S včerejším Čmoudovým textem v mnohém souhlasím. Rozumím té motivaci, v mnoha případech bych argumentoval stejně a proto jsem ho bez problémů pustil na sklo. Měl jsem ho doma týden a musím říci, že jsem o něm týden přemýšlel. Především tedy o tom, co je už v názvu. My a oni. Čmoud říká, že neuznává žádné MY, kteří jsme kolonizovali Afriku, nechali hladovět černochy a podobně. To dělal někdo jiný, my tím nejsme vinni.

Často slýcháme a čteme v novinách "My jsme udělali..."

To udělali je nejčastěji něco špatného, za co máme vinu. "My" jsme vydrancovali kolonie, "my" jsme zničili indiánské kultury, "my" jsme bombradovali Srbsko, Irák, Lybii, "my" nemáme dost dětí, "My" jsme dováželi černochy do Ameriky, "My" máme vládu jakou si zasloužíme, "My" neplatíme výhodnou cenu výrobcům kakaa či čaje, "My" spotřebováváme moc všeho od jídla po pampersky a už jsem slyšel, i že "My" jsme dost nebojovali proti Hitlerovi a tak vlastně můžeme za holokaust.

Občas mám nutkavou touhu číst. Zpravidla to na mě přijde někdy v prosinci po poslední zabijačce. Dvůr je uklizený, chlívek prázdný, všechna udělátka umyta a uložena na své místo, už zbývá jen udírna a gastronomické zážitky. Do jara není co dělat. A tak sedávám u internetu a čtu si. Dnes jsem dostal chuť na stránky našich prezidentských kandidátů. Prostě tak nějak si počíst to, co o sobě sami napíšou. Jako z Cimrmana:

"A v čem vyniká ten Cimrman?". 

"Prej ve všem."

"A kdo to  něm říká?"

"On."

Gerd v předchozím článku vznesl dotaz, co nejlépe chovat jako záhumenkář. Myslím, že to stojí za obšírnější odpověd: 

Tož se nám to blíží. Prezidentská volba je na spadnutí. Kandidáti jsou jasní, nejvyšší správní soud zřejmě žádné překvapení nespustí, tož tedy máme uzavřenou devítku kandidátů. Bezděky mě napadá replika z Pána prstenů - devět prstenů mužům, každý je k smrti odsouzen... Zkrátka a dobře o většině kandidátů jsme to věděli dlouho dopředu a jediným překvapením je náš chlap z gulama - Mirek Topolánek, jehož největší přednost si jistě všichni pamatujeme z fotek v Berlusconiho vile. 

Znám lidi, kteří stav společnosti kritizují už dlouho. Například můj tatínek. Když se zamyslím, minimálně od půlky devadesátých let jsem tu a tam od svého otce zaslechl nějakou sžíravou poznámku. Tak pěkně po česku pořádně skeptickou. Postupně jeho krititka zesílila, obzvlášť když pak došlo na zásah NATO proti Srbsku a od přelomu tisíciletí už nebylo nutné se nijak omezovat, bylo co kritizovat na všech frontách: 

Když už jsem věnoval tolik času kydama o hnoji, hnojivech a rostlinné výrobě, pojďme si ještě krátce říci něco o výrobě živočišné. A protože sám chovám slepice a prasata, zaměřím se především právě na tento aspekt. Krávy si necháme na jindy. 

Milí přátelé, nechal jsem si to na neděli... Jak jistě víte před čtrnácti dny jsem měl zabijačku, na kterou jsem zval širokou veřejnost. I zde na Kydech jsem nabízel možnost stát se u mě hostem i laciným pracovníkem. Loni mě takhle vyslyšela Maneca a letos přijel z Bratislavy Myškin. 

Po zabijačkovém dni dávám každému hostu úkol, aby napsal článek o svých zážitcích. Jednak abych měl zpětnou vazbu, jednak mě hřeje u srdce a pak se ještě úplně normálně vytahuju. A tak si teď dělám radost a pouštím Myškinův článek o zabijačce u Vidláka:  

Vidlák tu zveřejnil 22.11. glosu „Zeman právě vyhrál volby“. Nemyslím si to. 1, kolo Zeman nejspíše vyhraje, ve 2. kole ho ale s vysokou mírou pravděpodobnosti porazí Drahoš. Tak mi to vychází a to zcela zjevně z průzkumu, jenž jsem včera zahlédl na ČT. Zeman sice má preference okolo 41 %, ale potenciál uvažujících o jeho volbě (nerozhodnutých) to navýší jen na cca 45%. Drahoš je sice s preferencemi o dost níže, ale ten potenciál má daleko vyšší. A jakkoli v 1.

Ve starověkých Athénách existoval po několik staletí střepinový soud, neboli ostrakismus. Jednou do roka se sešli plnoprávní občané na Agoře a mohli na keramický střep napsat jméno někoho, koho považovali za největší nebezpečí pro athénskou demokracii. Úředníci pak hlasy sečetli a pokud hlasovalo alespoň šest tisíc lidí, byl "vítěz" na deset let vypovězen z Athén. Střepinový soud se ve vrcholných dobách stával důležitým nástrojem politického boje mezi klikami místních politiků a mocipánů, kterému se nevyhnuli ani ti největší athénští muži.