo? Že ty kecy, které měli ještě před pěti roky, nějak přestaly? Že vůbec mladí moderní a dynamičtí vedoucí zmizeli kamsi do neziskovek a ve výrobě se vlastně už skoro nevyskytují...