Znojemské okurky končí. Rumové pralinky končí. Vysoké pece v Ostravě končí. Vítkovice steel na sebe podaly insolvenci. Gigafactory v Líních nebude, protože se ukázalo, že ty skvělé elektromobily, kterým rostly prodeje „o desítky procent ročně,“ nikdo nekupuje. Zetor v Brně končí. Traktory je lepší vyrábět někde v Indii. Třeba bych si tam v Líšni mohl levně koupit nějaké skladiště a zvát si tam hosty… když to tam teď bude prázdné.

Potraviny jsou všude levnější než u nás. Elektřina je u nás nejdražší na světě, i když jí vyrábíme dost i na záchranu Německa.

Přátelé, jeden blázen se fakt našel.

Jen velmi málo katastrof se stane bez varování… Málokdy přijde něco úplně z ničeho nic. Tu a tam nějaké zemětřesení nebo nečekaná povodeň… tu a tam bouchne sopka, přijde tsunami, či tak něco. Sem tam začne někde hořet. Ale většinou je to tak, že si nejprve dlouho o katastrofu koledujeme, než se doopravdy stane.

Dnešní zemědělsko politický článek začnu zcela příznačně.

Tak jsme se dozvěděli další jobovku… Akcie Dojče Bank jaksi klesají na hodnotě, investoři jsou patřičně nervózní a protože jde o hóóódně velkou německou banku, která sama sebe označuje za první ligu, tak by její pád měl samozřejmě dalekosáhlé důsledky. Proč se Dojče Bank dostala do problémů? Inu, stejně jako švýcarská Credit Suisse se hodně angažovala na americkém trhu s cennými papíry. Investiční banky už jsou prostě takové. V Americe mají vysokou produktivitu práce především proto, že si navzájem velice efektivně přeprodávají úvěry.

Do celkové skládačky, jak už brzy slavně zvítězíme nad Ruskem si přidejte další dílek. Klesající akcie evropských bank. Jako obvykle se nám sem přelily problémy z USA, ale oni tam za Atlantikem mají přece jenom lepší možnosti s tím něco dělat, než evropští vazalové. Jejich dolar je pořád ještě rezervní měna (alespoň pro Evropu), pořád si ho ještě mohou tisknout jak chtějí a v posledních měsících docela slušně vydělali na energetických surovinách, které evropští hejlové kupovali nejdráž v historii.

Ne, že bych měl sílu a kapacitu sledovat celou obstrukční bitvu okolo valorizace-nevalorizace důchodů, ale samozřejmě mi nemohla uniknout barvotisková scénka, která na veřejnost silně zapůsobila. Totiž jak Andrej Babiš neodešel od pultíku i když mu vypnuli mikrofon a jak ho ostatní opoziční poslanci přišli bránit. A najednou byla celá pětikolka v koncích a nevěděla, jak si s tím poradit. Psal jsem to tu v mnohých obměnách už víckrát – prezidentská volba byla taková naše Finská válka. Byla katalyzátorem, který zacelil rozštípanou alternativu. Mnoho politiků překročilo svůj stín.

Ivan David nedávno informoval o dalším hřebíčku do rakve pro naše zemědělství, který zatloukla evropská komise i evropský parlament. Já jsem z branže, takže nemám už sílu to vůbec komentovat, začali mě totiž číst i můj zcela apolitický tatínek a maminka a zakazují mi používat sprostá slova. Pokud bych měl zjednodušit, kterým směrem tato politika jde, tak mohu jen suše konstatovat, že jde směrem k nepěstování a nechování. Ono se to nějak vyřeší… máme sice henten svobodný trh, který je nejvyšší hodnotou, ale zároveň potřebujeme šílený předpis i na prodej zelí.