Krátce shrnu situaci: 

V uplynulém týdnu se zviditelnil bývalý předseda nejvyššího správního soudu, když přišel s obviněním Zemana z nátlaku na jeho osobu. Údajně mu měl Zeman nabízet post předsedy ústavního soudu, pokud Baxa zajistí, aby některé kauzy byly rozhodnuty "správně". Takhle alespoň vypadaly první titulky. Hned se spustila smršť zpráv a komentářů od nejrůznějších politiků, jako že je už konečně na čase obvinit prezidenta z vlastizrady a rychle ho sesadit, bo jde o útok na nezávislost justice. 

Jistě jste dnes zaznamenali nefunkčnost Kydů. Master to nahodil a v této chvíli by mělo být všechno v pořádku. Nechceme dělat nějaké poplašné zvěsti, ale nevylučujeme, že se mi splnil sen a dostali jsme se na seznam konspiračních webů Bohuška Karouse nebo jemu podobných. Až bude Master něco vědět, určitě poinformujeme. 

Musím říci, že pokud šlo o útok, Elfové to udělali velice takticky. Včera jsem měl zabijačku a na Kydy jsem se vůbec neměl čas podívat, Master se také zabýval rodinou a neseděl u počítače.  

  Zrovna jsem si přečetl článek pana Tomáše Vodvářky „Miloš Zeman a soudní moc“. Článek začíná takto: „Demokracie stojí na třech pilířích: zákonodárné, exekutivní a soudní moci. Pokud této trojnožce jednu nohu uřízneme, každý ví, jaká bude její stabilita.“  Hlavní myšlenkou článku je kritika toho, že president ohrožuje nezávislost moci zákonodárné tím, že hovoří s představiteli justice o živých soudních případech.

Pro všechny, kteří považují církve za zbytečnou přítěž dnešní společnosti a mají radost, že sněmovnou prošlo zdanění církevních restitucí, mám špatnou zprávu. Ještě nás čeká dlouhá předlouhá právní bitva do které se zapojí senát, ústavní soud, církve, neziskovky a další instituce a jak to dopadne, to se dneska ještě neví. Rozhodně to nebude brzo. 

Fakt mi to trvalo. Dumám nad tím už šest let. Jakou taktiku to ten Zeman vlastně má? O co mu jde? Proč dělá to co dělá? A myslím, že jsem na to konečně přišel. 

Došlo mi to minulý týden, kdy jsme se dozvěděli, že BIS se ve své zprávě nejen zmiňuje o ruském a čísnkém vlivu, ale také mluví o tom, že se ve školách učí ruská či sovětská verze dějin (oni sami nevědí, jestli je ruská nebo sovětšká) a že je to špatně. Také jsme se dozvěděli, že třídní kverulanti, co nevěří v posvěcený výklad dějin, jsou většinou jedničkáři a učitel se musí moc učit, aby s nimi udržel krok. 

Britové měli kdysi svou doktrínu zahraniční politiky, která říkala, že na kontinentě nesmí vzniknout hegemon, který by je mohl ohrozit. Proto po celé své dějiny intrikovali proti silnějšímu, spojovali se se slabším a pokud ten slabší zesílil, klidně se spojili se starými nepřáteli proti starým přátelům a pak zase naopak. V průběhu dějin podporovali nejčastěji Francii proti Habsburkům, Habsburky proti Rusku, Německo proti Francii, Prusko proti Rusku, Rusko proti Francii, diktatury proti demokratům, demokraty proti diktaturám, nacisty proti bolševikům...

Než budeme dnes pokračovat v nastoleném tématu, ještě pár slov k včerejšku:

Je dobře, že se Pavt pustil do článku o Ukrajině. V poslední době je ticho, ale situace je tam stále vyhrocená a je vhodné na to myslet.

Pavte, je to vaše:  

Představte si, že je rok 2013. Je před volbami. Babiš ohlásil kandidaturu. Vy mu hlas nedáte. Skoro nic o něm nevíte. Oblepil republiku bilbórdy, hláasí se k němu kdejaký umělec, samozřejmě hlavně za peníze. V této chvíli je taková další Strana zelených, Věci veřejné, nebo jiná podobná strana. Také už se nemůže dívat na ten bordel a tak slibuje změnu. 

Těsně po referendu o brexitu jsem pro Kosu napsal článek, že se mi moc líbí britský humor. Referendem o brexitu britští voliči zničili více politiků než by to dokázala jakákoliv korupční aféra.  Na smetiště dějin se odporoučel Cameron, který pánubohu tykal, protože mluvil se sobě rovným, vzápětí odešel i Ralph Wigum britské politiky Boris Johnson. Nigel Farage jako hlavní příznivce brexitu ze sebe udělal debila, když rezignoval jako šéf své partaje.  Těch politiků bylo podstatně více, jen o nich běžně neslýcháme, protože je neznáme.