Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
Před necelým rokem nechali slovenští organizovaní zločinci zastřelit novináře Jána Kuciaka. Vyšetření není u konce, podle mě ještě vyplave něco ve smyslu, že to schytal, protože se náhodně dostal blízko k něčemu, co mělo zůstat skryto, případně si dovolil říci do oči nějakému mafiánovi, že se ho nebojí.
Dal jsem si načas, trochu jsem doufal, že se v mezičase ukáže, kdo bude předsedou senátu, usadí se povolební situace, nezávislí kandidáti se k někomu přidají a celá situace se zpřehlední. Nějaké zprávy sice máme (článek byl napsán ve středu), ale úplně jasno ještě není. A tak přidám jen pár osobních poznámek:
Naše senátní volby ještě uložíme na jeden den k ledu a budeme pokračovat ve včerejší krasojízdě na německé téma. Dneska pár slov k bavorským zemským volbám.
Můj bratr Master v uplynulém týdnu objížděl naše příbuzenstvo v Německu a přivezl mi domů velmi zajímavý materiál, kterému dám přednost před senátními volbami. Dokonce je to tak zajímavý materiál, že jsem použil na nadpis německou klávesnici. A tak se dnes budeme chvíli zabývat současným Německem z autentických příbuzenských zdrojů.
Dnes jen krátce, ale zato radostněji.
Daniel Hermann neuspěl v druhém kole senátních voleb, místo něj získal senátorskou (dobře polstrovanou) sesli ODSák Tecl. Vyhrál přesvědčivě o skoro dvojnásobek hlasů. Daniel Hermann si může připsat další neúspěšné volby, protože předtím neuspěl ani jako poslanec.
V uplynulých dnech to byla docela důležitá zpráva. Na ruskou ambasádu v Británii přišel opoziční ruský novinář Bělov, protože si potřeboval vyřídit papíry pro svatbu. A z ambasády už nevyšel. Jeho přítelkyně kontakotovala policii a britské sdělovací prostředky přišly s tím, že novinář byl na ambasádě zavražděn.
Zpětně se prohledáním kamerových záznamů zjistilo, že z Moskvy přiletěl patnáctičlenný tým dvěma letadly, kteří se zřejmě zbavili těla rozřezáním.
Dnes navážu na včerejší článek o tom, jak mám stále neodbytnější pocit, že budeme muset začít znovu od začátku. Popisoval jsem důvody, proč si to myslím. Napadlo mě, že bych mohl zkusit definovat to místo, kdy pokrok přestal být pokrokem a stal se pomalu pastí.
Proč se nám náš svět tak strašně rozpadá? Protože ať kouknete na cokoliv, dotáhli jsme to na hranu slepé uličky. Ve jménu pokroku jsme ho udělali tolik že to ujž není k žití. Přitom na začátku bylo všechno pěkné, rozumné a bohulibé. Dám jen několik příkladů.
Dnes budu pokračovat v glosování povolebního dění. Hlasy jsou spočítány, volič promluvil a odteď se jede povolební matematika se vším co k tomu patří. Sčítají se ztráty, počítají zisky a .... bylo by vhodné se z voleb poučit. Celkem slušně situaci trefil Zeman, který řekl, že to není na šampaňské, ale ani na sebevraždu. Ještěr z Hradu má zase pravdu a možná je to jen štěstí, ale situace mu zase nahrává do karet.
Tak máme ty obecní volby za sebou. Ve Vidlákově jsme s ČSSD zůstali třetí jako posledně, ale ti první se nějak vyhoupli nahoru. Z patnácti mandátů posbíral Źivý Vidlákov šest, Zelený Vidlákov čtyři, ČSSD dva, další dva získal Pro Vás - Vidlákov a přidružená vesnička k Vidlákovu a jeden mandát uzmul ještě Pro Vidlákov.
