Včera jsme probírali víno z hlediska vinohradnického a dneska to vezmeme z hlediska vinařského.  Jak udělat z vinné révy opojný nápoj, to se vymyslelo už velmi dávno. Víno hraje v tradici a historii lidského rodu velmi důležitou roli. Vínem se opil Noe, když vystoupil z archy v radosti nad tím, že má celou tu potopu za sebou. Vínem se omývaly rány, víno se pilo při hostinách, víno se ředilo, míchalo, parfémovalo, dochucovalo. Ve víně se přijímá krev Páně, víno se odlévá bohům, vínem se platí i uplácí.

Česká republika je pro vinaření hraniční oblastí. Na jih od nás se víno pěstuje všude, na sever od nás nikde. V naší zemičce je několik vinařských oblastí, kde se révě daří.  Česká republika má dobrý vinařský i vinohradnický zvuk a na světových soutěžích se naši vinaři umisťují mezi světovou špičkou.  V zemědělské produkci je nše republika průměrná, unikátní je jen ve víně a ještě více unikátní je v pěstování máku, ale o tom někdy jindy. 

Jak rychle se nám mění svět. Mám z toho trochu pocit, jako kdyby znovu začínal rok 89. Věčné pravdy se drolí jedna za druhou a to, co bylo před několika roky nemožné, to se stává realitou. Co si nikdo nedovedl ani představit, to je najednou naprosto běžné. Letošní osmičkový rok zase jednou zafungoval. 

V posledním seriálu o žních došlo v diskusi několikrát na případnou katastrofu při které by se rozpadlo zásobování a co by to mohlo znamenat, jaké by to mohlo být. Dovolte abych k tomu přidal Vidlácký pohled. 

Tímto článkem jsem před pěti roky debutoval na Kose. Jako insider v Českobrtarské církvi evangelické jsem se zamýšlel, jak asi dopadnou církevní restituce. Teď po pěti letech na tom nemusím změnit ani řádek. Tenkrát se ten článek jmenoval: 

Klidně jim ty peníze dejte...  

Včera jsme rozebírali mletí mouky, dnes kruh uzavřeme a povíme si něco o pečení chleba. Pořád je to nejzákladnější potravina. Ať máte ledničku zásobenou jakkoliv, doma zpravidla vždycky nějaký chleba či rohlík je. Chleba se nepřejí, dá se jíst na sladko i na slano. Dá se jíst i starý a je to jeden z nejstarších dotovaných výrobků. Například můj ukrajinský dědeček chlebem krmil prasata. Maso v krámě nebylo, ale chleba být musel i v těch nejhorších dobách a musel být za rozumné peníze i pro chudé. 

Po světodějných událostech na G7 a v Singapuru se zase vraťme na českou půdu a pokračujme v seriálu, protože žně jsou nedaleko. Dnes si probereme, jak se vlastně dělá ta mouka. 

Donald Trump se v Singapuru potkal s mladýmKimem a prý si náramně rozuměli. Podepsali společné prohlášení o jaderném odzbrojení (tedy přímo takhle ne, ale budou se o to prý snažit) kdy se KLDR vzdá jaderných zbraní a dostane od USA bezpečnostní záruky. KLDR likviduje svojí jadernou střelnici, jako vstřícné gesto a USA pozastavuje ve svém gestu společná cvičení s Jižní Koreou. Tolik v kostce k ostře sledovanému jednání mezi prezidentem USA a diktátorem Kimem.

Můj táta měl jedno pěkné přísloví: Když něco vypadá tak hezky, že to snad ani nemůže být skutečné, tak to není skutečné.

Takhle bych shrnul právě uplynulý summit "nejvyspělejších zemí světa". Jestli někdo pochyboval o konci globalizace, tak o víkendu jsme to viděli s plnou parádou a naživo. Americký prezident přijel, viděl, nařídil a odjel. Amerika na prvním místě a vy všichni burani si trhněte protézou. Cla jsou zavedená, platná a vypadá to, že budou platit na věky. Doníček nařídil a teď je na ekonomech, aby to národům nějak zdůvodnili. A nepochybuju, že se brzy najdou celé ekonomické školy, proudy a hnutí, která beze vší pochybnosti prokáží výhodnost tohoto nového uspořádání. 

Ze včerejší diskuse vyplynulo pár otázek, které stojí za širší vysvětlení. Proto si dneska probereme obilniny všeobecně, jejich pěstování, postupy a ekonomiku.