Chtěl jsem původně pokračovat v komentování slovenského příběhu, jak s pravdou nejdál dojdeš, dokud se na obzoru neobjeví dvě pěkné buclaté půlky... Jenže zatím se jen jedná, situace je nepřehledná a v pátek se má zase demonstrovat. Zítra jsem chtěl dát na Kydy svůj článek z Kosy, ale už je to zbytečné, článek jste si mohli přečíst ve včerejších komentářích.  Zkrátka našel se ten aktivní tentononc, co je horší než třídní nepřítel... Ale myslím to v dobrém. 

Představte si to... Je vám znovu osmnáct, devatenáct. a nebo v dnešní době i pětadvacet, protože rodiče vám vyšlapali cestičku, dlouho jste studovali a teď pomaloučku polehoučku našlapujete a vlastních nohách a ono to jde. Člověk opustil školu, odstěhoval se od rodičů a ono to není tak těžké se uživit... Pár brigád a dá se i cestovat, člověk je mladý, nějaká noční služba ho nerozhodí, budoucnost je růžová a otevřená, rodičovská varování před těžkým životem se nenaplnily. 

Chtěl jsem se k tomuto tématu vrátit, až ho ostatní opustí a bude se to hodit. Vzhledem k tomu, jak kolem nás tepou dějiny a chystají se opakovat se, pojďme si to trochu rozebrat. Chtěl bych to tentokrát vzít ze zcela věcné roviny. 

Na Slovensku si pěkně demonstrují, v Bratislavě už bylo na 50 tisíc lidí. Fico musí pryč, předčasné volby jsou ten nejmenší požadavek. K úspěšnému pádu vlády a změně poměrů už chybí jen ti vycvičení Berkuti a oddíly Alfa a nějaká pěkná zastřelená holčina a pak Jaromír Štětina, který to rozpozná na první pohled a podá zprávu v Evropském parlamentu.

Už chybí jen ta krev. 

Na dnešní krátký článek mě přivedl Čmoud ve včerejších komentářích. Naznačil tam jednu důležitou věc. Přes všechny demonstrace, týdny neklidu, protesty, červené karty i trenýrky, přes odsudky médií a přes nepřátelské novináře, Zeman si klidně střihl projev a zároveň věděl, že se teď zase nebude nějakou dobu mluvit o ničem jiném. Zeman prostě v přímém přenosu před celým parlamentem, senátem, veřejnoprávní televizí a dalšími médii a samozřejmě před celou veřejností řekl, že se nikoho nebojí.

Dneska jsem přijel z práce dřív, abych akorát stihl Zemanovu inauguraci. Ne, nespěchal jsem kvůli Zemanovi, ale kvůli malé. Jenže ona je napopáté naprosto protekční dítě a když jsem přijel domů, našel jsem dcerku spící a manželku taky. Ostatní děcka byly po kroužcích a tak jsem si pustil televizi právě ve chvíli, kdy Zeman přísahal. Pak začal svůj inaugurační projev. 

Březen 2016

Před několika lety jsem se nechal zlanařit a stal jsem se členem staršovstva našeho sboru. Staršovstvo je v podstatě taková vláda evangelického sboru. Deset "starších" ale jen titulaturou, ve skutečnosi mohou být sotva plnoletí, kteří jsou voleni na šestileté období a jsou odpovědni celému sboru při výroční schůzi. Kdysi to byla velmi čestná funkce. Dneska už je to jen práce práce a málo vděku. 

Svojí novorozenou dceru jsem samozřejmě zapil. Pozval jsem všechny dostupné kamarády domů, ještě než se žena vrátila z porodnice. otevřeli jsme pár lahvinek vína, probrali ty naše děti i plány do budoucna a s přibývajícími skleničkami jsme se začali stále více přibližovat k politice. Jeden kamarád pracuje jako ajťák v nadnárodní korporaci a druhý zase jako ajťák výzkumník v nejmenované české korporaci, která jako jedna z mála ještě konkuruje googlu. 

Bude to nesmírně výchovné. V podstatě můžeme bez ztráty kytičky nakukovat k bratia Slovákům a dívat se, jak se dělají legální změny vlády ve prospěch kohosi kdesi pod tlakem ulice a nikým nevolených elit, neziskovek a jednoho zvoleného prezidenta.