Dnes a zítra jsou komunální volby. Ty poslední, kde mají lidi ještě pořád alespoň trochu pocit, že mohou něco ovlivnit. Tedy alespoň na malých městech a obcích, kde se všichni znají.  Včera jsme mohli v televizi vidět hlavní lídry politických stran kterak se snaží udělat dojem na Pražáky a upřímně vlastně vůbec nevím, jak to může dopadnout. 

Asi jediná jistota je v ČSSD, která utrpí další debakl nejspíš horší než si představovala a je dost možné, že jsme v televizi za pultíkem viděli Hamáčka naposledy. A protože je situace jaká je, možná jsme naposledy viděli i ČSSD jako celek. 

Ve Francii proběhl soud s českým řidičem kamionu, který byl chycen policí poté, co mu v kamionu našli několik migrantů, kteří se chtěli ukrýt v nákladovém prostoru a dostat se tak do Anglie. Řidič se hájil tím, že o migrantech nevěděl, že mu vlezli do auta na odpočívadle a tuto jeho verzi potvrdili i zmínění migranti, kteří vypověděli, že mu mezi náklad vlezli na tajnačku. 

Hned na začátku předestírám, že mi punk nic moc neříká a pokud mě náhodou oslovuje, tak spíš negativně. Děsím se dne, kdy by moje dcerka nebo syn přišli s nějakým tím kohoutem na hlavě a piercingem v pupíku. Můj vztah ke světu je všechno jiné jen ne známka punku. Ale pro osvětlení dnešního tématu se mi Sex Pistols ohromně hodí. 

Představte si, že někdy na konci první světové je vám dvacet. Máte za sebou nějakou tu válečnou zkušenost a na jejím konci sledujete ty vlajkoslávy, jak přijíždí Masaryk. Český národ je samostatný. Maminka doma pláče radostí, tatínek chodí do práce lépe a radostněji, protože teď je to práce ne pro trpěného císařpána, ale pro vlast. Dědeček žmoulá v ruce Palackého, utírá si oči a děkuje pánubohu, že se toho ještě dožil Sokolové přebírají úřady, skauti provozují poštu, národ je na nohou.

Nechci letos zapomenout na Mnichovskou zradu, která nás čeká zítra. Dnes se chci ohlédnout za událostmi dní předcházejících Mnichovu a především pak vemi významnou akci, která byla podle mě tím posledním pozitivním, co se za První republiky podařilo. A tím je všeobecná mobilizace.

Prosím neberte mě na slovo, ale musím úvést pár údajů, které má každá publikace trochu jinak. Přidržuji se spíš nižších čísel, ale i tak jsem nucen věřit jiným autorům a doufat, že nemají důvod mi lhát. Takže: 

A včera tu partu vrahounů prý pochytali. Mezi zatčenými je údajně i bývalý policista a sám vrah, který má vystudovanou obrannou univerzitu. Komando si došlo i pro nějaké pomahače a zatímco si zde na Kydech dáváme ranní počteníčko, někde ve vyšetřovacích místnostech už se zpívá.  A my máme poslední možnost si zapekulovat, kdo, co, jak a proč.  Já to vidlácky načnu: 

Když Turci sestřelili v roce 2015 Rusům jejich obstarožní Sučko, které se na pár vteřin ocitlo nad tureckým územím, psal jsem tehdy, že je to od Putina geniální šachová partie:

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2015/11/26/polemika-s-vlkem-obetovat-pesce/

Ještě se tento týden vrátíme k syrským sirotkům a poslankyni šojdrové, protože tato paní za to stojí. Dokonce i takový buran jako Vidlák o ní dostal více informací, než si přál. Ale nemohu už déle odkládat jedno prozatím netknuté téma, které je podle mě předehrou konce EU. Až se to celé stane, vzpomeňte si na to, že konec EU byl odhlasován velkou většinou a naše repubika se na tom podílela. 

Četli jste Annu Kareninu? Nebo Kreuzerovu sonátu? Nebo Vzkříšení? Všechno jsou to pozdní díla velkého klasika ruské i světové literatury Lva Nikolajeviče Tolstého. Pokud jste nečetli, vřele doporučuji. Budete se asi nudit dlouhými pasáženi "o ničem", ale v konečném důsledku není v jeho dílech ani jedno nadbytečné slovo. Každý charakter se vyvíjí, každá postava má svůj smysl, Tolstoj není jen ruský realista, ale je vysloveně apoštol své doby, apoštol humanismu, který ovlivnil kupříkladu Masaryka.... a také mě.

Začnu trochu zeširoka.  Armáda USA je instituce, která je schopná vést války kdekoliv na světě, má rozpočet prakticky jako zbytek planety dohromady, má spoustu bojových zkušeností a všechny tyto své devizy hojně využívá v mnoha vyhlášených i nevyhlášených válkách.  Armáda je plně profesionální, tedy se nemusí zabývat řečmi o lidskosti, zákonnosti svých intervencí, nemusí řešit matky, které přišly o odvedence, není konfrontována příběhy o chudinkách chlapcích, kteří měli svůj velký sen a místo toho je odstřelili v Afghanistánu, protože zlý prezident nařídil všeobecnou brannou povinnost.