Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
V pátek proběhne v poslanecké sněmovně hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Aby se tak stalo, je nutných 101 hlasů. Demokratická opozice disponuje 92 hlasy. Všechna média to takto píší, vysílají a komentují.
Maneca měla zase jednou trefu. Včerejší zabijačka vepříka byla moc pěkná akce. Tentorkát hlavně rodina a dlouholetí přátelé, všichni kovaní zemědělci, práce bez jakékoliv organizace, všichni prostě vědí.
Prase opravdu velké, vyškvařeno skoro 60l sádla, prejt budeme zpracovávat asi ještě týden a při psaní tohoto článku odbíhám ke kotli a míchám zabijačkovou polévku, aby nezkysla. Všechno šlo jak na drátkách... kromě štetin.
Dnes zabíjím.
Prase má 250 kilo, mám doma sedm hostů a až do pondělka mě místo kvality demokracie zajímá kvalita podkožního a plstního tuku. Místo vyzrálosti naší společnosti mě bude zajímat vyzrálost masa a místo rakoviny společnosti budu s napětím zjišťovat, zda nebude mít vepřík nějaký nádor na vnitřnostech.
I kdyby měl být zítra konec světa, tak dneska vyškvařím sádlo a rozbourám maso na prvočinitele.
Nebudu se nijak navážet do Babišovy rodiny. Snad jen povzdechnutím, k čemupak jsou člověku miliardy, když to nestačí na zdraví jeho dětí... V tomto ohledu je i druhý nejbohatší muž v republice stejně chudý jako poslední samoživitelka s nemocným dítětem. Ba ta samoživitelka je na tom možná lépe, protože její dítě nebude mít tak přímou cestu k lákadlům velkého světa... rychlá auta, povolné ženy, kokain, alkohol, hašiš...
Reportéři TV seznam Slonková a Kubík vypátrali ve Švýcarsku Babišova syna z prvního manželství, který jim pověděl celou řádku zajímavých informací. Tak zajímavých, že bez ohledu na to, že jde o Slonkovou a Andrej junior evidentně nebyl zcela ve své kůži, na politické scéně se dějí zajímavé věci.
Koukám se takhle na ČT 24 na pořad Horiziont a co nevidím...
Mou oblíbenou Ukrajinu, kde mám polovici rodiny.
Reportáž o letním táboře, kde se ukrajinské dětičky učí zacházet se zbraněmi, dozvědí se tam, že Rusové nejsou lidi, dozvědí se tam, že bojují za bílou Evropu a vůbec se tam naučí dovednostem potřebným pro zabíjení lidí. Kdo to organizuje? Ukrajinští nacionalisté. Kdo na to přispívá? Ukrajinský stát.
Kdyby nebyl Zeman, museli by si ho vymyslet...
Dělám to nerad. Zoufale nerad. Ale prostě musím. Přečetl jsem si u Vlka na blogu, jak Zeman nechal v Číně svého doktora, který tam zemřel. Odletěl domů bez něj.
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2018/11/10/nikdy-neopustime-sve-mrtve/
Adolf Hitler se stal kancléřem 30. ledna roku 1933. Minimálně tři roky předtím už byl všeobecně známý. Jeho volební kampaň byla bombastická, stíhal mluvit i na čtyřech shromážděních denně. Pochodně, prapory, stafáž v podobě SA manů a vymakaná rétorika. A téměř na každém shromáždění řekl v nějaké podobě asi toto: Je třeba zničit židovský národ, to je naše svatá víra.
V době, kdy se Hitler stal kancléřem, prakticky každý člověk v Německu ho znal a veděl o čem ten chlap mluví, co chce a jak toho míní dosáhnout.
Podzim pomaloučku polehoučku končí. Podle teplot venku to tak sice nevypadá, ale stromy jsou už povětšinou holé, náš pes v podstatě nevylézá z pelechu, slunce má možná ještě sílu, ale na obloze je příliš krátkou dobu. Tuto sobotu začnu orat. Poslední týden jsem vyvážel hnůj, mulčoval zelené hnojení (řepku - ta je nejlepší) a vůbec se chystal na poslední polní práce.
Pokud vydrží počasí, zaorám v sobotu veškerý hnůj, v týdnu to usmykuju a za čtrnáct dní to přejedu ještě hlubokou orbou a do jara bude po všem. Schovám svůj minitraktor, zakonzervuju nářadí, zametu dvůr a....
Je to dvanáct let... Byl jsem čerstvě ženatý a byly volby do sněmovny. Paroubek byl premiérem a ČSSD dostala víc než 32% hlasů. Ale ODS ji předstihla a měla 35%. Nakonec začal vládnout Topol a pravice. Není to zase až tak dávno. Tehdy můj nový švagr seděl nad volebními výsledky a radoval se, že ČSSD dovládla. Ale měl obavy z budoucnosti. Stačí prý, aby se sociálníi demokraté obrátili k populismu a mohli by vyhrát. Byla to zbytečná obava.
