Ještě než začnu s dnešním tématem, musím se omluvit katalánskému premiérovi Puigdemontovi. Dobrovolně se vydal belgické policii a zdá se, že má větší smysl pro realitu, než jsem si myslel a zdá se, že v tom nechce svoje kamarády nechat samotné. Tím pádem začíná mít morální převahu a morální převaha je víc než tanky, policajti i jakákoliv státní či soukromá moc. Odvolávám všechna silná slova, která jsem na jeho adresu řekl a nadále si myslím, že blbec je jenom Rachoj a španělský král. A teď už k dnešnímu tématu. 

O Katalánských snahách o samostatnost jsem se zde už jednou rozepisoval. Katalánci vyhlásili referendum o nezávislosti, Španělský soud o označil za nelegální a centrální španělská vláda pustila do ulic ozbrojené policajty, aby konání referenda zabránili. Samozřejmě policajti ničemu nezabránili, zvládli tenkrát obsadit jen mizivé procento volebních místností, zranit na devět stovek obyčejných lidí a jejich přítomnost se stala vítanou záminkou separatistů, proč přišlo k referendu jen čtyřicet procent voličů. 

 Na náměstí máme historickou žulovou kašnu. Mnoho let nebyla v provozu a chátrala, čerpadlo nefungovalo, spáry se rozsedly …. Před několika lety se rozhodlo, že je to do nebe volající stav a přikročilo se k opravě. Dva místní důchodci se pustili do práce a kašnu opravili. Náklady zanedbatelné, kašna fungovala bezvadně, prostě nádhera.

Tento námět nosím v hlavě už dlouho. A mám z něj zároveň trochu obavu. Rozumějte, jsem vlastně normální člověk. Mám rád teplo ústředního topení, vyhovuje mi pohodlí dnešního vyspělého světa. Je příjemné ráno jet do práce autem, které má topení i klimatizaci. Je hezké otočit kohoutkem a teče voda, která v sobě nemá žloutenku. Papírové pleny ušetřily mé ženě kupu práce a po použití se hodily do popelnice a popeláři to uklidili někam za město na skládku. Dukovany mě zásobují elektrikou díky které mohu kropit zahradu vodou ze studny a nebo datlovat tento článek. 

Především je nezbytná schopnost sebekritiky v řadách nejvyšších členů ČSSD. Je čas, aby si řekli, že nezvolili vhodnou strategii.

Vidlákovy kydy existují v ostrém provozu pět měsíců.  Říkal jsem si, že by to stálo za takovou menší bilanci. 

Celkem vyšlo 113 článků, další jsou v zásobníku.

Snažil jsem se, aby každý týden vyšly nejméně tři články. Vždycky se to nepodařilo, ale také tu a tam vyšel každý den v týdnu alespoň jeden článek.  

Postupně se na tomto blogu podílelo dvanáct autorů. Všem děkuji a doufám, že mi zachovají přízeň. 

Z původních sto unikátních přístupů denně stoupl počet čtenářů na osm set denně.

Nevlání organizace zveřejnila více než 2300 hostů Russia Today a označila je jako „užitečné idioty“, kteří podrývají západní demokracii

https://www.rt.com/news/407347-rt-guests-list-ngo/

Drobnost k migračním kvótám

Nejsme Švýcarsko. Pořádné referendum je tu spíš výjimka. Udělá se jen tehdy, když je jasné předem jak dopadne. Nehlasujeme tady o základním příjmu, nerozhodujeme o dálnicích, o zahraniční orientaci. Nejsme Švýcaři, nedá se nám svěřit rozhodování, protože nejsme demokraticky dost vyspělí, máme špatné informace, jsme všeobecně xenofobní a vlastně do té skvělé západní Evropy vůbec nepatříme. 

aneb proč není šátek jako šátek

Nejen problematika muslimského šátku, ale i migrační krize a především problematika integrace migrantů zejména z islámských zemí má společného jmenovatele. Aktivisty lidských práv, kteří lidská práva povýšili na absolutní hodnotu stojící mimo jakoukoli realitu.