aneb proč není šátek jako šátek

Nejen problematika muslimského šátku, ale i migrační krize a především problematika integrace migrantů zejména z islámských zemí má společného jmenovatele. Aktivisty lidských práv, kteří lidská práva povýšili na absolutní hodnotu stojící mimo jakoukoli realitu.

Provizorně mám počítač vyřešený (díky všem, co mi pomohli) a tak mohu psát dál. Musím říci, že mě úplně svrbí prsty a mám pár článků v zásobě. Alexi, snad se nebudete zlobit, když budu k vašim článkům přidávat další, protože mám jedinou obavu, že mě někdo předejde a já nebudu mít postřeh jako první.

 Takže dnes to bude o vyjednávání:  

aneb jak je to s podobnými kauzami v Evropě

Jak jste se už dozvěděli od mého bratra, mám problémy s počítačem. Bude pro mě poněkud obtížnější dodávat čerstvý materiál na sklo. Naštěstí jsem měl v záloze Alexe a jeho články, které budou postupně vycházet ode dneška do čtvrtka. Do té doby snad moje potíže pominou.

Je na čase nechat také naši politickou scénu vychladnout a vyjednávat. Je na čase, abych chvíli nepředbíhal dobu a raději komentoval výsledky, než prorokoval nesmysly. Zkrátka není nic staršího než včerejší zprávy... 

Díky Alexi. 

aneb když je ombudsmanem „lidskoprávní“ aktivistka bez respektu k právu

Milí čtenáři tohoto blogu, prosím omluvte Vidláka. Vidlákovi včera umřel počítač, proto bude jeho přístup k Internetu i k tomuto blogu po příštích několik dní značně omezen. Vidlák přislíbil, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby i přesto vycházely nové články. Každopádně očekávejte jeho pomalejší odezvu. Je-li příčinou selhání počítače Putin, NSA, nebo prostě proevropská liberální orientace tohoto počítače, kdy počítač prostě nerozdýchal včerejší volby, si netroufám odhadovat. Ponechávám to tak zcela na vašich spekulacích :-)

Průměrný český volič je podle mě prostě borec. Potvrzuje to už několikery volby. Mám po dnešku z té naší demokracie vlastně dobrý pocit. Když to zjednoduším:

Vidlák není politolog, nikdy nebyl a nikdy nebude. Téměř všechny jeho předpovědi se nesplnily a pokud se splnily, tak úplně jinak než to myslel. Vrátím se na pole, vyvezu hnůj a pustím se do orání. Za čtrnáct dní to dodělám a pak budou zabijačky. Pak se bude nakládat maso, udit a ochutnávat mladé víno. Pak budou vánoce. Mezitím mi otrne a začnu opět dělat mizerné předpovědi na úrovni věštění z koule. Dost tedy předpovědí, pojďme si po vidlácku probrat realitu: 

No, je čas... dneska máme zase ten svátek demokracie... Volit je přece základní demokratický princip... ten nejdůležitější princip pro naši svobodu... a kdo to tak nedělá, ten není demokrat. Škoda, že to bude platit jen dneska. Už zítra večer budou zase všichni intelektuálové tvrdit, jak jsme volili špatně a že bychom vlastně žádné volební právo mít neměli, bo jsme voliči Koblihové, nevzdělaní, operujeme se špatnými údaji, věříme ruské propagandě a tak vůbec. 

Jsem už osmnáct let dospělý.  Můj odpovědný věk je teď právě stejně dlouhý jako ten neodpovědný. První volby, ke kterým jsem šel, bylo referendum o vstupu do EU. Za těch osmnáct let jsem toho už navolil... Vyslechl jsem mraky slibů, poučil se, jak to vypadá v realitě, ztratil jsem spoustu iluzí a naučil se s tou flustrací žít. V osmnácti jsem byl idealista a měl jsem vzor v Mirkovi Dušínovi (vážně!) a dnes jsem spíše cynik, kterého málokteré neštěstí vyvede z rovnováhy. Naučil jsem se přijímat budoucnost s určitou mírou fatalismu.