Včera jsme rozebírali mletí mouky, dnes kruh uzavřeme a povíme si něco o pečení chleba. Pořád je to nejzákladnější potravina. Ať máte ledničku zásobenou jakkoliv, doma zpravidla vždycky nějaký chleba či rohlík je. Chleba se nepřejí, dá se jíst na sladko i na slano. Dá se jíst i starý a je to jeden z nejstarších dotovaných výrobků. Například můj ukrajinský dědeček chlebem krmil prasata. Maso v krámě nebylo, ale chleba být musel i v těch nejhorších dobách a musel být za rozumné peníze i pro chudé. 

Po světodějných událostech na G7 a v Singapuru se zase vraťme na českou půdu a pokračujme v seriálu, protože žně jsou nedaleko. Dnes si probereme, jak se vlastně dělá ta mouka. 

Donald Trump se v Singapuru potkal s mladýmKimem a prý si náramně rozuměli. Podepsali společné prohlášení o jaderném odzbrojení (tedy přímo takhle ne, ale budou se o to prý snažit) kdy se KLDR vzdá jaderných zbraní a dostane od USA bezpečnostní záruky. KLDR likviduje svojí jadernou střelnici, jako vstřícné gesto a USA pozastavuje ve svém gestu společná cvičení s Jižní Koreou. Tolik v kostce k ostře sledovanému jednání mezi prezidentem USA a diktátorem Kimem.

Můj táta měl jedno pěkné přísloví: Když něco vypadá tak hezky, že to snad ani nemůže být skutečné, tak to není skutečné.

Takhle bych shrnul právě uplynulý summit "nejvyspělejších zemí světa". Jestli někdo pochyboval o konci globalizace, tak o víkendu jsme to viděli s plnou parádou a naživo. Americký prezident přijel, viděl, nařídil a odjel. Amerika na prvním místě a vy všichni burani si trhněte protézou. Cla jsou zavedená, platná a vypadá to, že budou platit na věky. Doníček nařídil a teď je na ekonomech, aby to národům nějak zdůvodnili. A nepochybuju, že se brzy najdou celé ekonomické školy, proudy a hnutí, která beze vší pochybnosti prokáží výhodnost tohoto nového uspořádání. 

Ze včerejší diskuse vyplynulo pár otázek, které stojí za širší vysvětlení. Proto si dneska probereme obilniny všeobecně, jejich pěstování, postupy a ekonomiku. 

Opět se dnes budu věnovat svému oboru. Tentokrát té úplně nejzákladnější potravině, kterou u nás máme. V konečném důsledku v úplně každém soustě ji máme. Prasata se krmí pšenicí, krávy se krmí pšenicí, i psi se v granulích krmí pšenicí. V chlebu je pšenice, v rohlících je pšenice, i v konzervách je pšenice. Vegani jedí lepek z pšenice, vegetariáni mají všechno z pšenice. Jogurty se stabilizují pšenicí, z mizerné pšenice se vyrábějí agropelety na topení. Žádná řepka, to pšenice je hlavní plodina. Je jí nejvíc hektarů a všechno se přepočítává na pšenici.

Ještě to nejsou ani tři měsíce, co mám doma selata a z malých pětadvacetikilových prasátek už jsou solidní vepři mající přes padesát kilo. Rostou hezky. Denně sežerou každý zhruba tři kila šrotu a protože vinohrad mi roste jako blázen, mají i pravidelný přísun vinných listů, které pak udělají masu z mých prasátek typickou chuť, která se dá poznat. 

Předevčírem podvečer se demonstrovalo na řadě míst České republiky proti Babišovi, Zemanovi, Okamurovi a Komunistům. Jmenovalo se to "jednou provždy". 

Ve zprávách na ČT byla akce zpravodajsky pokrytá. Vystoupili opoziční politici, umělci a Bohumír Rada. A jakmile se někde objeví Bohumírek, nemusím už nic víc vědět, protože pokud se někdo těší z přítomnosti tohodle zemědělského neumětela, který si udělal živnost z kritiky Babiše, tak to o jeho charakteru vypovídá naprosto dostatečně. 

Miloš Zeman dnes jmenuje Babiše premiérem. Andrej mu musí představit vládu a do měsíce musí požádat sněmovnu o důvěru. Pokud ji dostane, bude vládnout, pokud ne, má třetí pokus o sestavení vlády předseda poslanecké sněmovny. Ať se stane cokoliv, role prezidenta v této chvíli v podstatě končí.