Vše, co jsem kdy v životě dostal cenného, to jsem dostal nezaslouženě, nebo zadarmo. Mám grunt, dobrou ženu a pět dětí. Mám slušnou práci od šesti do dvou bez přesčasů. Můj šéf mě má rád. Mám dobré a shovívavé sousedy i věrné kamarády. Ve Vidlákově je bezpečno a všichni se známe jménem.
Můžu jíst každý den maso, mám plnou ledničku i mrazák, zásoby ve sklepě a vlastní studnu. Umím zabít a zpracovat všechno domácí zvířectvo, kuřetem počínaje, prasetem konče. Mám dost volného času na knížky i televizi a každý den se mohu hodinku jen tak poflakovat. Už ve třiceti jsem si mohl říci, že se všechna moje přání vyplnila.
Nic z toho jsem si nezasloužil. A protože jsem si to nezasloužil, o to víc si toho vážím. Svým životem jsem bohatší než lecjaký miliardář. Jsem král z Nemanic, Robinson na svém ostrově pokladů, Romeo co přežil i s Julií.
Jsem potomek evangelíků, kteří raději opustili vlast, než aby zapřeli víru a z Boží milosti jsem dostal víc než budu kdy moci zaplatit. Proto píšu. Je to malá splátka, ale snad poslouží.
V sobotu budu mít nečekanou rychlou zabijačku. Žení se mi kamarád, že doveze prase a jestli bych mu ho nepřipravil. Tož připravím... Máme prodloužený víkend, času dost a shodou okolností přijel můj další kamarád z Děčína, který u mě odpočívá prací u lopaty. Prý je to lepší než učit na střední zdrávce... Měli jsem hezký večer a při práci jsme si moc pěkně popovídali.
Kdo mě čtete dlouhodobě tak víte, že můj dědeček byl z půlky Němec a druhý zase Ukrajinec. A také o mně víte, že rád píšu postřehy z různých končin světa. Já osobně vytáhnu paty z domu málokdy, ale celkem se mi daří zvát celý svět k sobě domů. Psal jsem o kamarádovi v ruském Permu, vypisoval jsem se z výletu z Francie, lehce jsem zabrousil do Kolumbie a nemohl jsem vynechat Ukrajinu. Dnes bych to rád zkusil s Německem.
Angela Merkelová vyhrála volby do německého parlamentu. Její strana CDU/CSU získala něco přes třicet procent hlasů a je daleko před druhými sociálními demokraty,kteří mají něco okolo dvaceti procent. Podívejte se v nejbližších dnech na KOSU, Vlk vás jistě zásobí velmi dobrými informacemi, grafy i rozbory. Zcela jistě dojde podrobně na to, že ti "zlí nacističtí a xenofobní hoši z AFD" jsou na třetím místě. Budou mít něco okolo třinácti procent hlasů. Až za nimi jsou pak Svobodní z FDP, Zelení a die Linken.
Letos jsem se pustil do rekonstrukce topení. Máme nová pravidla pro provoz kotlů na tuhá paliva a já si o kotlíkových dotacích myslím své. Nicméně zákony je nutné dodržovat alespoň trochu a tak jsem si letos koupil kotel na uhlí ve třetí emisní třídě. Budou se vyrábět jen do konce letošního roku. pak už jen čtvrtá a pátá třída. Od roku 2022 se nebudousmět provozovat kotle první a druhé třídy, tož jsem připraven.
Otázka se začíná vysloveně vnucovat. KLDR zvládla vývoj a výrobu termonukleární bomby, testuje pravidelně balistické rakety létající tisíce kilometru daleko a stovky kilometrů vysoko, staví vlastní ponorky, lodě a celou vojenskou i civilní infrastrukturu. Má minimum zahraničních kontaktů a stejně tak má minimum zahraničních nákupů. Naše média nám vysvětlují, že je to země na pokraji hladomoru, bankrotu, že proti tamním vůdcům byl Stalin slabý odvar, že se tam lidem žije jako ve středověku, nesmíte nikam bez průvodce a pokud sáhnete na Vůdcův portrét, zabijou vás.
Četli jste tuhle Foglarovku? Pan spisovatel ji napsal už na stará kolena. Děj je v podstatě stejný jako děj všech ostatních jeho knížek, možná to už dneska nikoho nebere... koneckonců koho vlastně zajímají osudy mladých kloučků na prahu puberty... Já Foglara četl rád, ale co se týče Strachu nad Bobří řekou, nedokázal bych děj nijak převyprávět. Neutkvěl... Jasně, vím, že jde o období okupace, že popisovaný Nepřítel jsou Němci, ale vlastně si pamatuju jen tu atmosféru strachu, kterou Foglar mistrovsky popsal. Je to moje jediná knížka, která jsem četl "stísněně".
Zhruba před týdnem přetiskl bratr Vlk na svém serveru Kosa Zostra článek o tom, že se vlastně od dob dávno minulých zase až tak moc nezměnilo, pravda se dělá pomocí školení, nepříjemné otázky je třeba potlačit a hlavně nepřipustit skutečně svobodnou diskusi. Pokud máte zájem zde je odkaz:
https://vlkovobloguje.wordpress.com/2017/09/06/hate-speech-aneb-jak-umlcet-hlas-internetu/
Byla druhá světová válka a na pacifických ostrovech se dělo něco, co žádný domorodec neznal a ani v jejich písních něco podobného nikdy nezaznělo. Z ničeho nic přišli do tropického ráje hoši v zelených uniformách, vykáceli v pralese pruh, srovnali terén, nalili asfalt, postavili domečky, dovnitř se posadil chlapík se sluchátky na uších, neustále ťukal do podivné bedýnky, říkal podivná rituální slova a za chvíli přistávali oceloví ptáci, kteří měli plná břicha zajímavého zboží.
Vždycky jsem si přál strávit večer s někým, kdo je opravdu z velké dálky. Kdo nezná Evropu ani z rychlíku, nezná naše dějiny a je obklopen úplně jinými sférami vlivu. Byl by to určitě zajímavý rozhovor. Dnes jsem už spíše pecivál a tak musejí cizí zkušenosti přijet za mnou. Snažím se být pohostinný a být vždy připraven uvítat hosty. Vlastně je jen jeden člověk, kterého už znovu nepozvu a paradoxně je to Čech. Jinak je můj dům otevřen každé rase i každé víře (ano i té muslimské) samozřejmě za předpokladu, že pochopí, že je na mém hradě a je host, ne domácí.
Poslanecká sněmovna dnes zbavila Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka poslanecké imunity. Jednání bylo poněkud dlouhé, online ho sledoval tis i televize, výstupy se k nám dostávaly v reálném čase. Musím říci, že mě nejvíc zaujalo, jak Babiš zahřímal do davu, že se nenechá zastrašit ani zastavit. Nicméně výsledek byl v podstatě předem jasný, všichni jsme to očekávali a snad jen skalní nemyslící fanoušek ANO možná ve skrytu duše doufal, že to dopadne jinak.
